Ať uděláš cokoliv, já to umím lepší. A vlastně umím všechno líp, než ty. Tento postoj zastává řada lidí, možná dokonce většina. Rozdíl je v tom, že si to někteří nechávají pro sebe, jiní to naopak dávají hlasitě najevo. Záludní jsou ale především ti, kteří to maskují jako pochvalu a kompliment. Je to ve své podstatě jeden z nejhorších zlozvyků u stolu.

Kýchejte a kašlete do rukávu na předloktí, zní rada hygieniků. Dlužno upřesnit, že tím je míněn rukáv vlastní, nikoliv rukáv někoho cizího. Ale proč si lidé vlastně při kýchnutí přejí "zdravíčko" nebo "pozdrav pánbůh"? Pro vysvětlení je třeba sáhnout trochu dál do historie.

Neumíte na banketu vhodně odmítnout nabízenou skleničku nebo nevíte, kdy pronést přípitek? Zatímco u nás riskujete maximálně trapnou chvíli, v Číně má banket svá přísná pravidla a jejich neznalost může lidi připravit nejen o povýšení, ale i o podepsání důležité smlouvy. V takové chvíli nastupují koučové, kteří učí studenty umění komunikace. 

Že do Národního divadla či Státní Opery tenisky a kraťasy nepatří, je většině lidí (i těm, kteří taková místa nenavštěvují pravidelně) jasné. Ovšem ostatní pravidla společenského chování a takzvaného „dress codu“ některým českým návštěvníkům divadelních prostor kupodivu i po 23 letech od Sametové revoluce jaksi unikají. Čeho se tedy při návštěvě divadelního představení vyvarovat a čemu naopak dát přednost?

Pozdrav má být slušný a adekvátní situaci a vztahu zdravících se. Ale i tak mohou někdy vzniknout nejasnosti.

Většinu pravidel slušného chování si lze odvodit, když si uvědomíte, kdo je komu ze společenského hlediska nadřazen. S tímto základem si pak poradíte skoro v každé situaci.