Jen málokterý předmět děsí stejně jako slavná Železná panna – temná ikona středověkých hrůz, která měla po staletí symbolizovat krutost dávných časů. Kovová rakev s hroty, do níž byl zavírán nešťastník, aby v bolestech umíral, se stala obrazem absolutního utrpení a barbarství. Přitom je velmi pravděpodobné, že nikdy skutečně neexistovala.

Její pověst ale žije dál. Nejen v knihách o mučení a ve filmech, ale i v názvu jedné z nejslavnějších heavy metalových kapel světa – Iron Maiden. Stejně jako mnoho jiných symbolů středověké krutosti i tahle legenda má svůj původ v lidské fantazii, v touze po senzaci a v potřebě vykreslit minulost jako dobu temna.

Smrt v kovové rakvi

Podle popisů měla Železná panna vypadat jako lidská socha v životní velikosti – nejčastěji s ženskými rysy, které jí dodávaly zvláštní groteskní rozměr. Uvnitř se ukrývala dutina tak akorát pro jednoho člověka a stěny zevnitř pokrývaly železné hroty. Když se dveře přiklopily, hroty se měly zabořit do těla oběti, ale ne tak hluboko, aby ji zabily okamžitě.

Źelezná pannazdroj: Profimedia.cz

Mučený člověk měl zůstávat při vědomí, zatímco krev pomalu stékala do odtokových žlábků v dolní části panny. Vše prý doprovázelo tlumené hučení kovu a dusivý pach železa a potu. Některé popisy dokonce zmiňují, že se Železná panna po zavření zajišťovala zámkem, aby se oběť nemohla bránit. Nicméně žádný z těchto barvitých popisů není podložen historickým důkazem. Žádný soudní zápis, žádný archeologický nález, žádný dobový svědek. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o výmysl novověkých vypravěčů, kteří si chtěli vydělat na lidské fascinaci utrpením.

Podvod století aneb Jak vznikla legenda

Přesto se Železná panna stala slavnou. Nejznámější pocházela z Norimberku, kde byla poprvé vystavena veřejnosti kolem roku 1802. Lidé na ni chodili s hrůzou i zvědavostí a majitelé muzeí si mnuli ruce. Když původní exponát zanikl při bombardování během druhé světové války, zůstala jeho kopie, která procestovala půlku světa. Objevila se dokonce na Světové výstavě v Chicagu v roce 1893 a později se stala součástí putovní sbírky mučicích nástrojů. Dnes ji mohou turisté spatřit v německém městě Rothenburg ob der Tauber.

Železná panna z Norimberkuzdroj: Profimedia.cz

Jenže už tehdy se objevovali skeptici. Německý historik Johann Philipp Siebenkees měl být podle některých zdrojů prvním, kdo si celý příběh o Železné panně vymyslel. Tvrdil, že první použití tohoto nástroje proběhlo 14. srpna 1515 při popravě padělatele mincí. Příběh se rychle rozšířil, ale nikdy se nenašel žádný důkaz, že by se to skutečně stalo.

Pozdější odborníci, jako profesor Wolfgang Schild z univerzity v Bielefeldu, odhalili, že většina těchto vystavených mučicích nástrojů vznikla až v 19. století z různých kusů starého železa, zámků a kování. Sloužily jako turistická atrakce – a velmi výnosná. Lidé byli ochotni platit za pohled na temnou minulost, i když ta minulost byla z velké části vymyšlená.

Mýtus, který se stal symbolem

Odkud se ale nápad na tak strašlivý stroj vzal? Historici našli několik možných inspirací. Ve starověké Spartě prý tyran Nabis používal podobné zařízení, kterému se říkalo Železná Apega – sochu jeho ženy, která oběti objímala, zatímco se do nich zaryly skryté hřeby. V antických textech se také objevují popisy krutých poprav, při nichž byly oběti zavírány do beden s hřeby či do bronzových soch rozpálených ohněm.

Tyto příběhy se mohly stát zárodkem pozdějšího mýtu, který 19. století přetvořilo do konkrétního kovového monstra. Navíc právě tato doba měla pro podobné senzace ideální prostředí – muzea, světové výstavy, noviny i rostoucí fascinaci středověkem.

Moderní historici, jako Peter Konieczny, upozorňují, že si lidé tyto hrůzy vymýšleli, aby se mohli považovat za vyspělejší než sví předkové. Vytvářeli obraz středověku jako období bezuzdné krutosti, zatímco sami žili v době koloniálních válek a průmyslové bídy. Paradox je zřejmý: Železná panna měla dokazovat, jak barbarský byl středověk, ale ve skutečnosti je důkazem lidské posedlosti násilím a utrpením.

Dodnes působí silně. Objevuje se v hororech, v muzeích, v textech o mučení i v popkultuře. Lidé se na ni dívají se směsicí děsu a fascinace – a přitom málokdo tuší, že tahle hrůza je možná jen literární výtvor. Železná panna tedy zůstává varováním. Ne před středověkou brutalitou, ale před tím, jak snadno uvěříme krvavým legendám, když se dobře vyprávějí.