Když Chloe Raisbeck (27) ze Solihullu v Anglii jako sedmiletá sáhla po nevinné broskvi, netušila, že to bude začátek životního omezení, které ji pronásleduje dodnes. Po jediném kousnutí jí natekl obličej a začalo ji svědit v krku. Šla za školní sestrou, ale ta její příznaky zlehčila a poslala ji zpět do třídy. Jen pár dní nato snědla jablko – a to byl zlom. Otekly jí rty, svědily ji dásně, dělaly se jí boule v ústech. Stav se postupně zhoršoval a Chloe začala reagovat i na další ovoce a zeleninu.

Po sérii vyšetření jí v lednu 2005 diagnostikovali vzácné onemocnění zvané orální alergický syndrom (OAS). Tělo při něm zaměňuje bílkoviny v některých potravinách za pylové alergeny a reaguje na ně imunitní přecitlivělostí. Chloe je dnes alergická na 15 druhů ovoce, zeleniny a ořechů – včetně banánů, kiwi, mrkve, mandlí, papriky a broskví. Alergické reakce jí mohou způsobit nejen otoky a vyrážky, ale také ohrožující anafylaktický šok. S sebou proto neustále nosí adrenalinový EpiPen a denně užívá antihistaminika.

„Řekli mi, že mě může zabít i jediný kousek ovoce,“ vzpomíná Chloe. Její vztah k jídlu se od dětství dramaticky změnil. Mnoha potravinám se nikdy ani nepřiblížila – například mango, meloun, jahody nebo borůvky nikdy neochutnala. Dvacet let už nesnědla nic „zeleného“. Její jídelníček je extrémně omezený a skládá se téměř výhradně z tzv. „béžových potravin“ – těstovin, rýže, masa, ryb a mléčných výrobků. Nutriční hodnotu si kompenzuje denní dávkou multivitaminů. Bez nich by trpěla únavou a slabostí.

Chloe musí být opatrná i v běžných situacích. Na společenské akce si nosí vlastní jídlo, aby předešla nechtěnému kontaktu s alergeny a vyhnula se nepříjemným otázkám. I v partnerském životě má alergie důsledky – svého přítele například žádá, aby si po konzumaci problematických potravin čistil zuby, než ji políbí. „Je to těžko uvěřitelné, a lidé často nevěří, jak vážné to je. Bojím se, že mě nevezmou vážně – a skončím kvůli tomu v nemocnici.“

Nemoc ovlivňuje i její každodenní návyky. Nakupování je pro ni stresující, v obchodech a restauracích neustále kontroluje složení potravin. „Je to jako fobie. Všechno jídlo zkoumám s obavami. Strach mi ovládl velkou část života.“

Přesto se letos rozhodla postavit svému strachu čelem. Pod dohledem lékařů začala opatrně zkoušet nové potraviny, kterým se celý život vyhýbala. Její první úspěch? Maliny. „Možná je to malý krok, ale pro mě obrovský. Doufám, že časem zvládnu jíst pestřeji. Ale zatím na to jdu pomalu – jedno sousto po druhém.“