Přenosilová patřila v 60. letech k nejvýraznějším zpěvačkám československé hudební scény.  Byla považovaná za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu, spolupracovala mimo jiné s kapelou Olympic i pražským divadlem Semafor. Už v 16 letech v roce 1964 uspěla s českou verzi písničky I'm Sorry, nazvanou textařem Jiřím Štaidlem Roň slzy. Mezi její další největší hity patří písně Javory, Mně se líbí Bob, Pomalu a líně, Měsíc, Boty proti lásce, Tak prázdná, Zimní království, Sklípek nebo Pippo.

Zemřela Yvonne Přenosilová. Zpěvačce bylo 76 let - https://t.co/jqbBe1Koy8 https://t.co/EWQLvXpjlK

— Radko Kubičko (@Rkubicko) September 11, 2023

Ve Zlatém slavíku 1964 a 1965 se umístila na 8., respektive 5. místě v kategorii zpěvaček, v roce 1968 byla v této anketě popularity čtvrtá. Zahrála si také v několika filmech. Po Formanově snímku Konkurs (1963) následovaly Vysílá studio A (1966), Dita Saxová (1967), Kulhavý ďábel (1968) a Rebelové (2001).

Její kariéru zastavil srpen 1968. Jako jedna z prvních signatářek manifestu Dva tisíce slov emigrovala už šest dní po sovětské invazi a následující čtvrtstoletí pak prožila v Mnichově, kde se stala výrazným hlasem Rádia Svobodná Evropa.

Do Česka se vrátila až po sametové revoluci a působila v řadě rozhlasových stanic i České televizi. Zpívala také v muzikálech.