Zemřel Černý baron Bronislav Poloczek (†72)

- Aktuality autor: Danica Klein

AKTUALIZOVÁNO. Činohra Národního divadla s lítostí oznamuje, že dnes 16. 3. 2012 v ranních hodinách zemřel dlouholetý člen hereckého souboru Bronislav Poloczek.

Poloczek v roce 1961 absolvoval studium herectví na brněnské JAMU. Poté prošel divadly v Uherském Hradišti, Mladé Boleslavi, Pardubicích a také Studiem Ypsilon v Liberci a v Praze. Pak zakotvil na české první scéně.

Do diváckého povědomí se herec zapsal především díky svým rolím filmovým a televizním. Před kamerou vytvořil desítky postav. Zahrál si například ve filmech Já nejsem já, Discopříběh 2, Černí baroni, Rebelové, Der Lebensborn - Pramen života nebo také v televizních seriálech Létající Čestmír, Arabela se vrací, Náhrdelník, Hospoda, Život na zámku či Ulice. Poslední filmovou roli ztvárnil v pohádce Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel.

O rok později

"Měl jsem ho rád, docela často jsem ho obsazoval, byl to spolehlivý herec. V posledních letech však na něm bylo znát, že není úplně zdráv. Skon manželky ho velice ranil - stal se poté trochu nabručeným samotářem, ale samozřejmě jsme to všichni respektovali," řekl Vorlíček.

Bronislav Poloczek se narodil v obci Horní Suchá na Karvinsku v roce 1939. Od roku 1956 byl členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně, kam nastoupil původně jako kulisák. O čtyři roky později debutoval na filmovém plátně. Jeho první filmová role byla v romantickém filmu Valčík pro milion z roku 1960. Studium herectví na brněnské JAMU úspěšně dokončil o rok později.

V činohře Národního divadla uplatnil svůj robustní zjev i halasný projev, které souzněly s postavami Moliérova Tartuffa, Dantona z Dantonovy smrti, Falstaffa z Krále Jindřicha IV., Tělegina ze Strýčka Váni, Doolittla z Pygmalionu či vrchního a Kláska z Lucerny. Na plátně se prosadil převážně jako veseloherní typ v nejrůznějších úlohách chvastounů, žoviálních a prostoduchých náfuků, lenochů, podvodníčků, pokrytců a intrikánů. Často hrál i v detektivkách.

Velká dávka sympatie

S touto "šarží" občas kontrastovaly jeho role na české první scéně, zejména v komorních citlivých textech. Před deseti lety mu například v Divadle Kolowrat zatleskal rakouský dramatik Peter Turrini za parádní výkon v monodramatu Hotovo, konec!, jehož záznam uvedla před časem Česká televize. Byl monologem člověka v krizi, který prohlásí, že "napočítá do tisíce a oddělá se". Turrini tehdy ocenil humor, který Poloczek do chmurného textu vnesl, i to, že životního ztroskotance vylíčil s velkou dávkou sympatie. Poloczek hru objevil sám a dva roky se na její uvedení připravoval. Vůbec poprvé ji inscenoval v roce 1997 vídeňský Burgtheater.

Za "svého herce" ho tento autor označil v roce 2006, kdy na stejné komorní scéně sledoval další svou hru Josef a Marie, v níž Poloczek exceloval s Emílií Vášáryovou. Šlo o příběh dvou osamělých lidí, uklízečky a pracovníka ostrahy, které dá jednoho večera ve skladě supermarketu dohromady náhoda. I u toho byly televizní kamery.

Tagy: smrt

Zdroje: ČTK