Giscard d'Estaing zemřel ve svém domě nedaleko Tours v západní Francii. V září byl převezen na jednotku intenzivní péče pařížské nemocnice poté, co si stěžoval na dýchací potíže. Znovu hospitalizován musel být v polovině listopadu v Tours. Podle nadace, kterou založil a předsedal jí, zemřel na komplikace spojené s nemocí covid-19. Podle jeho přání bude pohřeb v soukromí.

Giscard d'Estaing (1926-2020) patřil k architektům evropské integrace, kterou podporoval v době, kdy byl v čele Francie, i později, když v letech 2002 až 2003 předsedal Konventu EU. Když se funkce ujímal, prohlásil: "Musíme přemýšlet o tom, jak bude Evropa 21. století vypadat: Evropa nekomplikovaná, přístupná a schopná plnit lidem jejich sny; Evropa jako zóna míru, tolerance, prosperity a bezpečnosti ve světě. Budeme na tomto cíli pracovat celým srdcem." Z čela Konventu formoval návrh evropské ústavy, mnohé její principy převzala Lisabonská smlouva.

Podílel se i na modernizaci francouzské společnosti, připomněla agentura Reuters s tím, že během jeho mandátu byl například v zemi povolen rozvod po vzájemné dohodě či se zlegalizovaly interrupce.

Francouzským prezidentem byl jedno volební období (1974-1981), do čela země se dostal po smrti Georgese Pompidoua. V úřadu musel čelit dvěma ropným krizím, které oslabily francouzské hospodářství. Francie mimo jiné proto zahájila program výstavby jaderných elektráren, v nichž dnes vyrábí přes 40 procent energie.

V rámci Evropy se mu podařilo zavést pravidelné schůzky hlav evropských států a zasadil se o posílení pravomocí Evropského parlamentu. Ve spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem položily základy vzniku jednotné evropské měny. Sehrál také jednu z rozhodujících úloh při rozšíření Unie o Řecko a při přípravách jejího rozšíření o Španělsko a Portugalsko.

V dalších volbách kandidoval neúspěšně proti Françoisovi Mitterrandovi. V dubnu 1981 přežil pokus o atentát na letišti v Ajacciu na Korsice.

V dalších letech se již do žádné vrcholné funkce sice nedostal, přesto plnil významnou roli v Národním shromáždění, byl také členem Evropského parlamentu. V červenci 1996 se vyslovil pro to, aby se Francie postavila proti plánovanému rozšíření NATO směrem na východ; místo toho by měla Aliance zaručit hranice Polska a dalších států s Ruskem, neboť případné rozšíření by podle něj vedlo k izolaci a odporu Ruska ve vztahu k Evropě.

Valéry Giscard d'Estaing na snímku z července 2020 | zdroj: Profimedia

Jako na modernizátora Francie i přesvědčeného Evropana na zesnulého exprezidenta vzpomínají francouzští politici. Směrem, který udal, kráčí Francie ještě dnes, uvedl současný prezident Emmanuel Macron. Hold bývalému šéfovi Elysejského paláce vzdali i další dva jeho následníci, Nicolas Sarkozy a François Hollande. Podle německé kancléřky Angely Merkelové smrtí Giscarda d'Estainga "přišla Francie o státníka, Německo o přítele a my všichni o velkého Evropana".

Podle listu Le Parisien historie ještě přínos centristického politika plně nedocenila. Za modernizaci, které se Francii za jeho vlády dostalo, se podle novin "trochu zapomenutý" prezident ve vlasti nikdy nedočkal patřičného ocenění. Alsaský deník Dernières Nouvelles d'Alsace označil exprezidenta za "francouzského Kennedyho". Německý tisk připomíná, že Giscard d'Estaing se narodil v roce 1926 v západoněmecké Koblenci, tehdy okupované Francií. Podle listu Die Welt neměl žádný jiný francouzský prezident ve 20. století tak blízký vztah k Německu jako právě Giscard d'Estaing, který dokonce plynně hovořil německy.

S odchodem Valéry Giscarda d'Estaing odchází silná politická generace. Setkali jsme se v únoru 2016 v Paříži. Státník, který bojoval ve 2. světové válce a jako prezident v 70. letech modernizoval Francii. Stál u zrodu rychlovlaků TGV a zasadil se o rozvoj jaderné energetiky.

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) December 3, 2020