Návratem "mezi živé" Zeman dokázal, jak zručně ovládá politickou technologii, a ukázal také i na mimořádnou houževnatost člověka, kterého "vy dveřmi, ale on zase oknem". První pokus dostat se na Hrad, ještě v dobách nepřímé volby, mu nevyšel. Tehdy pro něj nehlasovali dokonce ani někteří sociální demokraté. Zeman je následně označil za zrádce, stáhl se do ústraní a o sedm let později se pokusil vrátit alespoň do Poslanecké sněmovny v čele nové strany, která ve svém názvu nesla jeho jméno. Ani SPOZ ovšem jeho naděje nesplnila.

Zeman to ale nevzdal. V Novém Veselí dál nasával venkovský vzduch, věnoval se literatuře (miluje historii a životopisy), procvičoval svůj pověstný sarkasmus a věnoval se dalším libůstkám, které jsou pro mladšího člověka nezdravé, ale v důchodu je to už tak nějak jedno. Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. Přišla v podobě přímé volby prezidenta a nedostatečně výrazných oponentů, kteří starého a protřelého matadora nedokázali převálcovat. 

Voliče vůbec neodradil fakt, že zatímco jako premiérovi se Zemanovi daly jeho peprnější výroky a diplomatická faux pas odpustit, k prezidentské funkci ovšem patří noblesa, které se "hospodskému vůdci" nedostává. Nevadilo ani jeho členství v komunistické straně v letech 1968 až 1970. Stejně jako celá série skandálů ještě z časů jeho působení v čele ČSSD od bamberské kauzy, přes Zemanův kufřík až po aféru Olovo.

Za problém nepovažovali ani to, že právě Zemanovi zčásti vděčíme za neutěšenou úroveň české politické kultury, nebo přesněji řečeno nekultury, kdy se za legitimní politické zbraně považují populistické sliby a podpásové útoky na oponenty. Nevadila jim ani celková podoba politické scény, k jejímuž formování Zeman výrazně přispěl. Lobbisté a kmotři totiž rozhodně nejsou výdobytkem až postzemanovské éry. Dokonce ani sliby, které jakožto premiér i vůdce opozice rád rozdával, ale už je nedokázal splnit, se mu nakonec během prezidentských voleb nevymstily.

Pravdou ale je, že málokterá země se může pochlubit státníkem, který se nejčastěji objevuje na veřejnosti s hořící cigaretou a skleničkou "něčeho ostřejšího" v ruce, který vrávorá nad vzácnými korunovačními klenoty před zraky celého národa a stejně se z toho nakonec vylže, který dovolenou tráví vulgárně rozvalený v nafukovacím člunu a který bez sebemenších skrupulí uráží muslimy jen proto, že mu za to určitá část populace radostně tleská.

Zeman se rád zviditelňuje za každou cenu, a ačkoli tím v řadě lidí vyvolává nenucený pocit odporu, v Česku se mu taková taktika vyplácela a evidentně stále vyplácí. Prošel si všemi nejvýznamnějšími posty, za jeho časů zažila ČSSD největší slávu (pravda, stejně tak sociálním demokratům později silně uškodil), a jeho příznivci rádi mluví o hospodářském růstu, který podle nich Česko zažilo se Zemanem v premiérském křesle.

Zeman v každém případě na sklonku života dosáhl něčeho, o čem si většina seniorů může nechat zdát – nadprůměrnou rentu, super podnájem s výhledem na půlku Prahy, celkem slušnou chalupu na víkendy, luxusní volnočasové aktivity ale především pozornost ostatních a jistotu, že mu projde úplně cokoli. Dokážete si představit lepší dárek k 70. narozeninám?