Když do vesnice na východě Sýrie vtrhli bojovníci z hnutí Islámský stát (IS), bez rozdílu zajali všechny, kdo by jim mohli klást odpor. Otec šestadvacetileté Hanan (jméno je smyšlené) měl smůlu, v domě měl samopal AK-47 jako památku na svého padlého syna.

V rodině zůstala jen ona, dvě sestry a její matka. S matkou se vydala se na policejní ředitelství šaría, kde věznili zadržené, orodovat za otce. Podle práva šaría se však ženy nemohou na veřejnosti pohybovat samy bez mužského doprovodu, dvojici proto okamžitě zadržela hlídka. "Ptali se nás, kde je náš mužský strážce. My ale měly jen jednoho a ten byl ve vězení," vypráví.

Na stanici nabídli rodině možnost, jak otce zachránit. Musela si však vzít velitele policie dohlížející na dodržování práva šaría. "Na tom manželství závisel život mého otce. Neměly jsme kromě něj nikoho, musela jsem to přijmout," říká Hanan se slzami v očích.

Vězeň, služka i sexuální otrokyně

Nikdy se nedozvěděla, jak přesně se její manžel jmenuje, znala ho pouze pod jeho vojenským jménem Abu Mohammed al-Iraqi.

O první manželské noci vypráví s váháním, snažila se prý sice bojovat, ale její muž si svá "manželská práva" vymohl silou. Byl to ale jen začátek. Zamykal ji doma, nesměla ven, domů mohla volat jen, když jí to dovolil a ještě v jeho přítomnosti, prohodil s ní sotva pár slov.

Když odjel na několik dní, zůstala zamčená v domě. Byla jeho služkou a musela mu být kdykoli po vůli.

Al-Iraqi měl jako důstojník na starosti vymáhání práva šaría, sám ho ale podle ní nedodržoval. Přestože zákon zakazuje kouření, měl doma skrýš plnou cigaret. I proto byl podle Hanan paranoidní a nikomu nevěřil. "Nikdy se necítil bezpečně, spal vždy se zbraní u hlavy," říká dívka.

Po smrti manžela hrozil další sňatek s bojovníkem

Jednoho dne, měsíc po svatbě, zmizel. Dostala zprávu, že byl zabit. Měla štěstí, mohla se vrátit domů.

"Připadala jsem si jako dítě, které se vrací do matčiny náruče. Má matka brečela, brečel i otec, protože jsem se pro něj obětovala," popisuje návrat.

Tím to ale neskončilo, klid netrval dlouho. Poslal si pro ni místní vůdce IS. Když odmítla přijít, vyslal za ní dvě bojovnice - "dohazovačky", aby na ni zatlačily. "Chtěly, abych se provdala za jiného bojovníka, protože prý nemohu být bez manžela," říká.

Útěk do Turecka

V tu chvíli se za ni postavila rodina. Podařilo se jim utéct do oblasti, kterou měla pod kontrolou syrská vláda, a odtud pod falešným jménem k příbuzným v Turecku.

"Nevím, kolik takových žen měl přede mnou. Nevím, kolik žen má podobný osud jako já," říká k praxi vynucených manželství. "Berou si, co chtějí, manželství, rozvod, jak se jim zachce."

Přestože ve vynuceném manželství žila jen měsíc, svůj prožitek z hlavy jen tak nevytěsní. "Každá malá holka sní o bílých šatech, o své svatební noci. Já o to byla připravena," dodává roztřeseným hlasem. U příbuzných se schovává tři týdny, zatím se neodvážila vyjít ven na ulici.