Přitom i se svatým Ambrožem se pojila nadílka a také byla trošku strašidelná, byť na rozdíl od svatého Mikuláše s sebou čerta tento světec nevodil. Zvyk zanikl možná proto, že se držel jen na některých místech v českých zemích.

Tam, kde byl, však děti také netrpělivě očekávaly večer. Ale místo toho, aby vyhlížely u okna, se 7. prosince scházely u kostela a čekaly na Ambrože.

Když se objevil, byl to podle dochovaných popisů impozantní zjev. Míval na sobě bílou košili a černou špičatou čepici se závojem, který mu zakrýval tvář. Hlavně si však nesl koště a sáček s cukrovinkami - návnadu. Děti Ambrože začaly provokovat a pokřikovat na něj, ten je honil, aby je vytrestal koštětem, a přitom trousil dobroty.

Děti se pro ně natahovaly a ty, které nebyly dost hbité, také dostaly přes záda. U nás je tento zvyk znám především z Podřipska, Kutnohorska, Mostecka a Kolínska a míst, kde bývaly kostely zasvěcené tomuto světci. Původ zvyku však v záznamech nikdy nikdo neobjasnil.

Podle některých výkladů je však možné, že Ambrož stále neviditelně přežívá, a to v mikulášské tradici, kdy se „černý Ambrož“ měl proměnit v čerta. A svatá Barbora, která kdysi také nadělovala jako bíle oděná postava, v anděla.

Kostel ve vesnici, která zanikla, i kostel, který zmizel

Ostatně v současnosti je nyní v Česku zřejmě jediný kostel se jménem tohoto světce. Pojí se s ním ale zajímavý příběh a je štěstí, že se vůbec zachoval. Jde o kostelík svatého Ambrože u Přeštic na Plzeňsku, který patří k nejstarším dochovaným kostelům v Česku.

Vystavěn byl kolem roku 1200 v románském stylu, později prošel gotickou přestavbou a na počátku 21. století také rekonstrukcí. Kostel ukrývá sedm renesančních náhrobků šlechticů, kteří žili v okolí, i nástěnné malby ze 16. století. Kolem vede také turistická stezka nazvaná Se svatým Vojtěchem okolím Přeštic a cyklostezka. V lepším počasí je to tak i prima místo pro cyklovýlet. Kostelík stojí v místě, kde bývala ves Vícov.

Kostel svatého Ambrože ve Vícově u Přestic | zdroj: Wikipedia.cz

Tu zpustošily už husitské války, úplně pak zanikla zřejmě v 17. století během války třicetileté. Husité ostatně vypálili i kostel, byl však opraven a jeho poslední úpravy, před novodobou rekonstrukcí, byly provedeny v 18. století, tedy v době, kdy vesnice už zřejmě neexistovala. Kolem kostela býval hřbitov, z něj se však zachovalo jen několik náhrobků.

Kostel svatého Ambrože stával i v Praze na dnešním náměstí Republiky a patřil ke konventu milánských benediktinů ambroziánského ritu. I klášter však těžce poškodili husité, a byť byl později částečně obnoven, v 17. století se tu usadil řád irských františkánů, zvaný též hyberni, a vystavěl barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

V jeho interiéru prý bývala malba svatého Antonína od Karla Škréty. Jenže klášter byl v 18. století zrušen v důsledku reforem Josefa II. a počátkem 19. století byl kostel přestavěn na celní úřad v empírovém stylu - na tuto etapu odkazuje název přilehlé ulice V Celnici. Budova přestavěného kostela je dnes známa jako dům U Hybernů a sídlí v něm také Divadlo Hybernia. A další přilehlá ulice má název Hybernská.

Ale zpátky k 7. prosinci. V tento den se kdysi nepovolovala žádná práce související se včelařstvím, výjimku mělo popíjení medoviny. Ostatně svatý Ambrož je také patronem včelařů a včely hrály roli i v legendě o jeho životě. Jeho výmluvnost mu prý daroval roj včel, který se na něm usadil, když byl malý chlapec. Měl je i v ústech, ale neublížily mu a podle některých výkladů byl pak tak nadán "medovým jazykem".