Pravidelní návštěvníci každoročních vánočních výstav pana Petra Herynka, které se konají už od roku 1978, ji loni museli kvůli pandemii oželet. Letos už je zase všechno při starém a výstava v pražské botanické zahradě Na Slupi jim znovu nabízí vše, na co byli léta zvyklí: Atmosféru, vůni, zvuky, barvy a pohodu tradičních českých Vánoc, tentokrát pod názvem Vánoce na starém tržišti.

Vánoční atmosféra na každém kroku

A jako vždy je to pravé kouzlo nejen v samotných exponátech, ale především v tom, jak je pan Herynek dokáže s vkusem, citem a láskou naaranžovat tak, že vám vykouzlí atmosféru staročeských Vánoc ať chcete, nebo ne.

Nechybějí vánoční stromky a větvičky, květiny a rostlinky, originální ozdoby, které mohou posloužit jako inspirace pro šikovné ruce, cukroví i s příslušnými recepty, vánoční metly, jablka, ořechy, kaštany či perníčky. A pochopitelně i betlémy z nejrůznějších materiálů - ze slaného těsta a kakaa, z šustí, perníku, vyřezávané ze dřeva, vystříhané z papíru podle známých originálů či malované na kameni.

Pořádný perníkář musí na svůj výtvor umět z cukrové hmoty vykouzlit barevný nápis, ornament či obrázek. Udělat obyčejný perník, zabalit jej do celofánu a šoupnout na něj papírový obrázek čerta či Mikuláše bývalo považováno za úpadek perníkářského řemesla. Dnes jsou tyto obrázky prakticky sběratelskou záležitostí a na výstavě jich uvidíme požehnaně.

Strašidelný (velko)uzenář

Figurky lidí, zvířátek a pohádkových bytostí z vyplaveného dřeva, šišek, pečiva, kamení, kůry a dalších netradičních i tradičních materiálů číhají v každém koutě, hned u vchodu návštěvníky přivítají draci a tu a tam odněkud vybafne čert či vodník. Nepočítáme-li strážce šumavského pokladu, velká pohádková bytost či příšera jako na minulých výstavách chybí – není tu ani Krakonoš, ani strašidelná babička schovaná za oknem. Zato tu máme velkého prodavače uzenin, což je vlastně třeba pro takové zapřisáhlé vegany možná ta největší nestvůra ze všech.

Na výstavě však má pan uzenář své místo, protože právě on symbolizuje ono staré tržiště. Typicky vánoční exponáty doplňují staré hokynářské cedule a poutače, váha na ryby ze staroměstského vánočního trhu z konce 19. století, starý gramofon s troubou na kliku, brus, bedny, hrnce, kastroly, formy na pečení, hliněné nádoby, dózy, cedníky, měchačky, naběračky, sítě, koše, košíky a košíčky.

Proč rošťáci dostanou uhlí a brambory

A co by to bylo za Vánoce bez nadílky? Drobotina se kdysi radovala z loutek, panáčků či panáků - a překvapení se skrývalo v punčoše. Co tam asi tak mohl Mikuláš nadělit? A proč zlobivé děti mohly počítat leda tak s uhlím a bramborami? Naši předkové totiž vycházeli z toho, že co je nad zemí, je od Boha, a co je pod zemí, je od ďábla. Vždyť bramborám trvalo pěkně dlouho, než je zemědělci vzali jako plodinu na milost. Přišly k nám z Ameriky, ale čekala je ještě dlouhá cesta od obyčejného krmiva pro prasata po jednu z nejoblíbenějších příloh. Za jejich zpopularizování vděčíme především francouzskému králi Ludvíkovi XVI. a Marii Antoinettě.

Výstavu lze navštívit denně od 10 do 17 hodin (prodej vstupenek končí v 16:30) ve výstavním skleníku Botanické zahrady Na Slupi a potrvá do 2. ledna. Navazuje na předchozí výstavy Vánoce za starých časů (2019), Vánoce v babiččině chaloupce a zapomenutá řemesla (2018), Vánoce v lidové tradici (2017), Vánoční miniatury (2016), Zastavení ve vánočním čase (2015), Připravujeme Vánoce (2014), U vánočního stolu (2013), Staropražské Vánoce (2012), Tradice Českých Vánoc (2011), Dárky od Ježíška (2010), Lidové vánoční ozdoby (2009), Vánoce na vsi (2008), Tajemné postavy adventu (2007), Staročeské Vánoce (2006) nebo České Vánoce v kuchyni (2005).