Zaplatil jízdné v autobuse. Ukázalo se, že mince je stará 2 000 let

Nenápadná mince, která kdysi cinkla v pokladně autobusu v anglickém Leedsu, skrývala tajemství staré více než dvě tisíciletí. Dlouhá léta ležela zapomenutá mezi drobnými suvenýry v malé dřevěné truhle, než se ukázalo, že jde o vzácný artefakt ze starověkého Středomoří. To, co kdysi někdo použil jako obyčejné jízdné, se nakonec proměnilo v historickou záhadu, která zaujala odborníky i milovníky historie.

Příběh začal v 50. letech minulého století. James Edwards tehdy pracoval jako hlavní pokladník dopravní společnosti Leeds Transport Company. Každý den shromažďoval tržby od řidičů autobusů a tramvají a pečlivě je přepočítával. Mezi mincemi se občas objevily i takové, které nebyly britské nebo vypadaly podezřele. Ty si odkládal stranou.

Tyto neobvyklé mince pak často dával svému vnukovi Peterovi, když ho přišel navštívit. Pro chlapce to byl malý poklad. Mince ukládal do dřevěné truhly, kde zůstaly bezpečně schované více než sedmdesát let. Jedna z nich však vynikala nad ostatními. Její podivné symboly a neobvyklý vzhled Petera přiměly začít pátrat po jejím původu.

Postupně zjistil, že nejde o obyčejnou minci. Byla vyražena před více než 2 000 lety ve starověkém městě Gadir, dnešním španělském Cádizu v Andalusii. Minci vytvořili Kartaginci, mocná středomořská civilizace s fénickými kořeny, která ve starověku ovládala obchodní cesty a zakládala kolonie po celém Středomoří.

Starověký symbol moci a obchodu

Gadir patří mezi nejstarší nepřetržitě obývaná města v západní Evropě. Féničané ho založili už ve 12. století př. n. l. jako strategický přístav a obchodní centrum. Později se město dostalo pod kontrolu Kartága a nakonec pod římskou vládu.

zdroj: Profimedia.cz

Na přední straně bronzové mince je vyobrazen bůh Melqart, jedno z nejdůležitějších fénických božstev uctívaných v Gadiru, Kartágu i ve městě Týros. Postava má na hlavě lví kůži, symbol známý i z řecké mytologie jako atribut hrdiny Hérakla. Féničané totiž často přejímali řecké motivy, aby jejich mince byly atraktivnější pro obchodníky z různých částí Středomoří.

Zadní stranu zdobí dvojice tuňáků modroploutvých. Tento motiv pravděpodobně odkazuje na bohatý rybolov v oblasti Gadiru, kde byl lov tuňáků klíčovou součástí místního hospodářství už ve starověku.

Z autobusové pokladny do muzejní vitríny

Největší záhadou celého příběhu zůstává, jak se starověká mince dostala až do severní Anglie. Jedním z vysvětlení může být období krátce po druhé světové válce. Vojáci se tehdy vraceli domů z různých částí Evropy a mohli si přivézt drobné mince z míst, kde sloužili.

Je tedy možné, že někdo takovou minci měl u sebe a později ji nevědomky použil jako obyčejné jízdné v autobusu nebo tramvaji v Leedsu. Odtud se dostala k Jamesi Edwardsovi, který ji při počítání tržeb jednoduše odložil mezi další zvláštní mince.

Po více než sedmi desetiletích se nakonec vrátila do centra pozornosti. Peter Edwards kontaktoval Leeds Museums and Galleries a rozhodl se minci darovat, aby ji mohli odborníci zkoumat a aby byla vystavena veřejnosti. Dnes je uložená v Leeds Discovery Centre jako součást sbírky starověkých měn.

Z obyčejného drobného v autobusové pokladně se tak stal historický poklad s příběhem dlouhým přes dva tisíce let. A přestože dnes už víme, odkud mince pochází, jedna otázka zůstává stále bez odpovědi. Jak se starověká mince z fénického přístavu na jihu Španělska dostala až do kapsy cestujícího v anglickém Leedsu, zůstává dodnes fascinující záhadou.