Záhadná smrt virtuosky, která vedla ženský orchestr v Osvětimi

GALERIE VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Alma Roséová se proslavila jako výtečná houslistka. Za druhé světové války byla vězněna v Osvětimi, kde řídila ženský orchestr. Před 75 lety zemřela za nevyjasněných okolností. 

Alma Roséová byla výtečnou hudebnicí.

Alma Roséová byla výtečnou hudebnicí.,zdroj: Wikipedia.org

Alma se v roce 1906 narodila do umělecké rodiny. Její otec byl houslista a dlouholetý šéf Vídeňské filharmonie Arnold Rosé a strýčkem z matčiny strany slavný hudební skladatel Gustav Mahler.

Dívenka dostala jméno po své tetě Almě Mahlerové, múze umělců, někdy nazývané "poslední femme fatale habsburské monarchie".

I kroky malé Almy vedly přímo do světa umění a ve 20. letech už byla známou houslistkou. Tehdy se také setkala s populárním, a v současnosti trochu zapomenutým českým houslistou Vášou Příhodou, který spolupracoval s jejím otcem. Byla z toho láska podporovaná Alminou rodinou a 16. září 1930 se ve Vídni konala svatba. Jedním z nevěstiných svědků se stal spisovatel Franz Werfel, třetí manžel její tety Almy.

Mladý pár často pobýval v Československu, kde měla kořeny a příbuzné i Alma. Její matka Justine pocházela z Jihlavska. Alma a Váša občas koncertovali společně, nadále se však věnovali i svým vlastním kariérám. Alma také v roce 1932 založila úspěšný dívčí orchestr Die Wiener Walzermädeln. Manželství nicméně nevydrželo, rozpadlo se v půli 30. let.

Rok 1938 byl pro rodinu Roséových, jež měla židovský původ, tragický. Po anšlusu Rakouska ztratili Alma i Arnold práci, v létě pak zemřela Justine Roséová, rodinný majetek byl arizován. Zatímco Almin bratr Alfred s ženou emigrovali do Ameriky, ona s otcem uprchla do Londýna. Zdálo se, že jsou v bezpečí.

Alma však na ostrovech nezůstala dlouho. Ona i Arnold se v Anglii probíjeli nesnadno, brzy tedy odjela do Nizozemska, kde hrála, aby mohla otci posílat peníze.

Po okupaci země nacisty se ocitla v pasti. Ochranu jí nepřineslo ani manželství naoko s holandským inženýrem, ani to, že konvertovala. Když se v roce 1942 pokoušela dostat přes Francii do neutrálního Švýcarska, zatklo ji gestapo a uvěznili ji v internačním táboře v Drancy. Odtud pak v roce 1943 odjela jedním z transportů do Osvětimi.

Dril, který zachránil životy

V Osvětimi Alma nejdříve strávila nějakou dobu v karanténě. Byla nemocná, podařilo se jí však projít selekcí a později se zotavila. Když nacisté zjistili, že je mezi vězni houslová virtuoska, dostala za úkol vést ženský orchestr v Osvětimi.

Ten vznikl z vůle jedné z dozorkyň, Marie Mandlové, přezdívané Bestie z Osvětimi. Orchestr musel hrát jak každé všední ráno, kdy branou odcházeli vězni na otrockou práci, tak i v neděli a na soukromých akcích pro potěšení dozorců a esesáků, dokonce i při popravách.

Uskupení tvořily převážně amatérské hudebnice, Alma, která s vedením orchestru dostala i roli kápa, se však snažila dovést je k co nejprofesionálnějším výkonům. Byla náročná, hráčky podrobovala každodennímu tvrdému drilu, který jim mohl zachránit život.

Roséovou prý do určité míry respektovali i stráže, kteří jí říkali "paní Alma", a získala privilegované postavení. Mimo "oficiální" aktivity Alma s hudebnicemi prý hrála i skladby zakázaných autorů, včetně těch židovských, aby je povzbudila na duchu.

Během jejího působení v čele orchestru nebyla žádná z jeho členek propuštěna ani zavražděna. Celkově se pak z osazenstva orchestru konce války dožily všechny hudebnice kromě Loly Kronerové a Julie Stroumsové, které později zřejmě podlehly nemoci.

Dvě členky orchestru - a profesionální hudebnice - Anita Laskerová-Wallfischová a Fania Fénelonová popsaly tuto etapu života ve svých memoárech. Faniina kniha Playing for Time byla také zpracována jako televizní film. A právě tento počin vzbudil několik kontroverzí.

Většina dalších přeživších členek orchestru, včetně Laskerové- Wallfischové, kritizovala "pomlouvačné" zobrazení orchestru a také negativní obraz Almy Roséové. Ta byla vylíčena jako arogantní potvora, což další svědkyně kritizovaly a upozorňovaly, že Alma hudebnice chránila a vyjednala jim lepší jídlo i zacházení.

Další problém se pak týkal obsazení Vanessy Redgraveové do hlavní role, neboť herečka již v té době podporovala Organizaci pro osvobození Palestiny. Na výběr Redgraveové si stěžovala i sama Fénelonová, v Izraeli byl snímek zakázán.

Byla otrávena?

Alma Roséová se dožila pouhých 37 let. Poslední koncert odehrála 2. dubna 1944. O něco později skončila na ošetřovně s bolestmi břicha, zvracením a vysokou horečkou. Zemřela 4. dubna. Podle některých názorů mohla být otrávená úmyslně a ze žárlivosti, což se však nikdy neprokázalo. Možná zemřela v důsledku náhodné otravy špatným jídlem nebo kvůli infekci. Po její smrti se stalo něco nevídaného - esesáci jí, vězeňkyni židovského původu, vzdali poctu.

Její bývalý manžel prý věřil, že žije v bezpečí v Anglii. O jejím osudu se podle slov své třetí ženy Heleny dozvěděl až po válce a byl zdrcen. I po rozvodu prý zůstali přáteli. Později tisk Příhodu obviňoval, že měl na smrti Almy podíl a rozešel se s ní z oportunismu. Rozvedli se nicméně dlouho před okupací a Příhodova druhá žena, kterou si vzal v roce 1937, byla také židovského původu. V Rakousku mu obvinění přineslo potíže s koncertováním.

Arnold Rosé zemřel v Londýně v srpnu 1946.

Někdejší dozorkyně Maria Mandlová skončila o dva roky později na popravišti.

Tagy: Rakousko zahraničí holocaust domácí Československo Osvětim nacistické Německo umění a kultura dějiny a fakta Rakousko-Uhersko

Zdroje: rozhlas.cz,Wikipedia.org,gustav-mahler.eu,music and holocaust