Po téměř devíti letech mateřské jsem se konečně vrátila do pracovního života a našla si novou práci. Mám tři děti, které už mezitím nastoupily do školky nebo školy, takže jsem se mohla naplno soustředit na svou kariéru. S manželem jsme měli všechno skvěle zorganizované, domácnost fungovala jako dobře seřízený stroj a nic nám nechybělo. Až do chvíle, kdy přišel jeden jediný okamžik, který všechno změnil.

Měla jsem spokojené manželství, dokud jsem nenastoupila do nové práce

Po půl roce v nové práci jsem konečně cítila, že někam patřím. Byla jsem šťastná. Tým byl skvělý, sehraný, přátelský, navzájem jsme si rozuměli. Každý den jsem do kanceláře chodila s radostí. Jednoho dne za mnou nečekaně přišel můj manžel Petr. Zapomněl si doma klíče, a tak jsem mu půjčila ty svoje. S hrdostí a naprostým klidem jsem ho představila kolegům i kolegyním. Byla to pro mě samozřejmost, vždyť jsme spolu sedmnáct let.

V tu chvíli jsem ještě netušila, že se něco mění. Ale zpětně bych řekla, že už v tom prvním podání ruky mezi Petrem a Simonou problesklo cosi zvláštního. Něco, co tam mezi ostatními prostě nebylo. Tehdy jsem si to neuvědomila. Když Petr odešel, Simonka se na mě otočila a se smíchem poznamenala: „Teda Petruš, to je fešák! Kde jsi ho ulovila?“ Začala jsem jí vyprávět náš příběh, jak jsme se poznali na jednom večírku.

Simonka si mě chtěla omotat kolem prstu jako nejlepší kamarádku

Simonka se mnou začala trávit víc času. Chodily jsme spolu na kávu a čím dál častěji se zajímala o můj soukromý život. Když jsem se jí zeptala na ten její, jen pokrčila rameny a řekla, že s manželem procházejí krizí. Prý by si nejraději našla chlapa s dětmi, aby to měla bez práce.

Postupně se ze mě snažila tahat detaily. Tvrdila, že ji zajímá, jak může manželství se třemi dětmi pořád fungovat. Všechno zabalovala do zvědavých, ale nenápadně mířených otázek. Jednou se mě přímo zeptala: „A není to už všechno okoukané? Baví tě to s ním vůbec?“

Přišlo mi to vlezlé. Ale říkala jsem si, že Simonka je prostě taková. S úsměvem jsem jí odpověděla: „Jasně, že baví. Je to můj manžel. Na hlouposti nemáme čas.“

Začala jsem mít pocit, že mi je Petr nevěrný

A pak přišel ten zlom. Moje vlastní manželství se začalo pomalu rozpadat. Petr byl se vším nespokojený, tvrdil, že ho omezuji, a přestalo nám to klapat i v posteli. Simona jako by to vycítila a začala mi být oporou, až podezřele aktivně.

Po několika týdnech mi začalo docházet, že je v tom jiná žena. Uhodila jsem na Petra. Vykrucoval se a tvrdil, že jsem paranoidní. Jenže pár dní nato jsem ho přistihla. A nestačila se divit, kdo to byl. Ano, moje důvěrnice, kolegyně Simonka.

Život se mi obrátil naruby. A manželství šlo do háje

Všechno nabralo rychlý spád. Rozvod byl nevyhnutelný a já se snažila nezhroutit. Tři děti, práce, škola… Každý den jsem brečela. Můj život se během pár měsíců obrátil vzhůru nohama. Do práce jsem chodila jako tělo bez duše a musela denně potkávat Simonku. Bylo mi doslova na zvracení.

Jednoho dne se na mě podívala a s ledovým klidem pronesla: „Bože, Petruš, vzchop se. Najdeš si jinýho.“ Měla jsem co dělat, abych ji v tu chvíli neposlala oknem.

Zaměstnání jsem nakonec musela změnit. Tu bolest jsem nedokázala dál snášet. A teď? Snažím se jít dál. Pomalu a jistě.