Volba v pořadí 267. papeže se blíží, a nejen díky televizní fikci kolem ní panuje spousta nejasností a mýtů. Je třeba říct, že kolem samotného procesu volby skutečně není mnoho skutečnostní známo, protože konkláve probíhá za zamčenými dveřmi a nikdo z volících kardinálů si nedovolí pustit ven informace o samotné volbě ani zákulisním vyjednávání. I tak toho ale víme hodně a tady je souhrn toho nejdůležitějšího.

Kdy proběhne volba dalšího papeže?

Konkláve má aktuálně naplánovaný začátek na 7. května, přičemž se nepočítá s dalšími časovými posuny. Její konec je samozřejmě neznámý, protože se volí tak dlouho, dokud některý z kardinálů nedostane dvoutřetinovou většinu hlasů. Dá se ovšem předpokládat, že ke zvolení dojde v rámci několika dnů, protože při protahujícím se konkláve by mohla katolická církev jevit známky nesouladu anebo dokonce možného schizmatu. Nicméně, opravdu nemáme informace o tom, jak reálně probíhá vyjednávání a diskuse v rámci samotného konkláve.

Konkláve v Sixtinské kapli, rok 2005zdroj: Profimedia

Kde se volí a jak?

Moderní konkláve probíhá za zavřenými dveřmi v naprosté izolaci volících kardinálů (odtud pochází i původně latinský termín konkláve – soukromý pokoj, zamčený pokoj). K samotnému procesu volby pak dochází v Sixtinské kapli, přičemž kardinálové jsou ubytování ve stejně od světa oddělených prostorách Domu svaté Marty, které jsou k pobytu vysokých církevních postav uzpůsobené.

Na průběh samotné konkláve dohlíží papežský camerlengo alias „kardinál-komoří“. Ten se účastní i hlasování, ale především na jeho bedrech leží celková logistická organizace volby.

K prvnímu hlasování dochází většinou ještě prvního dne samotné konkláve, po oddělení všech kardinálů od světa. Následující volby jsou většinou dvě ráno a dvě odpoledne.  Na předem vytištěné listy napíše každý z kardinálů jméno svého kandidáte na papeže, následně před zraky všech položí přeložený (aby volba byla anonymní) hlasovací lístek na talířek z nějž jej sklepne do volební urny. Položení lístku na talířek má především důvod kontroly, že kardinál skutečně vhazuje jen jeden lístek.

Při sčítání jsou hlasy zapisované do listin a následně se celý balík lístků pálí a barva kouře z komína Sixtinské kaple ukazuje, zda došlo ke zvolení papeže a nebo ne. Černý kouř znamená ne, bílý ano. Původně se k lístkům přidávala smůla, aby byl výsledný kouř případně černý, nicméně v současnosti se používají speciální kamna s chemickými přísadami, aby bylo pozorovatelům zcela jasné, zda je kouř černý nebo bílý.

Instalace komína, ze kterého vzejde černý nebo bílý kouřzdroj: Profimedia

Jaká jsou bezpečnostní opatření?

Kromě samotného zabezpečení konkláve od vnějších zdrojů ohrožení je velmi důležité informační zabezpečení. Tedy to, aby nikdo nevěděl, co se během volby říká a dosáhlo se naprosté informační izolace volitelů i světa vně. Kardinálové nesmí mít mobilní telefony a komunikovat mohou pouze mezi sebou. Do Sixtinské kaple i míst, kde přebývají a tráví volný čas jsou nainstalované rušičky mobilního signálu, radiového signálu a datové komunikace. Kardinálové nesmí slyšet ani rádio.

Kvůli sledování drony, satelity a analýze obličejů jsou všude do oken nainstalovány zatemňovací fólie. Kamery nesmí vidět interiéry a samotní kardinálové nemají vyhlížet ven. Stejně tak má fólie neutralizovat optické paprsky, které by pomocí laserů mohly na základě vibrací okna odposlouchávat dění uvnitř.

Nad územím Vatikánu je vyhlášena bezletová zóna a příslušníci policie a Švýcarské gardy jsou vybaveni technologií na sestřelování civilních dronů. Kolem Sixtinské kaple byla vybudována kovová konstrukce, která ruší signály všech vysílačů a přijímačů. Bezpečnost zajišťují i prohlídky se skenery před zahájením konkláve a samozřejmě i další silný prvek – přísahy samotných kardinálů, že udrží veškeré dění v soukromí.

Sbor kardinálů při mši za Františkazdroj: Profimedia

Kdo může volit?

Papeže volí skupina kardinálů, kteří nesmí být starší než 80 let. V momentu úmrtí papeže Františka tak představovali 135 kardinálů z celkového počtu 252. Menší pozdvižení ovšem způsobil zástupce konzervativního křídla z Burkiny Faso, kardinál Philippe Ouédraogo, který původně do sboru volitelů nepatřil kvůli věku, ale nyní přišel s informací, že se nenarodil 31. prosince, jak uvádí rodný list, ale už 25. ledna, čímž by se mohl konkláve účastnit.

Nutno říct, že si nemusí vymýšlet, protože se narodil v rurální části státu a nikdo jeho datum narození nezapsal – 31. prosince byl tradiční byrokratický způsob, jak zapsat datum narození někoho, u něhož není den narození známý. Jediný problém je, že katolická církev má v záznamech obě data narození a v tuto chvíli není 100% jasné, jak se s jeho případem vyrovná.

Aktuálně je celkové číslo volitelů 132-133, protože dva kardinálové se omluvili kvůli zdravotním problémům, a tak se uvidí, zda bude k volbě dovolen vstup i Ouédraogovi. Český kardinál Dominik Duka je už v 82 letech na volbu příliš starý.

Vliv Františka na konkláve

Před volbou se hodně skloňuje fakt, že papež František, ve své podstatě velmi liberální papež, měl velký vliv na budoucí konkláve díky faktu, že jmenoval obrovské množství kardinálů, a tedy mohl vybírat ty, kteří budou nakloněni jeho vnímání světa a role církve. František jmenoval 108 z kardinálů, kteří budou mezi voliteli, násobně víc než jeho předchůdci. Nicméně, jakmile se začnete dívat na seznam, ukáže se, že František se hlavně snažil o rozšíření kardinálského sboru o neevropské země, které předtím církvi dominovaly. František chtěl více reflektovat fakt, že katolická církev musí mít zástupce všech skupin věřících z celého světa, a nejen vybrané členy mocensky nejsilnějších katolických států.

O jeho nástupci tak rozhodne geograficky nejrozmanitější konkláve v historii. Prim z hlediska zemí sice hraje stále Itálie (17 volitelů) a za ní Spojené státy (10) a Brazílie (7), ale objevilo se mnoho nových států s vlastními kardinály. Sice jsou stále pozoruhodné nesrovnalosti, kdy mají převážně protestantské Spojené státy 10 kardinálů a katolická bašta Mexiko jen 2, ale celkově konkláve změnila směr od eurocentrismu. Evropa má sice 58 volitelů, ale nově má Asie 23, Afrika 18, Jižní Amerika 17, Severní Amerika 16, Střední Amerika 4 a Oceánie 4.

Kanadský kardinál Frank Leozdroj: Profimedia

Kdo patří mezi favority?

Je jen velmi obtížné odhadovat, kdo bude novým papežem, jakkoliv se vám snaží sázkové kanceláře namluvit něco jiného. Ani samotný papež František nepatřil mezi favorizovaná jména během „svého“ konkláve a díky nedostatku informací z procesu a politických směrů, které by mohly získat dominantní postavení během samotného hlasování se můžeme jen dohadovat, kdo patří mezi favority.

Nicméně, při analýze současných politických trendů v rámci církve a vývoje v rámci moderní historie tu je několik jmen, která stojí za vypíchnutí. Nevíme ovšem, zda bude chtít kolegium kardinálů chtít akcentovat Františkovy tendence a nebo naopak stabilizovat církev tím, že zvolí zástupce konzervativnější skupiny, jako se stalo v případě zvolení Benedikta XVI. po éře Jana Pavla II.

Pietro Parolin

Kardinál Pietro Parolinzdroj: Profimedia

Jedno ze jmen, která byla nejčastěji spojována s novým pontifikátem. Sedmdesátiletý státní sekretář je velmi zkušený politik, který by navazoval na obecný směr papeže Františka. Je liberální v oblasti soukromí věřících (byť se stavěl vůči sňatkům homosexuálů), ale víc pragmatický ohledně mezinárodních vztahů. Pravděpodobně by zrestauroval vztahy s Čínou a pracoval na mezinárodním profilu katolické církve, ale pro některé může působit jako příliš diplomatický papež, a ne vůdce věřících. Mohl by ovšem po sérii třech neitalských papežů vrátit pontifikát do rukou Itala.

Péter Erdő

Kardinál Péter Erdőzdroj: Profimedia

Maďarský kardinál a zástupce opačného směru, než představoval František. Právně zkušený Erdő bývá kritizován za úzké vztahy s Viktorem Orbánem a stranou Fidesz. Je velmi opatrný v oblasti liberalizace církve, a to jak v oblasti práv věřících (je proti sňatkům homosexuálů i přijetí rozvedených zpátky do lůna církve), tak i v oblasti mezinárodní politiky. Přijímání uprchlíků označil v roce 2015 za obchod s lidmi a obecně by představoval krok pro upevnění konzervativních hodnot v rámci církve.

Robert Sarah

Kardinál Robert Sarahzdroj: Profimedia

Druhé silné jméno v řadách více konzervativních kardinálů. Zástupce z Guinei patří mezi největší naděje Afriky na prvního černošského papeže. Jedná se o asi nejvíce ortodoxního zástupce z kolegia kardinálů, který se velmi vokálně staví proti rozvolňování poměrů v církvi a stojí proti jakémukoliv otevírání se ven. Ve svých proslovech srovnával homosexualitu a její obhajobu, stejně jako islám k nacismu a komunismu a kritizoval i OSN za vstřícnost k tomuto tématu. Sarah je tvrdý muž, který vzešel z tvrdého prostředí, kdy mu chvíli o život usiloval guinejský diktátor Ahmed Sékou Touré. Patří mezi nejsilnější africké kardinály a pokud by nebyl sám zvolen, má velký vliv v rámci kolegia kardinálů.

Pierbattista Pizzaballa

Kardinál Pierbattista Pizzaballazdroj: Profimedia

Jeruzalémský patriarcha, který je původem Ital. Jméno, které se objevuje především díky jeho aktivní pozici v rámci izraelsko-palestinského konfliktu. Kritizuje současnou válku v Gaze a propaguje dialog jak mezi národy, tak církvemi. Jeho postoje na mnoho aktuálních témat, která se v kontextu volby papeže řeší, jsou ale neznámé. Byl by teoreticky zástupcem liberální mezinárodní politiky Františka, nicméně se vyhýbá kontroverzním tématům.

Do povědomí veřejnosti vstoupil nabídkou Hamásu, že bude jeho vězněm výměnou za izraelské děti. Nepatřil by zřejmě mezi nejpokrokovější papeže v oblasti otevírání se církve (alespoň dle svého veřejného vystupování), ale pravděpodobně by patřil k velkým politickým papežům. Nicméně jeho zvolení zřejmě zabrání nízký věk 60 let, protože se zástupci církve spíše vyhýbají papežům, kteří by působili ve své funkci klidně i pár dekád.

Luis Antonio Tagle

Kardinál Luis Antonio Taglezdroj: Profimedia

Zástupce nejliberálnějšího křídla kolegia kardinálů. Filipínský kardinál patří mezi oblíbence médií, i proto, že by se mohl stát prvním asijským papežem. Panují ovšem pochybnosti, zda stejné nadšení jako média panuje v rámci sboru volitelů. Jeho názory jsou ještě více levicové a liberální, než tomu bylo v případě papeže Františka. Otevřeně se staví za homosexuály a je proti odmítání rozvedených ze strany církve. Patřil by mezi papeže, kteří by posilovali problematické vztahy mezi Vatikánem a Čínou. Je ovšem otázkou, zda by nebylo zvolení progresivního Tagleho příliš velkým odchýlením se od snahy o vyrovnaný ideologický vývoj katolické církve.

Volba nového papeže patří tradičně mezi nejdůležitější události v rámci globálního dění, i proto, že jde o volbu představitele církve, která pod sebou shromažďuje 1,4 miliardy věřících po celém světě. Osoba nového papeže bude formulovat témata aktuální pro mnoho lidí a na mezinárodní scéně bude stále sehrávat svou roli mediátora i případné transformativní postavy – či naopak inhibitor změny.