Zatímco divoké zvěři absence lidí v okolí jaderné elektrárny vyhovuje a bez větších problémů se v místních lesích rozmnožuje, ukrajinská vláda zoufale přemýšlí nad tím, zda by šlo zakázanou zónu nějak využít. Vzhledem ke stále vysoké radiaci například lesnictví či zemědělství nepřipadají v úvahu.

Plány na elektrárnu, jejíž solární panely by se měly rozprostírat na ploše až kilometr čtvereční, si našly už slušný počet příznivců. Zájem projevili například dva investoři ze Spojených států a čtyři kanadské energetické společnosti.

Ukrajinská vláda je láká nejen na levné pozemky, ale i na to, že okolí elektrárny nabízí stávající rozsáhlou síť vedení vysokého napětí. Dalo by se tak jednoduše přesměrovat a investoři by si tak ušetřili práci, peníze i handrkování na úřadech o povolení výstavby.

"Oblast Černobylu má opravdu velký potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Máme normální evropské priority. Znamená to, že dbáme na nejlepší standardy v souladu se životním prostředím a čistými zdroji," ujišťuje ukrajinský ministr životního prostředí Ostap Semerak.

Kromě solární elektrárny s výkonem jeden gigawatt by podle něj mohla v oblasti vzniknout i další elektrárna s výkonem 400 megawattů, která by fungovala na biomasu. Plodiny, které v zakázané oblasti vyrostou, jsou sice pro konzumaci nevhodné, ale jako palivo by využití našly.

Přispěla by i Evropská banka

Evropská banka pro obnovu a rozvoj (ECBR) už uvedla, že je ochotná se do projektu zapojit a půjčit na jeho výstavbu peníze. Ostatně, nebude to její první angažmá v Černobylu, už poskytla více než půl miliardy dolarů na výstavbu obřího nerezového sarkofágu, který přiklopí zničený reaktor a zajistí jeho bezpečnost údajně až na tisíce let.

"Tento projekt můžeme zvážit stejně jako jiné projekty obnovitelných zdrojů, pokud budou z našeho pohledu životaschopné a věrohodné," řekl ředitel ECBR pro Ukrajinu Sevki Acuner.

Ukrajina by ráda stihla elektrárnu postavit během půl roku, což by se sebou samozřejmě neslo nejen zvýšené náklady, ale také otázku bezpečnosti pracovníků, kteří by se na výstavbě podíleli. Budou pravděpodobně muset nosit radiační obleky a stěží se u nich dá počítat se standardní osmihodinovou pracovní dobou.

Pokud se však výstavba nakonec skutečně podaří, a navíc v blízké budoucnosti, bude černobylská solární elektrárna skutečně největší na světě. Plány na gigawattovou elektrárnu už existují například v Egyptě, Indii, Spojených Arabských Emirátech či v Číně, žádná ale zatím nebyla dokončená.