"Vykašlali se na nás. Už nemáme lékaře, ani nemocnice, brzy nebudou ani léky," lamentuje sedmdesátiletá Anna Vendarenková. 

Její ves na západě Ruska, Staryje Boboviči, z níž se obyvatelé odmítli vystěhovat, byla až dosud považována za "zakázanou zónu". Podle prezidentského dekretu se ale radioaktivita snížila.

V důsledku toho drasticky poklesne i finanční pomoc od státu, spočívající v úhradě léčebných výloh, dotování ozdravných pobytů pro děti v sanatoriích a v dalších sociálních programech.

Sama úroveň radioaktivity v oblasti poklesla od černobylské havárie z 26. dubna 1986 jen nepatrně, tvrdí odborníci Alexej Kiseljov a Rašid Alimov z nevládní ekologické organizace Greenpeace.

S dozimetry v rukou měří výskyt radioaktivních částic na hlavní návsi. "Je to více než třicetinásobek maximální doporučené dávky," diví se Rašid.

Snížení a zrušení dotací se dotkne 900 obcí

Černobylskou havárií bylo postiženo asi 4413 ruských obcí. V případě 338 obcí jako Staryje Boboviči budou dotace od července sníženy a 558 obcí bude prostě ze seznamu vyškrtnuto.

"Tímto dekretem stát odmítá uznat, že bude zapotřebí 2000 let, a ne 30 roků, aby se oblast dekontaminovala," kritizuje biolog Anton Korsakov, specializující se na dopady černobylské havárie v Brjanské oblasti na západě Ruska.

"I poté, co zvládneme dekontaminaci, bude ještě zapotřebí mnoha generací, aby se děti rodily zdravé," zdůrazňuje v narážce na skutečnost, že kojenecká úmrtnost v oblasti je pětkrát vyšší než celostátní průměr. Čtyři pětiny z přeživších děti podle úředních statistik trpí jednou či několika chronickými nemocemi.

V nemocnici v Novozybkovu, ležícím asi 180 kilometrů od Černobylu, jsou chodby plné dětí a seniorů, kteří tu čekáním tráví dlouhé hodiny. Asi 30 tisíc obyvatel tohoto města nebylo nikdy evakuováno, jak se původně počítalo.

Potřebné léky už nebudou zdarma

Chirurg Viktor Chanajev se domnívá, že asi třetina z jeho pacientů jej vyhledává kvůli nemocem způsobených či zhoršených radioaktivitou.

"Mnoho z nich se nedokáže uzdravit, protože hrazené léky nejsou z nejúčinnějších, a tak je třeba kupovat jiné, které jsou však drahé," vysvětluje. Minimální mzda v Rusku činí 6204 rublů (asi 2239 Kč).

Od července finanční pomoc klesne, protože Novozybkov se změní z místa určeného k evakuaci v obyvatelnou oblasti.

"To je špatná zpráva. Lidi budou muset platit za léky, které až dosud měli zdarma. A děti nebudou moci v létě odjet do ozdravoven," lituje Chanajev. Připomíná nicméně, že přesto bude nezbytné v létě, kdy bývá radiace nejsilnější, odjet pryč.

Jeho pacient Alexandr přikyvuje: "Jestli se cítím zdravý? To záleží: když jsem jinde, cítím se skvěle. Ale tady každý den pociťuji radioaktivitu," svěřuje se třicátník. Jako otec malé holčičky by se rád přestěhoval jinam. "Ale za co? Nikdo nám nepomůže," říká.

"Vláda nedělá nic"

Omezit zdravotní následky života v oblasti kontaminované černobylskou radiací "je možné za podmínky, že jste informován", tvrdí Ljudmila Komorgocevová, šéfka nevládní organizace Svaz pro radiační bezpečnost. "Ale vláda nedělá nic a lidi sbírají lesní plody a houby v kontaminovaném lese," říká.

Kontroly radioaktivity u značné části ruských potravin a nápojů byly v roce 2011 zrušeny, a tak se podle Greenpeace na pulty po celé zemi dostává mnoho radioaktivního zboží z Brjanské oblasti.

Dokonce i nábytek, protože firmy využívají dřevo z lesů v "zakázané zóně", tvrdí advokát Alexandr Govorovskij, který podal stížnost na oblastní lesní správu, přivírající oči nad tímto počínáním.

Chyba personálu, nebo konstrukce reaktoru?

Na množství obětí černobylské havárie z dubna 1986 se odborníci dodnes neshodují. Bezprostředně po explozi reaktoru, který leží severně od Kyjeva, zahynulo několik desítek lidí. Celkové počty obětí se pohybují od jednotek tisíc až po 125 tisíc mrtvých.

Mnoho expertů se přiklání k názoru, že příčinou katastrofy byla chyba personálu, který se měl dopustit hrubého porušení bezpečnostních pravidel.

Podle ukrajinských médií ale mnozí odborníci zároveň soudí, že podíl na neštěstí měla i chybná konstrukce sovětského reaktoru, o jehož nedostatcích nebyla obsluha informována.

Kolem zničeného reaktoru byla vytvořena a dodnes existuje třicetikilometrová ochranná zóna. Přestože je oficiálně neobyvatelná, někteří lidé se do svých obydlí vrátili a jiní je vůbec neopustili. Takových případů je podle oficiálních údajů 157.

Do oblasti se vydávají turisté, loni to bylo 15 tisíc lidí, hlavně cizinců. V okolních lesích prospívá divoká zvěř. Kromě vlků, zubrů, lišek, kanců a dravých ptáků žijí v Černobylu i koně Převalského, předkové dnešních zdomácnělých koní.

Do ochranné zóny byli pokusně vypuštěni v roce 1998, a dnes je podle agentury Unian jejich stádo považováno za jedno z největších na světě.

Okolí bude "čisté" za 24 tisíc let

Třicetikilometrová zóna je podle expertů stále silně, byť nerovnoměrně zamořena. Radioaktivitou jsou postiženy zejména spodní vody, jež ruští experti podle agentury TASS označují za "fakticky tekutý radioaktivní odpad".

Zamoření povrchových vod převyšuje normu zhruba padesátkrát. Radioaktivní stroncium 90 přestane být v zóně aktivní v roce 2214, césium 127 v roce 2314. Izotop plutonia 239, který je podle odborníků hlavním zdrojem černobylského zamoření, přestane působit za 24 tisíc let.

Čtvrtý energoblok je od roku 1986 překryt takzvaným sarkofágem, který ale už přestává sloužit. Letos na podzim má být dokončen nový kryt za 1,2 miliardy eur, vysoký víc než sto metrů.

Nový, mohutný kryt dosavadní "sarkofág" překryje a umožní postupnou demontáž starých konstrukcí. Stavba bude vážit 30 tisíc tun.

Zároveň se buduje úložiště, v němž bude skladován radioaktivní odpad. Výroba elektřiny v nepoškozených blocích elektrárny skončila až v roce 2000.