Jedním z hlavních témat, o němž se dnes mluví jako o klíčové podmínce budoucí prosperity a rozvoje České republiky, je vzdělávání. Upírá se k němu stále více pozornosti. Politické strany na něj kladou minimálně ve svých slibech a prohlášeních větší a větší důraz.

Objevuje se i řada projektů a organizací, které si dávají za cíl zkvalitňovat výuku na školách (Učitel naživo, Ředitel naživo), měnit pedagogické vzdělávání (Otevřeno, Výluka), zlepšovat komunikaci školy a rodičů (Fórum rodičů) a ve výsledku zvyšovat úroveň českého školství a vzdělání jako takového.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimo jiné aktuálně připravuje základní strategický dokument s názvem Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+, který by měl definovat vizi, priority, cíle a opatření pro vzdělávací systém a vzdělávací politiku u nás pro období přesahující horizont roku 2030.

Osmičlenná expertní skupina vedená profesorem Arnoštem Veselým, který působí v čele Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK a dlouhodobě se zabývá vzdělávací politikou, by nejprve měla v polovině roku navrhnout pracovní verzi výchozího dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+, následně by na jaře 2020 měla být hotová i samotná strategie, kterou by pak v polovině roku měla schválit vláda.

Příliš mnoho zájemců o ministerský post

To, s čím přijde ministerstvo a jím povolaní experti, kteří při přípravě strategie chtějí zohlednit podněty co největšího množství zainteresovaných aktérů, a proto hodlají uspořádat sérii diskuzí s odbornou i širokou veřejností, je třeba pozorně sledovat.

Jednak vzhledem k tomu, nakolik stěžejní je tato oblast pro naši budoucnost, a také vzhledem k počtu rozličných politiků, kteří se profilují jako příští ministři školství (poslanec a předseda KDU-ČSL Marek Výborný, stále ještě šéf sněmovního školského výboru Václav Klaus mladší, chystající se založit novou partaj, poslanec a primátor Plzně Martin Baxa, který by chtěl Klause ve vedení školského výboru nahradit, nebo marketingový expert Martin Jaroš, plánující rovněž zakládat politickou stranu).

Právě oni, respektive jeden z nich může sehrát zásadní roli v tom, zda i pracně vzniklá strategie přihlížející k postojům a představám všech možných hráčů, kteří mají se vzděláváním co do činění, se nakonec zrealizuje, nebo z velké části zůstane jen na papíře.

I proto je dobré konfrontovat náhledy jednotlivých kandidátů na ministra školství na směřování českého vzdělávacího systému s tím, co se později objeví v uvedené strategii. A voliči, pro které je problematika školství důležitá, to mohou případně zohlednit při svém rozhodování o tom, kterou stranu ve sněmovních volbách podpoří.

Samozřejmě záleží i na tom, zda připravovaný dokument naplní ambici, kterou má, a stane se skutečně kvalitním odborně vyargumentovaným podkladem, za kterým bude natolik velká snaha ministerstva a expertů o konsensus a tolik společného úsilí mnoha zainteresovaných aktérů, že bude široce přijímán a bude na něm panovat pokud možno obecná shoda.

Globální periferie a plnohodnotný život

Jakým způsobem je možné o českém školství přemýšlet, jaká opatření zvažovat a k jakým změnám třeba přistoupit, ukazuje například také vize pro regionální školství do roku 2030, se kterou přišli minulý týden Piráti. Obsahuje celou řadu impulsů a návrhů, o nichž je možné diskutovat už teď.

Na rozdíl od podobných programů politických stran týkajících se oblasti vzdělávání jde o komplexní a propracovaný dokument plný konkrétních opatření. Což neznamená, že některá z nich nejsou sporná či problematická (například to, že by stát finančně podporoval vzdělávání mimo školu), ale stojí za to se jimi zabývat a debatovat o nich.

Už jen popis toho, co si Piráti od vzdělávání slibují a jaké cíle by podle nich mělo v obecném smyslu naplňovat, působí velmi ambiciózně a zahrnuje celou řadu rovin a aspektů. Mělo by tak připravit nejen na úspěšné pracovní uplatnění, ale hlavně na plnohodnotný život v situaci, kdy se svět rychle mění, přispívat k rozvoji společnosti založené na demokratických principech a silné konkurenceschopné ekonomice a k tomu všemu ještě umožnit, aby občané v co největší míře mohli využít svůj potenciál v osobní, občanské i profesní rovině.

Ačkoli jsou takové ambice obrovské, zdá se, že se bez nich nelze obejít, pokud se nechceme ocitnout na jakési globální periferii nebo zabřednout do stále hlubších problémů a sociálních konfliktů, ze kterých se budeme jen obtížně vzpamatovávat. V době, v níž žijeme, a při pokračování trendů, které už nyní můžeme pozorovat, je zřejmé, že k tomu, co od vzdělávání očekávají Piráti, není alternativa.

Motivace jako základ úspěšného vzdělávání

Je nutné jít tímto směrem a co nejvíce využít potenciál obyvatel a uzpůsobit vzdělávací systém tak, aby jim dal takové dovednosti a schopnosti, které by jim umožnily v maximální míře vést plnohodnotný život. Nejen vzhledem k velké konkurenci, které budeme stále více čelit, ale především kvůli všemožným výzvám: od klimatické změny, přes zvládání toho, jak se společnost proměňuje díky novým technologiím a jejich vlivu na lidskou psychiku, až po nerovné dopady ekonomického systému na různé skupiny obyvatel.

To vše zvyšuje nároky kladené na občany. A vzdělávání je asi tou hlavní cestou, jak je zvládnout a jak obyvatele České republiky připravit na to, aby se přes ně v dobré kondici přenesli, a naopak dokázali všechno, co se na nás valí, uchopit a využít ve prospěch společnosti i planety. Naučit se to vše držet v rovnováze a nezbláznit se z toho je asi ten největší úkol.

S Piráty lze souhlasit v tom, že základem úspěšného vzdělávání je motivace jeho účastníků a že je potřeba pěstovat kladný vztah a aktivní přístup všech, kteří jsou do vzdělávání zapojeni - od ředitelů, přes učitele a žáky, až po rodiče.

Stejně tak je pravda, jak Piráti uvádějí, že klíčovou roli v motivaci žáků ke vzdělávání hrají učitelé. Jejich podpora a motivace, a to nejen finanční, by proto měla být jedním z nejdůležitějších témat všech debat o budoucí podobě českého školství. Protože čím více toho po učitelích chceme, a vypadá to, že toho po nich žádáme docela hodně, tím více musíme myslet na to, aby měli takové podmínky, které jim umožní jejich povolání plnit bez toho, aby za několik málo let vyhořeli.