Nejstarší tuzemskou kočičí kavárnu najdete v Praze. A to "nejstarší" je nutno brát s rezervou, neboť žižkovské Kočkafé Freya v říjnu oslavilo teprve první narozeniny.

"Co se inspirace týče, přišla s ní moje sestra Eva. Četla o kočičích kavárnách v Japonsku. Tehdy jsme si poklepali na čelo, že takovýhle nápad u nás nikdy nemůže projít," vzpomíná kavárnice Jana Pařízková.

Nakonec je přesvědčilo i to, že se kočičí kavárny začaly otevírat v Evropě. "A tak jsme se rozhodli zkusit to také. A byli jsme překvapeni, protože jsme se nesetkali s žádným odporem. Spíše úřady nevěděly, co s námi. Ale nakonec se nám podařilo neustálým dotěrným telefonováním získat zelenou a kavárnu otevřít," vypráví.

Dodala tak odvahy i dalším, neboť během posledního roku vzniklo po Česku hned několik podobných podniků. V hlavním městě tak funguje například podnik nazvaný jednoduše Kavárna kočičí, kočky do kaváren však expandují i mimo hlavní město – třeba do Brna, Hradce Králové, nebo Olomouce.

Kafe a pomazlení

Právě v Olomouci například najdete dvě místa, kde ke kávě při troše štěstí dostanete i nějaké to kočičí pomazlení. Obě sídlí na Vídeňské ulici, což bylo pro řadu kočičích fanoušků zpočátku trochu matoucí. Zatímco déle fungující Kocourkov je v honosné Hamburgerově vile, od počátku října otevřená kavárna Coffee Cat ve vilce funkcionalistické přesně na opačné straně.

Vznik obou kaváren podnítily právě existence těch v Praze. Provozovatelé z Kocourkova si je oblíbili, kavárnici z CoffeeCat zase přesvědčilo, že i takhle zvláštní podnik si může najít své příznivce.

A co vlastně vlastně kafe, nebo dort ve společnosti koček lidem přináší?

"Je známo, že kočky vyzařují velice silnou pozitivní energii a jsou schopné odebírat bolest a utrpení, navozovat duševní harmonii a pocit bezpečí. Ne nadarmo se kočky úspěšně využívají k takzvané felinoterapii, což je léčebný kontakt mezi člověkem a kočkou a je vhodná při léčbě různých somatických a psychických poruch a zátěží," zdůrazňuje Soňa Šedá z CoffeeCat.

Podle Kateřiny Kubíčkové, která pracuje v Kocourkově, je pak zajímavá i rozmanitost kočičích povah. "Lidé, kteří nemohou mít kočky doma, nejvíce oceňují, že se s nimi mohou potkat, pomazlit a pohrát si u nás. Případně, že se mohou mazlit i s jinými kočkami, než které mají doma. Také jsme zjistili, že je hodně lidí, kteří sice mají doma kočky, ale nejsou vůbec mazlivé. Často zde slýcháme, jak je možné, že ty naše se tak přijdou pomazlit, ty jejich se nechají sotva pohladit," říká.

Všechny oslovené kavárnice se pak shodují, že káva s kočkou po boku, na klíně, nebo aspoň na očích je výborný relax. Řadě lidí se také líbí, že kočky, které pochází z útulků, našly v kavárně svůj domov.

Každá kočka na to není

Nicméně i taková čtyřnohá krasavice nebo krasavec musí být "kavárenský typ". Pro každé zvíře totiž kavárna není to pravé ořechové.

Dá se vůbec, například při výběru v útulcích, s nimiž každá z oslovených kaváren spolupracovala, odhadnout, které kočce (ne)bude společnost brnkat na nervy? "Kočka musí být mladá, aby se lehce přizpůsobovala. I když naši Stelinku jsme přinesli osmiletou, a je to královna kavárny. Musí být nebojácná. Nesmí ji vadit zvuky, boty a samozřejmě musí být zdravá a mazlivá," vypočítává Pařízková.

A přidává další zkušenosti: "Kočky z útulků jsou ohromně vděčné a pozornost přímo vyžadují. Kočky z "gaučového" neboli domácí prostředí se u nás necítí dobře, jsou zvyklé na svůj klid a kavárenský ruch jim nedělá dobře."

To platí i v ostatních kavárnách. Kavárnice Šedá pak dodává, že je navíc stále kontaktují lidé s nabídkou nových koťat. "Ale není nad osobní kontakt, kdy si vás kočička vyloženě vybere, tak jako v depozitu, kde si nás dva adepti vyloženě přivolali," popisuje.

I přes veškerou snahu to odhadnout dopředu, může se stát, že se některé z vybraných koček nakonec nebude v kavárně líbit. 

"Měli jsme tu několik měsíců Bělinku, která sice k lidem byla milá a užívala si jejich společnost, ale ostatní kočky moc nesnesla. U nás neexistuje, že bychom ji vrátili zpět do útulku, tudíž jsme ji našli nový domov bez dalších zvířat a Bělinka je teď mnohem spokojenější," říká kavárnice z Freyi.

Odchod kočky do jiného domova byl však výjimkou, původní ideu adopce koček totiž Pařízková opustila. "Nastalo několik problémů, kdy jsme řešili, proč to nejde a jak by to mohlo jít, pak jsme si ale z útulku vzali Noxe a Muffina a zjistili, že ani vlastně nechceme, aby to šlo. Zamilovali jsme se a nechtěli se těch dvou rošťáků vzdát. Navíc kdybychom kočky dávali k adopci, museli bychom neustále hledat nové a to je nejenom nákladné na čas i peníze, ale i pro kočky nevhodné. Zvykání si na nové prostředí a na novou kočku je pro kavárenské kočky vždycky stresující období."

Dodržovat pravidla

Speciální podniky si však žádají zvláštní pravidla. A to i pro návštěvníky. "Nejdůležitější pravidlo je kočky nekrmit. A to ničím. Ani kočičíma mlskama. Musíme mít přehled o tom, kolik která kočka sní a musíme je večer dostat do jejich místnosti právě na dobrůtku a když jsou přežrané, tak je to mnohem těžší," upozorňuje Pařízková na to, k čemu prosebné kočičí oči často svádí.

"Dále u nás platí pravidlo, že co se kočce líbí, je dovoleno. Zvednout kočku je dovoleno, pokud jí to nevadí, když se vzpíná a chce pryč, už to dál nezkoušet. Nebudit je, nenutit je do ničeho a hlídat si děti. To je asi vše," dodává. 

Respekt ke kočkám je klíčový, to vám potvrdí nejspíš každý kočičí kavárník. Kočky prostě nejsou hračka. A ačkoliv v těchto zařízeních pravidla chování popisují na speciálních lístcích, tak například v Kocourkově se, prý kvůli neustálému porušování pravidel, odhodlali ke kontroverznímu rozhodnutí – a dětem do 12 let vstup do kavárny prostě zakázali. Což i vzhledem k právní problematičnosti kroku vyvolalo na facebookové stránce různé reakce.

Častými návštěvníky kočičích kaváren jsou totiž právě rodiny s dětmi, nicméně je otázkou, nakolik jsou podobná, svým způsobem krajní, opatření, výsledkem rozjívenosti dětí nebo nezájmu některých rodičů. A že opatření sice zajistí kočkám víc klidu a předejde případům, kdy by vystresovaná kočka sekla otravné dítě, na druhou stranu je to smůla pro ty, kteří se ke zvířatům chovají s respektem.

A návštěvnické kritiky? Soňa Šedá z CoffeeCat, kde (alespoň momentálně) malé návštěvníky uvidíte, říká: "Asi nejvíce lidem vadí právě ty pobíhající a hlučné děti, uvítali by v kavárně více klidu. Někdo třeba nemůže pochopit, jak nám kočky v kavárně mohla hygiena povolit a také jsou lidé, kteří každou naši sebemenší chybu mají hned potřebu komentovat a kritizovat, aniž tuší, co chod takové kavárny obnáší a že to opravdu není nic jednoduchého."

Spokojených zákazníků je ale podle ní většina a zavděčit se prostě nedá každému, což potvrzuje i paní Pařízková. "Samozřejmě nejde uspokojit každého, tudíž si občas lidé stěžovali, že kočky spí, že čokoláda není příliš čokoládová, ale nejenže nás ostatní hosté bránili ("Jsou to kočky, ty prospí více jak polovinu dne!"), ale navíc jsme se z kritiky dokázali poučit a příště si dát pozor," uzavírá.

Co vy a kočičí kavárny? Patříte mezi fandy, nebo si necháte návštěvu spíš ujít? Pokud vás představa kávy v kočičí společnosti navnadila, podívejte se, kam za ní můžete vyrazit.