Česká justice neposlala a už ani nepošle za mříže komunistické funkcionáře odpovědné za střelbu na hranici. Mohla to přitom udělat dávno, kdyby…

Němci to dokázali

Němci postavili komunistické špičky odpovědné za vraždy na železné oponě před soud. A poslali je do vězení. Nepotřebovali k tomu žádné zvláštní paragrafy. Dospěli prostě k přesvědčení, že se chovaly krutě a necivilizovaně.

Česká justice však komunistické barbarství na západní hranicí nechala plavat, až spravedlnost nadobro uplavala. Oběti komunistické zvůle tak zůstanou nepotrestány.

Formální tečku za justiční nemohoucností udělalo rozhodnutí, kterým státní zástupce ve středu zastavil stíhání pohlavárů komunistického režimu, expremiéra Lubomíra Štrougala a někdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara za střelbu na hranicích. Dospěl k názoru, že jejich duševní stav jim znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.

Jak příznačné pro senilní režim, který komunisté v Československu nastolili: Senilita jeho představitele zachrání před soudem i trestem!

Biologické hodiny nezastavíš

Žádné překvapení. Bylo přece už dlouho jasné, že případ se rozuzlí tímto způsobem. Biologické hodiny se nedají zastavit, a tak se stěží dalo předpokládat, že někdo z komunistické vrchnosti bude tři desítky let po pádu komunistického režimu obžalován, natož aby se při rychlosti české justice dožil verdiktu.

Štrougalovi je 95, Vajnarovi 90 a předlistopadový vůdce československých komunistů Miloš Jakeš letos v červenci zemřel v požehnaném věku 97 let.

Pohraničníci střežící západní hranici v sedmdesátých letech | zdroj: Profimedia

Stíhání komunistického trojlístku se opíralo o archiválie, které ukazovaly, že pro jeho nečinnost bylo od března 1976 do konce roku 1989 na hranici zastřeleno či roztrháno psy devět lidí. Z archiválií vyplývalo, že obvinění se tomu nesnažili zabránit, byť od zmíněného roku 1976 začal platit Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který každému zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti.

Funkcionáři byli stíháni za zneužití pravomoci veřejného činitele. Za tento trestný čin je možné uložit až desetiletý trest vězení.

Špión, zběh a vrah?

Je přitom nasnadě, že za zvěrstva na hranici by strůjci nelidského hraničního systému a ti, kteří ho udržovali, měli být potrestání. Bilance železné opony na západní hranici Československa je otřesná.

Z údajů, které v archivech sesbíral historik Martin Pulec a které nemusí být kompletní, vyplývá, že na československých hranicích zemřelo v letech 1948 až 1989 při pokusu o útěk 282 lidí.

Pohraničníci zastřelili 145 z nich. Další zabil proud v elektrickém plotu, případně nášlapná mina. Jiní se utopili. Šestnáct lidí spáchalo sebevraždu, než by se nechalo zatknout, a jeden člověk byl roztrhán služebními psy.

Na hranicích sloužili především vojáci základní služby ve věku devatenáct až jednadvacet let. Byli pod tlakem, politruci jim vymývali mozky, velitelé jim vtloukali do hlav, že přes hranice utíkají zrádci a nebezpeční zločinci, a přikazovali jim střílet.

Sotva však lze tyto záklaďáky ve všech případech omluvit. Třeba v případu z roku 1977, kdy pohraničníci dopadli při pokusu o přechod československé hranice do západního Německa rodinu Schmidtových z NDR. Jeden z vojáků před očima manželky a dětí zastřelil hlavu rodiny, Gerharda Schmidta. Od velitele dostal pochvalu a mohl odjet na 'opušťák' (dovolenou).

Byl to kladný hrdina, zatímco na druhé straně byli za všech okolností záporáci – agenti a vnitřní nepřátelé. Tento komunistický výklad světa zveršovala Marie Majerová, kterou marxistický režim pasoval na národní umělkyni:

"… Kdys atlantický val, dnes atlantický pakt, být špión, zběh, a vrah a prodávat svůj stát – hanební emigranti. Nevědí, čí jsou, toho, kdo dá víc, vrah z Koreje, vrah od Lidic… hanební emigranti."

Hanební papaláši

Přívlastek 'hanebný' by se samosebou měl vztahovat na komunistické papaláše, kteří tvořili a udržovali pravidla pro střelbu na hranicích a kteří bránili lidem svobodně opustit nesvobodnou zemi.

Je zjevné, že hraniční ploty dali postavit právě za tímto účelem, ne proti diverzantům a západním agentům, jak tvrdili.

Němci tyto papaláše postavili před soud ještě v devadesátkách. Jako prvního tam jejich justice pohnala dlouholetého šéfa NDR a německých komunistů Ericha Honeckera. Proces však byl zastaven pro jeho pokročilou rakovinu.

Procesu a trestu však neunikl Honeckerův souputník z politbyra a jeho následovník Egon Krenz – dostal šest a půl roku vězení. Spolu s ním poslal soud za mříže i další dva stranické funkcionáře.

Pravda, Štrougal už byl dříve vyšetřován za smrtící proud, který komunisté zavedli do drátů v plotech. Obžalován však nebyl.

Trest za střelbu a za zabití dostal jen pohraničník Pavel Čada, který v roce 1986 tak fanaticky pronásledoval 'narušitele', až čtvrt kilometru v německém vnitrozemí zastřelil tamního houbaře. Soud mu udělil tříletý nepodmíněný trest, protože vědomě porušil tehdy platné předpisy.

V Německu dostávali tresty i pohraničníci, kteří zabili uprchlíky, a přitom předpisy neporušili. Od soudu ale zpravidla odešli s podmínkou, zatímco ti, kteří za právní stav odpovídali, dostali trest 'natvrdo'.

Pozdě komunistického bycha honit

Německý soud zvolil právní přístup, který se nedržel komunistického výkladu komunistických paragrafů. Proto mohl dospět k závěru, že představitelé státu i jejich podřízení překročili meze, které jsou v civilizované společnosti "dány obecným přesvědčením".

Kromě toho justice vzala do úvahy i to, že NDR byla od roku 1976 vázána Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Ve východním Německu, obdobně jako v komunisty vedeném Československu, nebyl pakt nadřazen vnitrostátnímu právu. Jenže němečtí soudci dali přednost 'legitimnímu očekávání' obyvatel, že stát své závazky mezinárodní dodrží. Jinými slovy, že se režim bude chovat civilizovaně. Nechoval - stejně jako režim československý.

Česká justice dosud pokládala komunistické paragrafy za posvátné a necivilizované chování komunistických papalášů nechala plavat.

Tři desítky let po stříhání plotů se k tomu dá říct jediné: 'Pozdě komunistického bycha honit'.