Ve Francii to vře studentskými bouřemi. Bude se opakovat rok 1968?

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Mladý francouzský prezident Emmanuel Macron si během prvních měsíců v úřadu stihl znepřátelit studenty i odbory. Studenti věří, že svými protesty proti Macronově politice odstartují revoluci a zapíšou se do dějin země galského kohouta stejně, jako jejich prarodiče v roce 1968. 

Demonstrace proti politice prezidenta Emmanuela Macrona

Demonstrace proti politice prezidenta Emmanuela Macrona,zdroj: Profimedia.cz

"V koutku duše myslíme na květen 1968 často. Historie ukázala, že vlády, i tak silné, jako je ta Macronova, mohou podlehnout tlaku," řekla 19letá studentka dějin umění, jedna z účastnic protestů, které se v uplynulých dnech konaly na univerzitním kampusu Sorbonny v centru francouzské metropole.

Dění v lecčems připomínalo padesát let staré události. Studenti blokovali vstup do areálu a vytvářeli si zásoby zápalných lahví, z megafonů zněly slogany. Nová generace protestujících chce zastavit Macronovy reformní snahy a někteří její zástupci doufají, že se spojí různé proudy obyvatel jako v roce 1968, kdy protestní hnutí téměř položilo vládu Charlese de Gaullea.

V roce 1968 všechno začalo odporem studentů proti pravidlům zakazujícím spolubydlení dívek a chlapců na kolejích. Šlo zároveň o reakci na konzervativní a paternalistický společenský řád, tehdy už přežitý.

Studentské protesty se následně rozšířily do továren po celé Francii. Za vyšší platy stávkovalo sedm milionů dělníků, kteří tak ochromili vzkvétající ekonomiku založenou na průmyslu.

Stávkovat si lidé dnes netroufnou

Dnes má ale Francie téměř devítiprocentní nezaměstnanost, což je stále vysoké číslo deset let po světové finanční krizi. Ti, co nemají dobře zajištěné pozice ve veřejném sektoru, si proto dvakrát rozmyslí, jestli budou stávkovat.

"Požadavky roku 1968 byly vznášeny bez tohoto strachu o budoucnost, který vidíme dnes, tohoto pesimismu kolem práce," řekl politolog Henri Rey, který se událostí v květnu 1968 účastnil.

Emmanuel Macron během svých prvních deseti měsíců v úřadu navzdory odporu odborářských organizací uvolnil přísné pracovní zákony. Nyní se 40letý prezident potýká se stávkou železničářů, protesty studentů proti reformě přístupu k univerzitnímu vzdělání, sporem o platy v aerolince Air France a rozhořčením důchodců kvůli zvýšení odvodů na sociální pojištění.

Po dvou týdnech stávky na francouzských železnicích, v níž chtějí odbory pokračovat do konce června, má však podporu veřejnosti vládní plán na transformaci státního dopravního podniku SNCF. Součástí reformy je zrušení doživotních pracovních smluv či dalších výhod. V průzkumu agentury Elabe zveřejněném 11. dubna podpořilo Macronův záměr 58 procent respondentů.

"Mladý revolucionář"

Lidé pracující v soukromém sektoru výzvy ke stávce převážně ignorují. Studenti středních škol také své kolegy z univerzit nenásledují, ačkoli se chystané legislativní změny mohou dotknout jejich budoucího vzdělávání.

Macron zaujal k aktuálním protestům jasný postoj a řekl, že nehodlá ustoupit. "Odborníci na nepořádek musí pochopit, že v této zemi máme právo a pořádek," řekl prezident v televizním rozhovoru.

Macron se při svém prudkém vzestupu před loňskými prezidentskými volbami také nebál použít rétoriku revolucionáře a ve své knize nazvané "Revolution" slíbil Francii transformovat ve vůdčí sílu 21. století. V roce 1968 bylo jednou z příčin nepokojů vyčerpání trpělivosti občanů se stárnoucím de Gaullem, který pevnou rukou vládl zemi téměř deset let.

"Jedním z hesel května 1968 bylo 'deset let stačilo'. Teď máme za sebou jen deset měsíců Macrona," řekl politolog Rey.

Tagy: Francie zahraničí francouzský prezident protesty a demonstrace

Zdroje: ČTK,Reuters