V Mongolsku žijí poslední orlí lovci na světě

- Aktuality autor: Alina Holušová

Na západě Mongolska žije zřejmě vůbec poslední komunita orlích lovců na světě. Jde o kazašské rodiny, které původně migrovaly mezi Kazachstánem, Mongolskem a Ruskem a po pádu režimu se usadily na mongolském území. Na rozdíl od Kazachů, kteří žijí ve své vlasti a lov s orly zachovávají pouze jako turistickou atrakci, kazašské rodiny na mongolském území využívají tento způsob lovu, protože je to neodmyslitelnou součástí jejich kultury.

Kazaši žijící na západě Mongolska jsou zřejmě poslední skuteční orlí lovci na světě

Kazaši žijící na západě Mongolska jsou zřejmě poslední skuteční orlí lovci na světě,zdroj: Profimedia.cz

Život orlích lovců se do západního Mongolska vydal zdokumentovat Asher Svidensky. Postupoval podle plánu, najal si řidiče a tlumočníka a vyrazil se za rodinami lovců. Pořídil kvalitní fotografie mužů vyjíždějících na koních s orlem na paži. Ale to vše už nafotili jiní.

Svidensky chtěl do svého příběhu dostat něco z moderního, rodícího se Mongolska, které vyrůstá na pradávné tradici. Zamířil proto do Ölgí, do hor poblíž ruské hranice a v této nádherné krajině našel třináctiletého Irku Bolena.

Učit se začínají děti od 13 let

Jak káže zvyk, ve 13 letech má syn dost síly na to, aby se mohl začít učit technice lovu. Kazaši říkají, že existuje tisíc způsobů výcviku orla a každá rodina používá svůj vlastní. Irka se ten svůj učil od otce na svazích nádherných hor. Výuka trvá pět let. Pak musí mladý muž podniknout samostatný lov a titul orlí lovec získá jen tehdy, je-li úspěšný.

Nedaleko Ölgí pak Svidensky narazil na Bachaka Birgena. Jeho otec porušil tradici, a když bylo chlapci osm let, rozhodl, že je dost silný na to, aby začal s výcvikem. A proto se Bachak stal lovcem už ve 14 letech a je nejmladším v této profesi v Mongolsku.

Kazaši většinou své pomocníky vybírají z hnízd. Volí samičky, jelikož dorůstají větší velikosti, v dospělosti mohou vážit i sedm kilogramů s rozpětím křídel až 230 centimetrů. Krmí je, za chladných mongolských nocí je drží v teple a učí je lovit.

Ovce jako dárek na rozloučenou

Po osmi letech "služby", na jaře, je vezmou do hor a na útesu zanechají poraženou ovci jako dárek na rozloučenou. Pak orla propustí do divočiny. Zajistí mu tak návrat do přírody a také možnost založit rodinu a vychovat příští generaci. Kazaši v této harmonii žijí staletí.

Svidenskému po zdokumentování osudů dvou chlapců zbyl čas i peníze, ale nestál už o další chlapecký příběh. Dozvěděl se, že orlí lov je vzhledem k tvrdému klimatu a obtížnému terénu mužská záležitost. Přitom ale také zjistil, že 70 procent obyvatel, kteří prošli školami, jsou ženy, a že ženy vedou mnohá vzdělávací zařízení. Není tedy možné, že se na ženská ramena přesune i lovecká tradice?

Odpověď na tuto otázku našel v podobě Ašol Pan, dcery zkušeného lovce z kraje jižně od Ölgí. Dívka byla dokonalá. Beze strachu držela na ruce velkého orla a radostně ho hladila. Na otázku, jaké to je hledět na dceru stojící na skále, vypouštějící orla do vzduchu nebo ho přivolávající zpět, otec odpovídá prostě: "Velmi dobré."

"A neuvažujete o tom, že ji budete učit? Stane se první ženou v Mongolsku, která bude lovit s orlem?" tázal se dále Svidensky a očekával jednoznačné "ne". Místo toho se otec zamyslel a řekl: "Možná." 

Tagy: cestování tradice Mongolsko lov orel Kazaši orlí lovci zvyky

Zdroje: ČTK,BBC