Jen co ve Spojených státech, které jsou v otázkách potratů velmi konzervativní, zasedl nový republikány vedený Kongres, pustil se nejen do Obamova zdravotního systému. Okamžitě kongresmanům přistál na stole i návrh celostátního uzákonění zákazu potratů, který požaduje, aby lékaři před zákrokem zkontrolovali tlukot srdce a pokud by ho objevili, nesměli by potrat ženě provést.

V praxi by to znamenalo, že by se interrupce stala zcela ilegální, protože by byla možná jen do zhruba čtyř týdnů po oplodnění, kdy žena mnohdy ani ještě neví, že je těhotná. Přestože norma přezdívaná "Zákon na ochranu srdečního tlukotu" má malou šanci na prosazení, případně by ji zřejmě stejně zrušil ústavní soud, otevřela otázku, jak se vlastně u embrya pozná srdeční tep?

Odpůrci potratů, včetně politiků, kteří na tom staví své argumenty, tvrdí, že stačí zachytit pulzující buňky uvnitř embrya. Jenže může se mluvit o tlukotu srdce, když není slyšet? Navíc čím dokonalejší jsou ultrazvukové přístroje, tím dříve lze blikající zárodek srdce zobrazit. Znamená to, že se posune hranice "života"? Podle lékařů nikoli.

Živý od první chvíle?

Stejně jako v případě nárůstu domácích porodů s argumentem, že úmrtnost novorozenců je nejnižší v historii, i tady vzniká paradox, že se doplácí na pokroky v medicíně. Ještě před rokem 1976, kdy byl poprvé v předporodní medicíně použitý ultrazvuk, by debata o tom, zda je tepem jen blikání na obrazovce, nebo slyšitelný tlukot, nepřicházela v úvahu.

Ultrazvuk, který budoucím matkám dal jedinečnou šanci prohlédnout si nenarozené dítko, a lékařům možnost zkontrolovat jeho vývoj, se tak v rukách laiků ve vedení státu změnil v politickou zbraň.  Zatímco ani lékaři do zhruba devátého týdne nemluví o "shluku rychle se množících buněk" jako o "živém plodu", v audiovizuální technologie v rukou politiků redefinovala to, co se počítá jako "život".

Podívejte, maminko!

Od poloviny 90. let si tak odpůrci potratů vzali ultrazvuk na pomoc. Pětice států přijala zákon, který nařizuje gynekologům ukázat ženám žádajícím o interrupci ultrazvukové snímky v reálném čase. Ve dvou státech jej soud zrušil, ve třech ale povinnost stále trvá. V další dvacítce amerických států musí lékař ukázání záběrů ženě alespoň nabídnout.

Tyto zákony jsou založeny na předpokladu, že s těhotnými ženami "lomcují hormony", dokážou interpretovat, co na obrazovce vidí a snímky v reálném čase v nich probudí vztah k nenarozenému dítěti. Žena si údajně díky tomuto pohledu uvědomí, že se dívá na stvoření, které v ní roste.

Myšlenku v roce 1983 podpořil článek lékařů Johna C. Fletchera a Marka I. Evanse v odborném magazínu The New England Journal of Medicine. Líčili v něm příběh několika žen, které po pohledu na snímek ultrazvuku skutečně změnily názor a rozhodly se dítě si nechat.

Jak se vyrábí tendenční "dokument"

Jakmile byl na světě alespoň tento jeden odborný článek, mohli odpůrci interrupce rozjet svou kampaň naplno – měli ji podloženou lékaři! Netrvalo tak dlouho a Bernard Nathanson, lékař, který provedl bezpočet potratů, ale "napravil se", natočil půlhodinový pseudodokument Němý výkřik.

V něm ukazuje v údajně reálném čase prostřednictvím ultrazvuku proces potratu a zdůrazňuje, jak dítě (mluví o embryu zásadně jako o dítěti) křičí bolestí před svým posledním výdechem. To vše za doprovodu pohřební hudby hrané na varhany.

Svým filmem se pokusil dát za pravdu tehdejšímu republikánskému prezidentovi Ronaldu Reaganovi. Ten navzdory porodníkům, kteří zdůrazňují, že neurologická spojení umožňující cítit bolest vznikají až ve třetím trimestru, v roce 1984 prohlašoval, že plod během potratu "trpí dlouhou a krutou bolestí".

Později se ukázalo, že je video zkreslené, snímky upravené a zrychlené tak, aby přirozené pohyby vypadaly jako cukání způsobené bolestí. I přesto, že snímek řada lékařů odsoudila, běžel na celostátních televizních kanálech opakovaně.

Když je žena rozhodnutá, obrázek názor nezmění

Zákony, které nutí ženy prohlédnout si ultrazvuk svého dítěte, působí na stejném principu jako Němý výkřik. Sází na černé svědomí. Aktuální výzkumy přitom ukazují, že tomu tak není. Každá žena na snímky z ultrazvuku reaguje jinak. Starší matky, pro které bylo dítě vymodlené, jsou nadšené. Ty, které o dítě nemají zájem, naopak nechává obraz chladnými.

Studie z roku 2014 publikovaná v magazínu Obstetrics and Gynecology (Porodnictví a gynekologie) na 16 tisících ženách, které chtěly podstoupit potrat, zjistila, že pohled na obrazovku ultrazvuku měl na jejich rozhodnutí zanedbatelný dopad.

Možná proto, že téměř 60 procent žen, které mířily na interrupci (tedy alespoň ve Spojených státech) už mělo jednoho potomka doma a vědělo tak, jaké to je čekat a porodit dítě. A povinnou nabídku lékaře v duchu "podívejte se, maminko, tohle chcete zabít" považují za urážející obtěžování. Zvlášť, když málokterá žena zákrok podstupuje jen tak jako alternativu antikoncepce…