V úterý 16. února má Jaceňuk předstoupit před poslance se zprávou o práci svého kabinetu. Otázkou je, jestli to premiér do příštího týdne vůbec vydrží.

V předchozích dnech z jeho kabinetu odešli hned tři ministři a to zrovna ti, jejichž tváře spojují Ukrajinci s novými časy reforem, které měly přijít po revoluci a svržení staré gardy v čele s "nenažraným" prezidentem Janukovyčem.

Ministr infrastruktury Andrij Pyvovarskyj zdůvodnil svůj odchod nízkým ministerským platem. Sotva za 300 dolarů měsíčně prý nedokáže uživit svou rodinu. Jakožto politický nováček také zřejmě neustál přiliv mediálních splašků. 

Ministra agrární politiky Oleksije Pavlenka odvelela jeho strana Samopomič, která tak chtěla iniciovat odvolání kabinetu.

Nejdůležitější ze zmíněné trojice je ovšem ministr hospodářství Aivaras Abromavičius, čtyřicetiletý Litevec, který vzdal svůj boj s korupčními větrnými mlýny.

"Když jsem se rozhodoval o práci ve vládě, vedení země mě ujistilo, že vzniká technokratický kabinet, že ministři budou smět sestavit si svůj tým a dostanou úplnou podporu reforem. Naučili jsme se zvládat odpor starého systému, ale ukázalo se, že někteří z nových 'dobrodějů' jsou ještě horší než ti dřívější," oznámil Abromavičius.

"Nechci jezdit do Davosu, setkávat se s mezinárodními investory a partnery a vykládat jim o našem pokroku, zatímco se za mými zády rozhodují nějaké otázky v zájmu určitých lidí," dodal.

Nezůstal přitom jen u abstrakce a jmenovitě obvinil osobního přítele Porošenka a vůdce jeho parlamentní frakce Ihora Kononenka z korupce a dosazování svých lidí do klíčových postů, kde mohou kontrolovat tok státních financí.

Těsně před oznámením rezignace se přitom Litevec sešel s oděským gubernátorem, bývalým gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim, který přijel na Ukrajinu, aby ji spasil z korupčního zahnívání a popostrčil kupředu směrem k zářným zítřkům politiky čistých rukou.

Gruzínský politický misionář zřejmě dává dohromady novou politickou stranu. O Saakašviliho ambicích a zálusku na premiérské křeslo se spekuluje prakticky od počátku jeho působení na Ukrajině. Otázkou je, zda mu ho Porošenko předhodí už nyní.

S odchodem Abromavičiuse každopádně tradiční kuloární hádky nabobtnaly do velikosti veřejného skandálu s ozvěnami na mezinárodní scéně.

Evropská unie, Spojené státy i Kanada prostřednictvím svých velvyslanců vzkázaly Kyjevu, že je rezignace ministra hospodářství zklamala. Mezinárodní měnový fond ústy své šéfky Christine Lagardeové na svou stranu pohrozil, že Ukrajině neuvolní další peníze, pokud ho tamní vláda nepřesvědčí, že podniká účinné protikorupční kroky a posouvá reformy kupředu.

Za stávající situace to bude pro Ukrajinu nelehký úkol. Tím spíš, že bez frakce Jaceňuka parlament jen těžko odhlasuje důvěru nové vládě.

Skeptici, kteří v ukrajinské obrození po Majdanu nevěřili, se ale radují předčasně. Pod Porošenkem se sice teď poprvé od nástupu do funkce skutečně otřásá křeslo a zemi nejspíš opravdu čekají letos v září předčasné volby, další Majdan ale jen tak nepřijde.