Stále více a více lidí začíná spojovat těžkou životní situaci a všudypřítomnou korupci s oligarchickým režimem. Zklamaní Ukrajinci jsou pak snadnou kořistí pro pravicové radikály, kteří se rádi uchylují k násilí. 

Jen těžko lze přitom svalovat veškerou vinu na oligarchy. Tísnivá situace, v níž se dnes Ukrajina nachází, nevznikla za stávajícího prezidenta Petra Porošenka nebo jeho svrženého předchůdce Viktora Janukovyče, ale mnohem dříve v porozpadových letech za Leonida Kravčuka a Leonida Kučmy.

Prázdná pokladna mladého státu tehdy přinutila Kyjev k ústupkům Kremlu výměnou na levný plyn. Ze stejného důvodu tehdejší vláda zavírala oči před kriminálním původem nově vznikajícího velkého kapitálu.

Díky oligarchům má Ukrajina samostatnou ekonomiku, na druhou stranu se oligarchové chopili moci a vytvořili korupční systém, který Ukrajinci nutně musí změnit, nikoli však tak, že ho ze dne na den zlikvidují. Vzhledem k tomu, že státní správa je prorostlá korupcí skrz naskrz, při násilném zásahu by hrozilo zhroucení celé státní mašinérie.

Jenže hlasů volajících po okamžitému zásahu proti korupci stále přibývá. Počet radikálů roste, bojovníci s korupcí v čele se svým novým pomyslným vůdcem, gruzínským exprezidentem Michailem Saakašvilim, žádají odvolání ministra vnitra Arsena Avakova, jehož resort řada Ukrajinců vnímá jako ztělesnění korupčního systému. Při nedávném konfliktu Saakšviliho s Avakovem mimochodem Porošenko prakticky strčil hlavu do písku.

Někteří žádají odvolání premiéra Arsenije Jaceňuka, což by pro prezidenta znamenalo ztrátu celého Národního bloku, v jehož čele stojí šéf vlády. Vládní koalice by přišla o 80 poslanců.

Ukrajinu tak čím dál víc pohlcuje chaos – ve vztazích mezi Západem a Východem, ve vztazích mezi vládou a veřejností i mezi jednotlivými částmi společnosti jako takové. A také nejistota, co se týče pravidelných přísunů půjček ze Západu.

V situaci, kdy zemi hrozí krach, lze jen těžko očekávat větší příliv zahraničních investic, a bez nich se Kyjev z krize nedostane. Oligarchové sice mohou nakonec prchnout z topící se lodi s kufry napěchovanými penězi, jenže své továrny a podniky jen těžko vezmou s sebou a rozprodat je nemají komu. Mocní a bohatí Ukrajinci se ocitli v pasti. 

Nezbývá než na čas zkrotit svou chamtivost a investovat alespoň do části požadavků veřejnosti, což by ovšem vyžadovalo společný postup. Na 30 boháčů včetně Serhije Taruty nebo Viktora Pinčuka se loni pokusilo vytvořit návrh na přestavbu oligarchického režimu, jenže na schůzkách chyběly "velké ryby" jako Rinat Achmetov (označovaný za
vládce Donbasu), Igor Kolomojskyj nebo Dmytro Fyrtaš. Táhnout za stejný provaz oligarchové nedokážou. Achmetov se například nesnáší s Tarutou, Kolomojskij zase s Pinčukem atd.

Dostat je všechny k jednacímu stolu může snad jen tlak okolností nebo případně sjednocující ruka, kterou by mohl mít Porošenko, kdyby sám nebyl oligarcha, který navíc snad jako jediný loni dokázal zvýšit svůj kapitál. A také kdyby nebyl slabým prezidentem, který před problémy zavírá oči podobně jako během bitky Saakašviliho s Avakovem.

zdroj: YouTube.com

Situaci příliš nenahrává ani fakt, že Západ stále ještě trvá na boji s korupcí a deoligarchizaci Ukrajiny jako základní podmínce další spolupráce. Jenže protikorupční reformy jen těžko dokážou ze dne na den vyléčit zemi, která se už dávno naučila obcházet zákony. Spolu s oligarchy se tak v pasti ocitla celá Ukrajina a pokud z ní jednou najde cestu ven, letos to nejspíš nebude...