Divadlo ve sněmovně: Kalousek za osmnáct a Babiš bez dvou za dvacet?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Dolní komora má svého předsedu. Jeho volba ukázala, v jak složité situaci jsou strany, které chtějí být v opozici vůči ANO, a jakého jednání by se měly vyvarovat. V čem si je podobný Babiš s Kalouskem a jaké jsou možnosti dalšího vývoje?

Miroslav Kalousek

Miroslav Kalousek,zdroj: František Vlček / MAFRA / Profimedia

Volba předsedy Poslanecké sněmovny byla v první řadě bitvou o interpretaci. Přetlačovaná o to, jaký výklad událostí zvítězí, přitom dál pokračuje. Co se to stalo? Co nás čeká a co zvolení Radka Vondráčka šéfem dolní komory znamená do budoucna? Byla jeho volba žádoucím odblokováním sněmovny, anebo počinem, který nás vrhne do vleklého období menšinové vlády bez důvěry?

Miroslav Kalousek stále dokola opakoval, že poslanci, kteří svým hlasem podpoří Radka Vondráčka, se tak stanou odpovědní za Babišovu vládu bez důvěry, k jejímuž nástupu se tím uvolní cesta. Těžko říct, jaké řešení si Kalousek představoval.

Myslel si snad, že když sněmovna nezvolí předsedu a vše se zablokuje, Babiš začne couvat, dělat ústupky vůči ostatním stranám, všemožně je lákat do koalice a nabízet jim ministerské posty v čele s rezortem vnitra? Anebo se domníval, že se Babiš domluví s prezidentem, aby pověřil jednáním o sestavení vlády ještě někoho jiného z hnutí ANO, kdo by měl větší naději si dopředu vyjednat podporu své vlády?

Voda na mlýn řečem o žvanírně 

Opravdu Kalousek čekal, že pokud by Poslanecká sněmovna zůstala bez předsedy, donutilo by to Babiše udělat vše proto, aby vznikla vláda, o které bude předem jasné, že hned na první pokus získá důvěru poslanců? Takže by nenastalo to, před čím nyní už bývalý předseda TOP 09 naléhavě varoval a nevládla by "libovolně dlouho bez důvěry na základě dohody pánů Babiše a Zemana" menšinová vláda.

V případě Kalouska platí okřídlená věta: Pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Kdyby se Kalouskovo přání stalo realitou, následoval by chaos, jehož hlavním a viditelným viníkem by byla sněmovna. Zabránit tomu, aby vládl kabinet bez důvěry, vypadá možná pěkně, ale nepřipustit kvůli tomu ustanovení řádně zvolené dolní komory Parlamentu, je hloupost, kterou by veřejnost nikdy nepochopila.

Poslanecká sněmovna, která odmítá fungovat, protože nechce, aby prezident v souladu s ústavou jmenoval premiéra a novou vládu, by se snadno stala terčem útoků. Byla by napadána, že sabotuje demokratický proces a blokuje, aby politická reprezentace vzešlá z voleb, a to především samotní členové a členky dolní komory vykonávali svůj mandát. Posílilo by to všechny řeči o sněmovně jako žvanírně a poslanci by tak tímto postupem oslabili jen sami sebe.

Babiš by samozřejmě zpátečku nezařadil a nechal by je smažit se ve vlastní šťávě. Dny a týdny by běžely a poslancům by nezbylo nic jiného, než Vondráčka buď stejně nakonec zvolit, anebo celou sněmovnu rozpustit. V takovém případě by si předseda hnutí ANO mohl gratulovat. Vina za průtahy by padla na politické strany, které by pro Vondráčka nehlasovaly, a volební výsledek Babišova uskupení by zřejmě ještě narostl.

Tyjátr pro veřejnost 

Sněmovna si zkrátka nemůže ještě před jmenováním premiéra vynucovat, aby se premiérem stal někdo, kdo má zaručeno, že získá důvěru. Od toho ostatně je už akt hlasování o vyjádření důvěry. Vyžadovat něco takového ještě před zvolením předsedy sněmovny je nanejvýš kostrbaté. Kalousek má pravdu, že nám nyní hrozí jím popsaný scénář. Problém je, že Babiš by šel sám proti sobě, kdyby období, kdy vládne bez důvěry, chtěl jakkoli protahovat.

Když tedy domyslíme Kalouskův postoj do důsledků, je jasné, že šlo o pouhou opoziční rétoriku, která byla založená na tom, že předseda poslaneckého klubu TOP 09 dobře věděl, že jeho přání je plané. Byl to pouhý tyjátr pro veřejnost. Vlastně je to úplně stejné, jako když Andrej Babiš říká, že by rád vládl v koalici, přitom vším, co dělá, směřuje k menšinové vládě, která mnohem více vyhovuje jeho naturelu a politickému stylu.

Opoziční strany by udělaly dobře, kdyby se poučily, a příště se podobným nedůvěryhodným taškařicím vyhnuly. Nyní nás zřejmě čeká několik hlasování o důvěře Babišově vládě, a pokud ani jedno z nich nebude úspěšné, tak pak nastane ta pravá legrace.

Vláda a makání versus předčasné volby  

V té době už pravděpodobně budeme mít novou hlavu státu, která se kromě rozpuštění sněmovny může pokusit přesvědčit hnutí ANO, aby souhlasilo s tím, že bude jmenován premiérem někdo jiný než Babiš, což se asi nepodaří, anebo prezident pověří sestavením vlády někoho mimo ANO. Vznik takové vlády by byl možný jen s pomocí KSČM či SPD, a to by se na tom navíc musel dohodnout celý Demokratický blok, ČSSD a Piráti, takže si to nelze dost dobře představit.

Ve výsledku by vše směřovalo k předčasným volbám, které by Babiš jen přivítal, přestože nahlas by tvrdil, že si přeje něco jiného. Opakoval by, že jeho menšinová vláda vyšla ostatním stranám vstříc, ve svém programovém prohlášení naplňuje jejich předvolební sliby, a přesto ji poslanci nedali důvěru, protože vedou zaslepený boj s ním osobně. On přitom nabízel vládu a makání, kdežto strany s Demokratickým blokem v čele to dotáhly k novým volbám.

Kromě nich se nabízí jen jedno řešení: Babišova vláda nakonec získá důvěru s pomocí SPD a KSČM. Stačí, aby jedna ze stran opustila sál a druhá hlasovala pro. Pro Babiše by bylo nejvýhodnější, kdyby k opuštění jednacího sálu přesvědčil i Piráty, aby mu nikdo nemohl vyčítat, že ho u vlády drží právě komunisté a Okamurova Svoboda a přímá demokracie.

I z mezinárodního hlediska by to vypadalo mnohem lépe, ale pokud to nepůjde jinak, stačí, když pokrčí rameny a řekne: Neměl jsem jinou možnost. Do náruče KSČM a SPD ho přece nahnaly strany, které s ním nechtěly vládnout. A on si přitom nepřál nic jiného než koalici s nimi. Opravdu?

Tagy: Česko TOP 09 domácí KSČM Parlamentní volby hnutí Ano česká vláda česká politika Poslanecká sněmovna ČR Svoboda a přímá demokracie SPD

Zdroje: Vlastní