Je zhruba dvakrát větší než Austrálie a z osmadevadesáti procent ji pokrývá led. Antarktida je nedotčena lidskou činností. Nežijí tam dokonce ani původní obyvatelé. Je to ledová říše milionových armád tučňáků, tuleňů a velryb s vědeckými „velvyslanci“. Panují tam extrémní podmínky. Když v zimě obejme ledový kontinent tma, teploty klesnou na minus 30 až 60 stupňů Celsia. Od listopadu do února nastává antarktické léto, ale ani tehdy nelze očekávat teploty vyšší než 20 stupňů pod nulou.

Antarktida je zemí nikoho. Ledovou divočinou nezkrocenou žádným národem, jež slouží pouze vědeckým účelům. Přes zimu tady provádí výzkumy asi tisícovka vědců, během léta jejich počet dosahuje zhruba pěti tisíc. Během letních měsíců, kdy už alespoň nehrozí chumelenice a mrazivé vichry, však ledové kouzlo izolovaného kontinentu láká turisty. Chtějí vidět krajinu a zdejší faunu ve své přirozenosti, beze stop po lidské činnosti a hluku civilizace.

Tam na odvrácené straně

Slunce vychází a divoká zvěř se probouzí ze zimního spánku spolu s chutí turistů vidět a zažít něco nevšedního. Cestovat na Antarktidu je přesně ten typ zážitku, který se vám naskytne jen jednou za život, mluví ze zkušenosti fotografka a novinářka na volné noze Leslie Hsuová.

V letech 2022 až 2023 navštívilo Antarktidu asi 100 tisíc turistů. V letech 2019 až 2022 vzrostl zájem o Antarktidu na Google vyhledávači o 51 procent i přes minimální počet cest během pandemie. Očekává se, že tyto statistiky letos ještě porostou.

Na vzestupu jsou výletní plavby cestovních kanceláří. Turisty k bílému kontinentu bere například luxusní cestovní kancelář Black Tomato. Elite Expeditions pak nabízejí dobývání nejvyššího vrcholu Antarktidy, hory Vinson Massif.

Turisté hledají po pandemii jednorázová, nezapomenutelná dobrodružství, vysvětlil pro deník The National Tom Marchant, spoluzakladatel Black Tomato. Vybírají si mezi safari, divočinou, vulkanickými pohořími či ledovými krajinami Antarktidy a Arktidy – turisté dnes rádi cestují na odvrácenou stranu planety co nejdál od rušných velkoměst a každodenního života.

„Nyní, více než kdy předtím, hledají turisté svět neposkvrněný davy a frontami. Svět starší, než je ten náš, s hlubšími kořeny. Antarktida je skvělým příkladem toho, jak dramatická a tajemná krajina nabízí zážitek, který je celý o prožívání neznáma. Opak našeho každodenního života,“ vysvětlil Tomato.

Žádné volné potulování

Zvýšený zájem turistů objevovat tajemství Antarktidy ale nutí k otázkám, jestli se může z této oblasti stát další Mount Everest – tedy přírodní lokalita přetížená turisty – nebo jestli může nakonec dopadnout dokonce jako italské Benátky.

Antarktida je ovšem v jiné pozici. Je to jedna z nejchráněnějších oblastí světa spravovaná desítkami států v rámci Antarktického smluvního systému. Proto je nepravděpodobné, že ji čeká stejný osud jako řadu evropských destinací. Alespoň tedy v dohledné době.

Turismus v regionu navíc reguluje Mezinárodní sdružení antarktických cestovních kanceláří (IAATO) s cílem zachovat antarktickou krajinu nedotčenou. Nastavená pravidla tedy musejí respektovat jak cestovní kanceláře, tak turisté. Opatření mají za cíl snížit emise z lodní dopravy. Regulují také počet návštěvníků na pevnině. Přísné předpisy stanovují, co smíte a nesmíte na pevnině dělat. Před a po návštěvě pevniny musíte nahlásit své záměry a aktivity.

„Antarktida je jednou z nejchráněnějších lokalit – ne-li nejchráněnější na Zemi – pokud jde o regulaci lidské činnosti. Veškerou lidskou aktivitu musí schválit kompetentní úřad a podléhá posouzení vlivu na životní prostředí. Stále panuje mylná představa, že turisté mohou prozkoumávat Antarktidu, jak chtějí, sbírat suvenýry z pobřeží a rušit divokou zvěř. Přísné pokyny IAATO vynucované odbornými pracovníky v terénu spolu s robustní politikou stanovenou Antarktickým smluvním systémem zajišťují, že to tak není,“ vysvětlil nejmenovaný zástupce IAATO.

Drsná, ale křehká

„Ročně bereme jen 250 lidí. Během sezóny trvající od poloviny listopadu do února cestuje do našich kempů maximálně dvanáct hostů,“ řekl Patrick Woodhead, generální ředitel a zakladatel cestovní kanceláře White Desert, která je členem IAATO.

Společnost používá udržitelné palivo a snaží se minimalizovat užití paliv fosilních, vyhýbá se jednorázovým plastům a zodpovídá za likvidaci veškerého odpadu. Přispívá navíc místní vědecké komunitě a výzkumu.

Je běžné, že členské cestovní kanceláře ze svého financují výzkum Antarktidy. Například společnost Viking Cruises pronajímá své dvě lodě vědcům a financuje jejich výzkumné programy penězi rekreantů. Výzkum Antarktidy je klíčový pro pochopení chování turistů a jeho dopadu na zdejší životní prostředí a pro pozorování enviromentálních změn v lokalitách ohrožených globálním oteplováním.

Současná opatření však stačit nemusí, domnívá se Claire Christianová, výkonná ředitelka koalice nevládních ekologických organizací Antarctic and Southern Ocean Coalition. Zvýšený zájem o Antarktidu označila za riskantní trend, protože se obává neřízeného rozšíření turistů do dalších oblastí.

Bez ohledu na regulaci počtu turistů na pevnině může mít jejich případné nevhodné chování na zdejší ekosystém velmi negativní dopad. Například když se budou bez rozmyslu dotýkat volně žijící zvěře (žádné krmení), budou za sebou nechávat odpadky nebo si to zamíří rovnou do chráněných oblastí, kam je vstup zakázán.

Ne vždy musejí turisté jednat úmyslně. Je nesmírně obtížné uhlídat každého jednotlivce zvlášť, což jen potvrzuje nebezpečí rostoucího zájmu o Antarktidu. I Hsuová přiznala obtížnou orientaci v tom, kam smí a nesmí. „Zajímalo by mě, jestli všichni tito lidé, kteří procházejí kolem, ovlivňují zdejší krajinu,“ přemýšlela Hsuová.

Antarktida sice zatím tzv. overturismem ohrožena není, nárůst zájmu o tento ledový svět ale určitá rizika představuje. Navíc v roce 2048 přestane platit Smlouva o Antarktidě, jež poskytuje kontinentu ochranu před negativní lidskou činností, konflikty a testováním jaderných zbraní. Antarktida možná působí drsným, nezdolným dojmem, je však naopak velice křehká.