Trump dostává v Zálivu lekci, ze které se nemusí vzpamatovat on ani Spojené státy

Trump, opojený úspěchem ve Venezuele, kdy se mu podařilo zadržet Nicoláse Madura (který aktuálně pobývá ve velmi nuzných podmínkách Metropolitního vazebního centra v Brooklynu), nakráčel do konfliktu s Íránem jako naprostý školáček. Pravděpodobně kvůli tlaku Izraele v rámci osobních schůzek plně podpořil jeho útok, i když stále probíhala jednání, a společně s ním celý jeho MAGA štáb kolem.

Ministr obrany Hegseth, který si raději říká ministr války, chrlil jeden superlativ za druhým a dotaz na to, jaká jsou pravidla boje odpověděl, že „nejsou žádná hloupá pravidla boje, jediné pravidlo je ukázat sílu Ameriky!“, čímž potvrdil, jak nesmyslná je jeho pozice. Zatímco vojenští důstojníci po celém světě vrtěli hlavou, jak chtějí Spojené státy bojovat bez pravidel, co dělat a čeho chtějí docílit, severoamerická mocnost nadšeně přihlížela podivné strategii Izraele zabíjet významné představitele státu, snad v domnění, že to povede ke změně režimu.

Samozřejmě, odborníci na Írán, jeho politiku a vojenské schopnosti by jim vysvětlili, že tudy cesta ke změně režimu nepovede. Bohužel pro Spojené státy, ale i pro nás, další z MAGA kultu, šéf FBI Kesh Patel, propustil velkou část agentů a štábu, který se roky zabýval monitoringem Íránu. A ačkoliv byl americký a izraelský útok proti íránskému letectvu a raketové obraně dle očekávání drtivý a zcela úspěšný, dva týdny po zahájení útoku se ukazuje, že další plány prostě nejsou a co zbývá, je jen podivné přešlapování na místě, které začíná oslabovat Trumpa i celé Spojené státy.

zdroj: Profimedia

Zatímco na začátku akce adrenalinem napuštěný Trump peskoval britského premiéra Starmera, že dostatečně rychle neposkytnul britské zdroje Američanům, nyní peskuje Starmera, NATO, Jižní Koreu, Japonsko a další státy proto, že se neženou na Blízký východ pomáhat s otevřením Hormuzského průlivu. Protože, zatímco Írán udělal přesně to, co očekávali všichni (i proto, že to naplno řekl, nyní mrtvý, ájatolláh Chameneí), tedy uzavřel průliv pro transport ropy a všeho, Trump si v čím dál chaotičtějších příspěvcích stěžuje, že nevěděl, že Írán uzavře průliv. Můžeme říci, že Trumpova nevědomost není zas takový problém. Problém je, že to nevěděli odpovědní lidé kolem něj a nedokázali na to prezidenta, námořnictvo a armádu připravit.

V jeden den tak Trump volá do boje NATO, protože nechápe, že jde o obrannou alianci a nemá povinnost vrhat se do bojů v politickém dobrodružství Spojených států, v druhý pak jako malé děcko říká „nepotřebujeme je, udělali velkou chybu“. Pravdou ale je, že velkou chybu udělali Trump a jeho administrativa a zaplatíme za ni všichni. Pro Spojené státy jde nejen o ztráty desítek miliard na spotřebované munici, palivu a samozřejmě lidské životy. Spojené státy především ztrácí kredibilitu a také auru neporazitelné mocnosti. Protože Írán v tuto chvíli sice ztratil velkou část vojenské kapacity a Izrael mu zabíjí další významné představitele (což pro změnu začíná ničit kredibilitu Izraele v rámci důležitých mezinárodních vztahů), ale sám utahuje smyčku kolem ekonomického uzlu, kterým Hormuz je… a Spojené státy zjevně neví, co s tím.

Trump sice zkoušel argumentovat tím, že Amerika má ropy dost, ale celosvětové ceny ropy nelžou a delší výskyt nad 100 dolary za barel znamená rozsáhlé ekonomické potíže – globálně. Navíc nejde jen o ropu, ale také o hnojiva. Ze Zálivu pochází třetina celosvětové produkce hnojiv. Navíc se exportuje i k producentům, kteří hnojiva vyrábějí. Jejich nedostatek povede jak ke zvýšení ceny dostupných hnojiv, tak i zvýšení ceny potravin, protože bez hnojiv se jen obtížně bude naplňovat potřebný objem produkce jídla. A ceny těchto komodit se zvednou všude, protože jde o veřejně obchodované zboží a navýšení ceny v části planety zasáhne všechny trhy, včetně Evropy a hlavně Ameriky, kde zmíněné heslo „Amerika na prvním místě!“ začíná znít opravdu falešně.

Zpravodajství

Trump čelí tiché vzpouře. Na protest rezignoval šéf centra pro boj s terorismem, kterého sám dosadil

Další ztrátu ovšem utrpěla důvěryhodnost Spojených států u zemí Zálivu, tedy Saúdské Arábie, Kataru a Spojených arabských emirátů. Garance bezpečnosti ze strany Spojených států se ukázala být naprostou iluzí. Nejen, že Írán tyto země může bombardovat, což naprosto ničí obraz bezpečného zálivu pro bohaté a úspěšné, uzavření Hormuzu zastavilo export ropy a příjmy Kataru z ropy padly tento měsíc z miliard dolarů na nulu. A tak, zatímco se profil zemí Zálivu jako místa pro úspěšné, kde se nic nemůže stát, bortí, vedle toho se bortí i profil Spojených států jako země, která ochrání své spojence. A nebo alespoň nepovede válku, která je přímo zatáhne do konfliktu s jejich sousedem.

Tohle mimochodem platí i pro Jižní Koreu, odkud Spojené státy narychlo odvezly protiraketový systém, který měl bránit jejich spojence před Severní Koreou. Navíc, Amerika přichází o peníze nejen kvůli vystřílené munici, ale také v tom, kolik je bude stát oprava základen, které na Blízkém východě budovala desítky let, včetně drahé techniky, a které nyní Írán dokáže i přes svůj stav armády poškodit. Podle všeho Írán zničil radar v Kataru, a ne nějaký jednoduchý pozemní radar, ale součást rozsáhlé sítě obranného systému, který pokrýval Blízký východ včetně Středomoří. Cena radaru se pohybuje v miliardách dolarů. Není přeháněním, když řekneme, že během dvou týdnů války přišly Spojené státy o zdroje v ceně celoročního rozpočtu České republiky.

Uprostřed tohoto všeho najednou Spojené státy vyhlíží… slabě. Rozhořčený Trump nedokáže pochopit, že vítězství v této (nevyhlášené) válce nebude dosažené prostým dosažením letecké převahy. Nebo nechce. To, že by poslal do Íránu vojáky, je nemyslitelné, protože by vedle takového konfliktu vypadaly Afghánistán a Irák jako zahřívací kolo. Zároveň ale nemá jak dosáhnout proklamované změny režimu a jediné, čeho Izrael dosahuje svým zabíjením představitelů Íránu, je garance, že místo nich zasedne radikálnější vedení.

Kudy vede cesta z války, asi neví nikdo. Írán může extrémně zranitelný Hormuz zablokovat, jak se mu zachce, přičemž není jisté, zda by pomohla i pozemní invaze menší škály na klíčové ostrovy a část pobřeží. Válka navíc vyhovuje při řešení problémů s populací, která se bouřila proti masivnímu zdražování a nyní musí řešit bombardování. Trump teoreticky může říct, že Spojené státy dosáhly toho, co chtěly, a odplout i s celou flotilou. Nevyřeší to ovšem problém Hormuzu ani ohrožených spojenců v Zálivu.

Trump i Spojené státy se nyní nachází uprostřed bažiny, kdy se každým dnem propadají hlouběji, nikdo jim nepodá pomocnou ruku, protože všechny urazili a vlastně ani neví, jak pomoct. Z útoku na Írán se vyklubalo dobrodružství, které neskončí s fanfárami, snad jedině v Rusku, kde zvýšená cena ropy nalila novou krev do žil stagnující ekonomiky. Což je na pováženou samo o sobě…