Trump čelí tiché vzpouře. Na protest rezignoval šéf centra pro boj s terorismem, kterého sám dosadil

Rezignaceamerického protiteroristického činitele znovu otevřela otázku, nakolik jsou klíčová bezpečnostní rozhodnutí ve Washingtonu skutečně opřená o data, a nakolik o politiku. Odchod Joea Kenta z čela Národního centra pro boj s terorismem přichází v době rostoucího napětí kolem konfliktu mezi Spojenými státy americkými a Íránem. Kent jako důvod uvedl nesouhlas s americkým zapojením do války a zpochybnil, že by Írán představoval bezprostřední hrozbu.

Kent přitom nepatří mezi kritiky stojící mimo systém. Jde o bývalého příslušníka speciálních jednotek a operátora CIA, který má za sebou více než dvě desítky let služby a opakovaná nasazení v zahraničních konfliktech. Právě jeho profil – kombinace vojáka, zpravodajce a politického nominanta – dává jeho odchodu mimořádnou váhu. Trump ztrácí podporu u lidí, kteří by za ním dříve neochvějně stáli, a vypadá to, že v případě Kenta se ukazuje, jak zradil důvěru v sliby, že nebude začínat nové války.

Rezignace zároveň narušuje obraz amerického bezpečnostního aparátu jako jednotného celku. Pokud šéf protiteroristického centra otevřeně zpochybní důvody pro vedení války, vyvolává to zásadní otázky o procesu rozhodování. Podobné momenty přitom nejsou v moderní historii výjimkou – paralely lze hledat například u války v Iráku, kdy se zpravodajské závěry a politická rozhodnutí rovněž začaly rozcházet.

Kentův odchod tak lze číst jako symptom hlubšího problému. Ukazuje na rostoucí napětí mezi odbornou analýzou a politickým tlakem uvnitř systému. V situaci, kdy se část bezpečnostní elity začíná od oficiální linie odklánět, už nejde jen o personální změnu, ale o signál, že se narušuje vnitřní konsenzus, na němž americká bezpečnostní politika dlouhodobě stojí.