1. Hakarl – islandský test odvahy

Hakarl, Islandzdroj: Profimedia

Na Islandu je hakarl považován za tradiční delikatesu, ale pro nezasvěcené představuje téměř iniciační rituál. Jde o maso grónského žraloka, které je pro člověka v čerstvé podobě jedovaté kvůli vysokému obsahu močoviny a kyseliny močové. Aby bylo jedlé, nechává se fermentovat – tradičně se maso zakopává do písku a štěrku, kde zraje několik měsíců, a poté se suší na vzduchu.

Výsledkem je silně aromatický pokrm, jehož pach bývá přirovnáván k amoniaku či zkaženému sýru. Místní jej konzumují s pálenkou brennivín, která pomáhá překonat jeho intenzivní chuť. Pro Islanďany představuje hakarl symbol národní hrdosti a schopnosti přežít v drsných podmínkách severu.

2. Balut – embryo vaječného překvapení z Filipín

Mírnější podoba balutuzdroj: Profimedia

Na Filipínách a v dalších částech jihovýchodní Asie patří balut mezi běžné pouliční občerstvení. Na první pohled jde o vařené kachní vejce – až na to, že uvnitř se nachází částečně vyvinuté embryo, obvykle ve stáří 14 až 21 dní. Konzumuje se celé, včetně křidýlek, zobáčku i kostí.

Pro místní obyvatele je balut výživným a afrodiziakálním jídlem, které má posilovat tělo i ducha. Turisté však často zápasí s jeho vzhledem i texturou. Chuť bývá popisována jako kombinace vajíčka a kuřecího vývaru, s jemnou strukturou, která se mění podle fáze vývoje zárodku.

3. Sannakji – živá chobotnice z Koreje

zdroj: Profimedia

Korejské sannakji patří mezi pokrmy, které vyžadují pevné nervy – a dobrý postřeh. Jde o malou chobotnici nakrájenou na kousky, které se ihned po servírování ještě hýbou. Pohybují se díky zbytkové nervové aktivitě, takže se doslova svíjejí na talíři i při jídle.

Kousky se obvykle podávají s kapkou sezamového oleje a semínek, aby vynikla jejich čerstvost. I když jde o gurmánský zážitek, vyžaduje opatrnost – přísavky mohou při polykání zůstat přichycené k jícnu. Pro Korejce však symbolizuje maximální čerstvost a propojení s mořem, které je v tamní kultuře hluboce zakořeněné.

Když se hranice chuti stírají

Tyto pokrmy ukazují, že hranice mezi delikatesou a tabu je čistě kulturní. Co Evropan označí za „nechutné“, může být jinde považováno za běžnou součást jídelníčku – nebo dokonce národní poklad. Ochutnat podobná jídla znamená nejen překonat předsudky, ale i přiblížit se jiným kulturám a jejich vztahu k přírodě, přežití a tradici.