Továrny stavěné vládou mění pole v solnou pustinu. A zemědělce v sezonní dělníky

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Z kohoutků teče hnědá voda, pole se už dávno změnila v solnou pustinu, ale průmysl v Íránu vzkvétá. Nově postavené továrny totiž odčerpávají i ty poslední zbytky vody, které v zemi sužované největšími suchy za posledních 30 let zbývají. Místo toho, aby vláda zemědělcům pomohla, rozhání jejich protesty násilím.

Írán trpí nejhoršími suchy za posledních 30 let

Írán trpí nejhoršími suchy za posledních 30 let,zdroj: Profimedia.cz

 Íránští zemědělci postávají kolem svých traktorů zaparkovaných u kanálu, jímž kdysi proudila voda a zavlažovala jejich pole. Několik let už je ale vyschlý a Íránci chtějí, aby jim pomohla vláda. U Varzanehu, který leží v provincii Isfahán, se podobné protesty konají každý den. Mezi lidmi roste zlost kvůli nedostatku vody.

Problém zhoršuje několikaleté sucho, ale také špatný postup vlády. "Jsme lidé. Pomozte lidem, chodí spát hladoví!" volal Mostafa Benvídí, který je jedním z demonstrantů. Jeho druzi přinesli plakáty s požadavky i výhrůžkami. "Jak dlouho budete jíst chleba upečený z naší krve?" stálo na jednom.

Protesty jsou čím dál agresivnější a masivnější v době, kdy Írán zápasí s inflací i nezaměstnaností. V zemi se opakují protesty. Benvídí v březnu přišel o zrak v levém oku a po srážkách s policisty má v těle přes 100 broků. Začátkem července bylo v jiné části jižního Íránu zraněno 11 lidí, když policisté rozháněli protest v Chorramšahru. Z kohoutků tam teče hnědá voda.

Nejhorší sucho za posledních 30 let

Úředníci přijdou, slíbí, že to budou řešit, a zas odejdou, popisuje situaci třicetiletý Benvídí. Celá jeho rodina, sestávající ze šesti sourozenců a otce, využívala tříhektarové hospodářství. Pěstovali žito, pšenici, kukuřici i bavlnu. Kvůli nedostatku vody se zemědělské činnosti nevěnují několik let. Benvídí nemá práci a rodina přežívá díky sezonní práci na stavbách v případě bratrů a tkaní koberců v případě sestry.

Írán podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství v minulém desetiletí zažil nejhorší období sucha za posledních 30 let. S určitou měrou sucha se potýká 97 procent území Íránu. Zvlášť zasažen je Isfahán a okolní provincie. Tuto oblast kdysi zavlažovala řeka Zájanderúd, která vytéká z pohoří Zagros, protéká městem Isfahán a zemědělskými oblastmi za ním. Jedním z nich je Varzaneh a jeho předměstí. Tam, 550 kilometrů jižně od Teheránu, žije na 30 tisíc lidí.

Před několika lety ale oblast vyschla. Pole kolem Varzanehu jsou vyprahlá a solemi olemovaná pustina. Zmizel dobytek, zemědělská činnost ustala z 90 procent, říká místní ochránce životního prostřední Rezá Chalílí. Vláda podle něj situaci ještě zhoršuje. Buduje továrny, které odčerpávají velké množství vody. V červenci byla v Isfahánu slavnostně otevřena další ocelárna. Část vody se také odvádí do jiných oblastí. "Vodní cyklus byl zničen, veškerá voda z řeky je odčerpávána do průmyslu," říká Chalílí.

Za Varzanehem se kdysi rozprostíraly mokřady napájené vodou ze Zájanderúdu. Ještě před deseti lety tam bylo vidět migrující ptactvo včetně plameňáků. Toto území o 470 kilometrech čtverečních se nyní smrsklo na několik slaných polí bičovaných písečnými bouřemi. Půda podle Chalílího obsahuje zbytky mědi, olova a kadmia.

Sedmapadesátiletý Habíb Ramazání pěstoval kdysi obilí, bavlnu a řepu. Naposledy před několika lety. "Nemám slov. Žádný představitel se o naši mizérii nezajímá," říká tento otec pěti dětí. Ramazání byl jedním z dobrovolníků, kteří šli v 80. letech do války s Irákem a díky jimž začal po jejich návratu Varzaneh vzkvétat. Tehdy bylo město menší a 100 z tehdejších dobrovolníků ve válce zemřelo. Teď mladí muži odcházejí za lepším životem jinam. Někdejší pěstitel pistácií Rúholláh Sohrabí říká, že mnoho jeho přátel odešlo. Sám pracuje na stavbách.

Z vodní krize vznikne katastrofa

Zemědělci ve Varzanehu se v roce 2012 střetli s policisty při protestu, když rozbili potrubí, jež odčerpávalo vodu z Isfahánu do vedlejší provincie Jazd. Protesty se následně konaly i v roce 2016 a pokračují dodnes. Vláda se v jednom období rozhodla zaplatit každé zasažené rodině v přepočtu 250 dolarů (5600 Kč), což je ale považováno jenom za náplast, nikoli za řešení.

"Budou další sociální bouře, vláda nemá zkušenosti s ochranou vodních zdrojů," soudí profesor vodního hospodářství na univerzitě v Isfahánu Hamíd Safaví. Každá provincie o své vodohospodářské politice rozhoduje po svém, bez ohledu na zdroje. "Dokud se tato praxe nezmění, směřujeme od vodní krize ke katastrofě, a to není dohad, nýbrž jistota," řekl Safaví.

Řeka Zájanderúd protékala Isfahánem a rodiny si k ní vycházely kvůli malebné scenérii. Teď je to stoka v centru města, k níž se stahují narkomani a bezdomovci. "Ztrácím odvahu. Lidé jsou v depresi. Doufám, že se voda a krása vrátí, než zemřu," říká malířka Farzán Šáhsijáhová s pohledem upřeným na vyschlé říční koryto.

Tagy: Írán sucho zahraničí zemědělství ekologie a ochrana životního prostředí

Zdroje: ČTK,AP