Ten, jehož jméno mělo být zapomenuto

VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Hrdina bitvy od Zborova, vrchní velitel Pražského povstání. Přes každoroční pompézní oslavy osvobození republiky se jméno generála Karla Kutlvašra za socialismu vyslovit nesmělo.

Karel Kultivašr. Hrdina, o kterém se nesmělo mluvit

Karel Kultivašr. Hrdina, o kterém se nesmělo mluvit, zdroj: Archiv VHÚ Praha

Karel Kutlvašr (1895 - 1961) přichází na svět 27. ledna 1895 v Michalovicích u Havlíčkova, tehdy Německého Brodu, coby šestý potomek sedláka Josefa Kutlvašera a Marie Magdalény rozené Fikarové. Když jsou chlapci čtyři roky, umírá náhle živitel rodiny, a vdova se má co ohánět, aby uživila šestici svých dětí a udržela statek.

Malý Karel je chlapcem nadaným, pokračuje tedy po ukončení obecné školy v Michalovicích na německobrodskou měšťanku. Poté s vyznamenáním absolvuje dvouletou obchodní školu, aby nastoupil k firmě Jenč v Humpolci.

Počátkem roku 1913 jej čeká Kyjev a práce u obchodní firmy Vielwart a Dědina, zabývající se hospodářskými stroji. Těžko by někdo čekal, že ze slibného obchodního příručího se stane slavný generál.

V první světové

Vypukne první světová válka, a Kutlvašr je stále v Rusku. Už 18. srpna 1914 se hlásí do jen pár dní staré České družiny. Předchůdkyně československých legií sestává z českých dobrovolníků, žijících v Rusku, později i z válečných zajatců. Za tři dny je Karel odveden.

kultivašr2 Karl Kultivašr s manželkou a psem, zdroj: Archiv VHÚ Praha Novopečený rozvědčík postupuje dík své odvaze a schopnostem po žebříčku vojenských hodností a čeká ho nejedno vyznamenání.

Zúčastní se i proslulé bitvy u Zborova, kde je raněn, a kde také padne jeho starší bratr. "Ztratil jsem v něm nenahraditelného kamaráda a vlastně dvojnásobného bratra, a každá vzpomínka na něho je zároveň spojena se Zborovem. Sám jsem byl raněn průstřelem pravého ramene, a proto nosím trvalou upomínku na zborovské zákopy," napíše později.

Léčení trvá devětapadesát dní. Po zborovské bitvě je oceněn Křížem sv. Jiří, vyznamenáním za mimořádnou chrabrost a statečnost.

V srpnu 1918 se podílí na dobytí Kazaně. I tady je raněn (a získá svou populární přezdívku Kultivátor). Počátkem následujícího roku je ministrem vojenství M. R. Štefánikem povýšen na podplukovníka. Domů se vrací až v únoru 1920. Legionáře čeká slavné uvítání na pražském Wilsonově nádraží, delegaci 1. střeleckého pluku pak přijme i prezident T. G. Masaryk.

Nejen vyznamenání a slávu si pětadvacetiletý Kutlvašr přiváží z Ruska, ale také budoucí manželku Jelizavetu Jakovlevovou (1899 - 1980). Vezmou se v létě téhož roku na pražské Staroměstské radnici. O čtyři léta později získává plukovnickou hodnost, a r. 1928 se coby třiatřicetiletý stává Karel Kutlvašr jedním z nejmladších československých generálů.

A ve druhé...

Za Mnichovské krize náleží k zastáncům vojenského odporu. Svůj postoj k okupantům vyjadřuje dostatečně jasně (např. odmítnutím účasti na oslavě Hitlerových narozenin). Když je československá armáda rozpuštěna, pracuje v Masarykových domovech v Krči, a aktivně se zapojí do odboje v Obraně národa. Po likvidaci Lípy se přidává k podplukovníkovi Františku Bürgerovi-Bartošovi a rovněž finančně vypomáhá postiženým rodinám odbojářů.

V květnu 1945 se odbojová organizace Bartoš ve spolupráci se skupinou „Alex“ stává základem Vojenského velitelství Velké Prahy. Funkce náčelníka štábu se ujímá František Bürger-Bartoš, velitelem VVVP je ustanoven Karel Kutlvašr. Spolu s dalšími vojenskými složkami řídí bojové operace během Pražského povstání.

Při jednání o kapitulaci a odchodu německých jednotek z Prahy 8. 5. podepisuje spolu s předsedou České národní rady profesorem Pražákem závěrečnou dohodu s velitelem wehrmachtu právě on. Dobrá záminka pro pozdější obvinění z velezrady.

Trnem v oku

Schopný generál není jediný, koho se potřebuje komunistická garnitura zbavit. Zvláště bývalí legionáři a ostřílení bojovníci s autoritou a zkušenostmi z odboje se jim do krámu nehodí. Ještě v květnu začíná tažení českých komunistů a sovětů (stížnosti vyslance Zorina) proti členům ČNR a skupiny Bartoš.

Kutlvašr střídá nucenou dovolenou s velením sborů v Plzni a Brně. Navzdory komunistickým protestům je roku 1947 povýšen na divizního generála. Smyčka se však pomalu utahuje. Nedlouho po únorovém puči roku 1948 je Kutlvašr přeložen do výslužby, v prosinci téhož roku pak zatčen.

Na generála pod stálým dohledem bezpečnostních složek je coby agent-provokatér nasazen Josef Hruška, podplukovník ve výslužbě. Pod dohledem lidí z Reicinova 5. oddělení Obranného zpravodajství, později StB, organizuje Hruška protistátní skupinu Pravda vítězí, do níž se dostanou i někteří generálovi přátelé.

Kutlvašr se zapojení brání, avšak 16. 12. 1948 se účastní jednání vedení. Dva dny nato je zatčen. Do konce roku se počet zadržených z Pravdy rozroste na téměř dvě stovky lidí.

Kutlvašrovo jméno se dostane do třináctky osob označených za štáb skupiny. Výsledek je určen předem. V procesu z 16. května 1949 jsou vyneseny tři rozsudky smrti (dva studenti - jednadvacetiletý Boris Kovaříček s devětadvacetiletým Karlem Bacílkem, a také již nepotřebný agent Hruška).

Kutlvašr dostane doživotí, ostatní dohromady 144 roků těžkého vězení.

Rudé právo označí hrdinu Pražského povstání za "pomocníka gestapáků a nacistických hrdlořezů, kteří mají na svědomí zničení Prahy".

Inu, co mohl generál čekat, když "nezaměřil povstání v duchu již v Praze známého Košického programu, nýbrž je naopak vedl tak, aby podíl Rudé armády byl co nejmenší", jak zní zdůvodnění rozsudku.

Téměř jedenáct a půl roku stráví Karel Kutlvašr za mřížemi hned několika vězeňských zařízení. Pankrác, Mírov, Opava s Ostravou, pražská Ruzyně.

V Leopoldově se paradoxně setká s ex-generálem Rudolfem Toussaintem, bývalým pražským velitelem wehrmachtu, s nímž vyjednával o kapitulaci. V květnu 1960 je Kutlvašr propuštěn na amnestii.

Starobní důchod mu přiznají teprve po odvolání. Původní zamítnutí odůvodňuje dr. Joušková: "Komise sociálního zabezpečení v Praze-Vršovicích, vzhledem k rozsahu trestného činu, kterým jste projevil naprosté nepřátelství vůči našemu státu a vzhledem k pracovní schopnosti Vaší manželky a dobrým sociálním poměrům rozhodla nepřiznat Vám důchod."

K částce 230 korun měsíčně si prvorepublikový generál přivydělává jako noční hlídač v Jízdárně Pražského hradu a v Nuselském pivovaru.

Rehabilitován až po 'sametu'

Vězněním podlomené zdraví se rychle zhoršuje, a Kutlvašr je nakonec objednán na odborné vyšetření. Do Motolské nemocnice se dostaví 2. října 1961 v 8 hodin ráno. Ještě než jej stihnou vyšetřit, umírá.

V květnu 1968 zruší pražský Městský soud rozsudky nad obviněnými z Pravdy. Skutečné rehabilitace se veliteli Povstání dostane teprve po sametové revoluci. Je povýšen do hodnosti armádního generála a vyznamenán Řádem M. R. Štefánika in memoriam.

Jméno Karla Kutlvašra dnes nese náměstí v Praze 4 - Nuslích. Jeho pamětní desky nalezneme na budově Nuselské radnice, v rodných Michalovicích a v Chomutově, kde slavný generál po určitou dobu bydlel.

Možná by nebylo špatné vidět jej i v pražských Dejvicích namísto sochy maršála Koněva…

Tagy: Česko komunismus domácí pribeh druhá světová válka hrdina 1. světová válka

Zdroje: vlastní