Ve druhé polovině 19. století zůstala těžařská města vysídlená, protože místní vyčerpali zdroje a jejich ekonomická životaschopnost vyschla. Z některých těchto míst se postupem času staly kýčovité zábavní atrakce, jiné byly zapomenuty.

Tato opuštěná města či osady lze najít po celém světě. Ve 21. století však podle televize CNN nastává nová éra klimatických měst duchů. Tyto pozůstatky lidské přítomnosti jsou o poznání chmurnější než zmíněná těžařská města.

Řada expertů tvrdí, že jich přibývá. Lidé opouštějí své domovy v oblastech zasažených přírodními katastrofami souvisejícími s klimatickými změnami, jako jsou ničivé bouře a záplavy, sucho, extrémní vlny veder a lesní požáry. Jde o oblasti, v nichž se frekvence a intenzita těchto událostí stále zvyšuje. „Budeme svědky pohybu – už se děje – kdy se lidé stěhují z oblastí nejvíce zasažených bouřemi, stoupající hladinou moří, záplavami, ale i požáry,“ řekla spisovatelka Gaia Vinceová.

Autorka knihy Nomad Century: How Climate Migration Will Reshape Our World jako příklad zmínila požáry na Havaji, v Kalifornii a Austrálii nebo záplavy v Bangladéši. Označila je za spouštěče hromadného vysídlení. „Kolik lidí se po tamních požárech vrátí do Lahainy na Havaji? Nemyslím si, že odejde sto procent populace, ale někteří nebudou schopni zůstat,“ domnívá se Vinceová.

Odborníci se shodují, že hromadné vysídlení je až poslední možností. Dochází k němu, když obyvatelé dané oblasti vyčerpali veškeré možnosti. Někdy je vysídlení podporováno či rovnou vynuceno úřady. V takových případech poskytují finanční a logistickou podporu vládní agentury. Pro vysídlené rodiny jsou pak ekonomické a psychické dopady značné, upozornil Jack DeWaard, vědecký ředitel mezinárodní nevládní organizace Population Council a expert na klimatickou a environmentální migraci.

Připomínka našich chyb

„Jsou nuceni opustit své tradice, rodiny, přátele, hroby svých předků a svůj jazyk, protože se jejich sídlo stalo neobyvatelným. Je to velmi traumatizující,“ řekla Vinceová. Každý rok takto kvůli klimatické krizi opustí své domovy 20 milionů lidí, varovala nedávno OSN.

Výzkumníci předpokládají, že do konce století bude žít tři až šest miliard lidí v neobyvatelných podmínkách. „To neznamená, že se bude muset tři až šest miliard lidí dát hned do pohybu. Odejde ale spousta lidí,“ řekla Vinceová.

Nejvíce se to dotkne obyvatel chudých rozvojových států, které jsou změnou klimatu ohroženy nejvíce. DeWaard se domnívá, že vysídlení je proces s kořeny v nerovnosti a klimatická krize stávající nerovnost jenom prohlubuje.

Náchylné k opuštění jsou hlavně oblasti závislé na cestovním ruchu, myslí si Vinceová. Lyžařská střediska v Alpách zůstanou zapomenuta, neboť nebude sníh, na němž by se dalo lyžovat. Ve Středomoří vyženou lidi smrtící vlny veder a lesní požáry.

Nabízí se ale jiný druh turistiky – temné turistiky. Jedná se o pojem zavedený vědci Johnem Lennonem a Malcolmem Foleyem v roce 1996. Zaměřuje se na místa spojená se smrtí a utrpením. Patří sem historická bojiště, ale i místa katastrof. „Je zde neodmyslitelná fascinace zmarem, kdy ruiny minulosti vyprávějí příběh o našich špatných činech a neštěstích,“ vysvětlil Philip Stone z britské University of Central Lancashire, kde vede institut temné turistiky.

Změna klimatu podle něj nepochybně způsobí smrt krajiny a my na těchto místech budeme nad touto ztrátou truchlit. Temná turistika může vyvolat etické otázky, ve skutečnosti však může být prospěšná, myslí si Stone. Vizuální dopad zničené krajiny nám poslouží jako varování před industrializací, nastaví nám zrcadlo a může nás vzdělávat. Televize CNN vybrala pět míst, která lidé opustili kvůli klimatickým změnám.

Místa, odkud nás vyhnala příroda

Ostrovní stát Fidži v Oceánii je zranitelný vůči cyklónům a vzrůstajícím hladinám moří. Desítkám komunit nařídila vláda přesun do vnitrozemí do vyšších nadmořských výšek. Za sebou přitom zanechaly své příbytky. Jednou z takových vesnic je Vunidogoloa na ostrově Vanua Levu. Obyvatelé tohoto přímořského osídlení byli v roce 2014 nuceni se přesunout do vnitrozemí a tam, kde žilo asi 150 lidí, nyní stojí zchátralé příbytky porostlé vegetací.

Vzestup mořských hladin a silné bouře s hurikány trápí i komunity podél pobřeží Louisiany. Na zdejším ostrově v Mexickém zálivu Isle de Jean Charles, 129 kilometrů jižně od New Orleans, prosperovala komunita s indiánskými předky. Dostala dokonce vládní grant na rozvoj ostrova. Tento úzký hřeben země však postupně ukrajuje moře. Původně měl ostrov necelých devět tisíc hektarů, dnes už má jen 130 hektarů. Všechny původní rodiny už tuto půdu opustily, kromě čtyř.

Některé vesnice v Moldavsku poničily masivní záplavy takovým způsobem, že nezbylo nic jiného, než je opustit. Evropský stát zasáhly v posledních 20 let velké záplavy třikrát, dopady těch v roce 2010 byly katastrofální pro vesnici Cotul Morii na břehu řeky Prut. Vláda usoudila, že se vyplatí postavit vesnici znovu o zhruba čtrnáct kilometrů dál. Z původní osady se stalo zdevastované, bohem zapomenuté místo.

Lyžařské středisko na hoře Chacaltaya v roce 2009 a v roce 1973 | zdroj: Profimedia

Kdysi nejvýše umístěné lyžařské středisko na hoře Chacaltaya v Bolívii a jediné v bolivijských Andách se otevřelo ve 30. letech 20. století. Lyžaři se zde proháněli po zasněžených svazích až do roku 2009. Ledovec na hoře roztál a většina sněhu zmizela. Dnes vzpomíná na dávnou lidskou aktivitu už jen opuštěná kavárna, bar a lyžařské vleky.

Klimatické změny dopadají i na komunity podél řeky Mississippi, nejdelší řeky v Severní Americe. Když se dnes podíváte na snímky městečka Valmeyer, uvidíte prosperující komunitu, hezké domky, zkrátka ideální místo k životu. Původně se ale nacházelo na protějším, záplavami více ohroženém břehu a v roce 1993 ho skutečně velké povodně srovnaly se zemí.