Vulkanologové po celém světě varují, že skutečné nebezpečí zdaleka nespočívá v dramatičnosti známých sopek, které plní titulky médií. Největší riziko se skrývá jinde – v nenápadných, tichých vulkánech, které po staletí nevykazují žádnou aktivitu a které věda jen okrajově sleduje. Tyto zdánlivě neškodné kolosy se přitom probouzejí častěji, než si kdokoli uvědomuje, a když k tomu dojde, dopady mohou zasáhnout celý svět.

Právě to ukázal nedávný výbuch etiopské sopky Hayli Gubbi. Poprvé za téměř 12 000 let vystřelila do atmosféry mohutné sloupce popela a prachu, zasypala okolní vesnice a její jemný materiál doputoval až nad Jemen a Indii, kde narušil leteckou dopravu. Přestože tentokrát nedošlo k obětem na životech, událost přitáhla pozornost odborníků. Nejde totiž o ojedinělý jev – spíše o připomínku, že i dlouhodobé ticho nemusí nic znamenat.

Tuto zkušenost bolestně potvrdil případ mexického vulkánu El Chichón. Sopka, o níž mnoho lidí ani neslyšelo, v roce 1982 explodovala po staletích spánku mimořádně ničivým způsobem. Žhavé laviny kamenů a plynů zpustošily džungli, popel dopadal až v Guatemale, řeky byly ucpané a desítky obcí srovnány se zemí. Zahynulo přes dva tisíce lidí a dvacet tisíc se muselo evakuovat. Katastrofa však pokračovala i po utichnutí erupce – jemné částice síry zvednuté do atmosféry změnily klima celé severní polokoule, posunuly africký monzun a přispěly k jednomu z nejtragičtějších hladomorů moderní doby. V Etiopii a východní Africe zemřel tehdy více než milion lidí.

Původ této tragédie si dodnes mnozí vědci neuvědomují. A právě to je podle odborníků znepokojivé.

Výbuch etiopské sopky Hayli Gubbizdroj: Profimedia.cz

Nedostatečný monitoring a zkreslená pozornost

Navzdory jasným příkladům, jak ničivé mohou být skryté sopky, je realita globálního monitoringu alarmující. Méně než polovina aktivních sopek na světě je sledována v reálném čase. A ze zbytku vědecké pozornosti si největší část ukrajují slavné, často studované vulkány. Na jedinou Etnu existuje více vědeckých publikací než na 160 sopek Indonésie, Filipín a Vanuatu dohromady. Přitom právě tyto oblasti patří k nejhustěji obydleným vulkanickým regionům na světě.

Důvod je překvapivě lidský. Lidé mají tendenci považovat to, co bylo dlouho klidné, za bezpečné. Pokud sopka nevybuchla po generace, vzniká intuitivní dojem, že ani nevybuchne. A když už se svět soustředí na sopečnou aktivitu, děje se tak většinou skrze velké, mediálně přitažlivé události. Islandský popelový oblak z roku 2010 zná každý, ale jméno Hayli Gubbi slyší většina lidí poprvé až nyní.

Tento přístup ale vytváří nebezpečnou iluzi. Statistiky ukazují, že tři čtvrtiny velkých erupcí pocházejí ze sopek, které byly tiché alespoň sto let. Nejsou proto sledované, nevznikají o nich studie, nenajdeme je v titulcích. A přesto mohou během jediného dne změnit historii.

Satelitní snímky výbuchu sopky Hayli Gubbizdroj: Profimedia.cz

V Latinské Americe, jihovýchodní Asii, Africe a v oblasti Pacifiku žijí miliony lidí v bezprostřední blízkosti vulkánů, o nichž není téměř žádný historický záznam. Nevíme, kdy naposledy vybuchly. A nevíme, kdy by mohly vybuchnout příště. Následky mohou sahat daleko za hranice postiženého regionu – od narušení dopravy přes globální pokles teplot až po výpadky úrody.

Odborníci proto volají po zásadní změně přístupu. Namísto zaměření na hrstku známých sopek je potřeba investovat do monitoringu těch, o nichž toho víme nejméně. Některé země nemají finance ani infrastrukturu na základní sledování seismických jevů, natož na moderní varovné systémy. Přitom i relativně malé investice mohou znamenat rozdíl mezi včasnou evakuací a tragédií.

Cassidy a jeho kolegové proto založili mezinárodní iniciativu zaměřenou na přípravu komunit a podporu v oblastech, které jsou nejvíce ohrožené, ale nejméně monitorované. Cílem není vyvolat paniku, ale ukázat, že prevence má mnohem větší smysl než následné řešení důsledků katastrof.

Budoucí sopečné erupce jsou jisté. Otázkou není zda, ale kdy a kde. A odborníci se shodují, že pokud chceme zabránit další tragédii podobné hladomoru z 80. let nebo ochromení globální infrastruktury, musíme začít věnovat pozornost těm sopkám, o kterých se zatím nemluví. Ticho totiž není známkou bezpečí.