Tajemství kolem útěku válečného zločince

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Konečný rozsudek nad Radovanem Karadžičem zazní 20. března. Bývalý předák bosenský Srbů byl v roce 2016 odsouzen ke 40 letům vězení za genocidu ve Srebrenici, pronásledování Bosňáků a Chorvatů v Bosně, terorizování obyvatel Sarajeva a za braní příslušníků mírových sil OSN jako rukojmí. Ihned se však odvolal. To, jak se mu podařilo tak dlouho unikat spravedlnosti, není stále jasné.

Konečný verdikt nad Radovanem Karadžičem bude vynesen 20. března

Konečný verdikt nad Radovanem Karadžičem bude vynesen 20. března,zdroj: Profimedia.cz

Karadžić byl zadržen 21. července 2008, 12 let poté, co na něj byl vydán mezinárodní zatykač, který spustil dlouhý hon. V časové ose Karadžičových let na útěku však možná navždy zůstanou mezery, protože Srbsko a Bosna nedělají dost k odhalení sítě lidí, kteří mu při ukrývání pomáhali.

V Bosně po vyšetřování vedeném proti 58 lidem byl nakonec z napomáhání Karadžičovi obžalován jen jeden člověk. Proces s ním však v lednu 2012 skončil osvobozujícím verdiktem. Za pomoc Karadžičovi s ukrýváním v Srbsku nebyl obžalován nikdo.

Obvinění Karadžiče oznámil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v roce 1995, v posledním roce války v Bosně. V červenci 1996 Karadžić rezignoval na funkci prezidenta Srby ovládané části země, Republiky srbské (RS), a odstoupil i z čela Srbské demokratické strany (SDS). Na založení SDS i RS se ještě před vypuknutím války podílel.

Informace poskytnuté "mimo záznam" naznačují, že první roky na útěku strávil v Bosně, kde po něm bez úspěchu pátraly mezinárodní síly SFOR a zahraniční bezpečnostní služby.

Podle britského novináře Juliana Borgera - autora knihy The Butcher’s Trail o chytání pachatelů válečných zločinů na Balkáně - jsou různé příčiny, proč nebyl Karadžić v Bosně zadržen, než koncem roku 1999 přešel do Srbska. "Zpočátku to byl nedostatek vůle. Vojáci v terénu v roce 1996 a 1997 spatřovali svůj hlavní úkol v udržení míru a nechtěli riskovat oběti a opětné vznícení konfliktu. V letech 1998 a 1999 podle mne chytrost honěného překonala schopnost lovců," uvedl Borger.

Karadžić v rozhovoru poskytnutém v roce 2017 srbskému listu Večernje novosti řekl, že po tom, co odešel z funkce prezidenta RS, se "svobodně pohyboval" na území kontrolovaném bosenskými Srby v přesvědčení, že ho chrání "tajná dohoda" s vyslancem USA pro Balkán Richardem Holbrookem. Prý mu zajišťovala, že se vyhne stíhání, jestliže odejde z veřejného života. Holbrook ovšem popírá, že by Karadžičovi takové ujištění někdy dal.

Když Karadžić v roce 1997 zmizel, kolovaly zvěsti, že žije v klášterech nebo v různých zemích jako v Černé Hoře, Řecku, Rusku nebo Bělorusku.

Schovával se v klášterech? 

Borger k tomu poznamenal, že by velmi rád znal o období let 1998-1999 více podrobností, protože ze strany Karadžiče nemá žádné informace. "Jsem přesvědčen, že nějakou dobu strávil na hranicích Černé Hory a možná se zdržoval v klášterech. Tým jeho právníků to naznačil," řekl novinář.

Po příchodu do Srbska koncem roku 1999 se Karadžić údajně schovával v Novém Sadu, než se přesunul do Bělehradu. Tam si pak změnil identitu na samozvaného spirituálního léčitele Dragana Dabiče.

Podle Borgera se mu dařilo udržet přítomnost v Srbsku v tajnosti díky pomoci některých pracovníků srbské tajné služby BIA, která pro něj také vytvořila identitu Dabiče. Americká CIA prý měla podezření, že Karadžić je v Bělehradu přibližně od roku 2000, ale neměla potřebnou místní pomoc, aby ho mohla vystopovat.

"Dabić bylo úspěšné maskování, protože bylo tak výstřední. Nikoho nenapadlo vidět tohoto válečného zločince v léčiteli," poznamenal Borger.

Karadžić si založil (nyní nefunkční) webovou stránku dragadabic.com. Byl na ní falešný životopis, podle něhož se Dabić narodil v městečku v centru Srbska, kde jako chlapec "procházel okolní lesy a hory, přičemž strávil mnoho času v pohoří Kopaoniku, kde rád sbíral všudypřítomné léčivé byliny, jež rostly na těchto zelených pastvinách".

Karadžičovo ukrývání skončilo v roce 2008, když se za vlády vedené Demokratickou stranou vyměnilo vedení BIA. Její nový šéf Saša Vukadinović nebyl součástí válečného kádru tajných služeb a před nástupem do funkce se zabýval vyšetřováním organizovaného zločinu. Karadžić byl zadržen několik dní po jeho nástupu a poté předán ICTY do Haagu.

Srbský bezpečnostní expert Aleksandar Radić je přesvědčen, že Karadžić zůstával v Srbsku na svobodě tak dlouho díky kombinaci dobrého maskování, nedostatku vůle úřadů zadržet jej po pádu prezidenta Slobodana Miloševiče a trvajícího vlivu kádrů z válečného období v institucích jako BIA.

"Byly tu (politické) síly, jež zůstaly po válce a neměly motiv k vydání Karadžiče. A na druhé straně tu byly síly, které v této věci spatřovaly něco, s čím by mohly obchodovat k získání podpory Západu," uvedl Radić. Krom toho Karadžić sám vyvinul velké úsilí, aby zůstal schovaný.

Na otázku, proč v Srbsku nikdy nebyli stíháni lidé, kteří Karadžičovi pomáhali, Radić poukázal na to, že odhalení, jež by při procesu s Karadžičem vyšla najevo, by byla nepříjemná pro mnoho lidí v tehdejší vládě, kteří "buď přímo, nebo pasivitou nepřímo sdíleli odpovědnost".

"Je to 'špinavé prádlo' z minulosti, které jsme se stejně jako mnoho dalších věcí snažili pohřbít," řekl Radić. Podle něj prakticky všichni vysocí srbští politici po pádu Miloševiče v roce 2000 se více méně podíleli na tom, jak se situace kolem Karadžiče vyvíjela.

Tagy: zahraničí genocida Srbsko Srebrenica Bosna a Herzegovina Černá Hora válečný zločinec justice a soudy válka v Jugoslávii

Zdroje: ČTK,Balkan Insight