Způsob, jakým se snaží Západní Sahara získat nezávislost, vzdáleně připomíná dlouhodobou montáž IKEA nábytku. Když se odtud v roce 1976 stáhlo Španělsko, mělo volné území připadnout sousednímu Maroku a Mauritánii.

Místní obyvatelé se pustili do boje za osvobození pod hlavičkou fronty Polisario a vyhlásili vlastní republiku. Začala dlouhá válka. Mauritánie nakonec rebelům ustoupila.

Maroko si ale nárokuje celé území a výsledkem je 40 let trvající konflikt. V současné době panuje patová situace a boje se přesunuly spíše na pole mezinárodní politiky. Důkazem přetrvávajícího napětí byl i aktuální konflikt se Švédskem.

Marocké úřady loni v září zastavily výstavbu prvního obchodu IKEA v zemi. Reagovaly tak nazáměr švédské vlády uznat nezávislost Západní Sahary. Maroko obratem zablokovalo stavbu v Casablance odebráním potřebných stavebních a vlastnických licencí. Vláda navíc vyhlásila bojkot švédského zboží, který se týkal společností jako H&M nebo Volvo.

Švédsko nakonec podlehlo nátlaku a nezávislost Západní Sahary nakonec neuznalo, jak kvůli zachování dobrých vztahů s Marokem, tak i kvůli tlaku ze strany švédských firem. Společnost IKEA tak konečně může připojit pobočku v Casablance ke svému řetězci 375 obchodů po celém světě.

"Můžeme pouze říci, že jsme rádi, že jsme získali všechny potřebné certifikáty, aby naše pobočka v Maroku mohla brzy otevřít své dveře zákazníkům," oznámila tisková mluvčí IKEA Kaisa Lyckdalová. K diplomatické roztržce mezi Švédskem a Marokem jen poznamenala, že "jako společnost s domácím nábytkem jsou politicky a nábožensky neutrální. IKEA slouží lidem, respektuje jedince s odlišnými názory."

S ústupkem marockým požadavkům ale nesouhlasí Aliyen Kentatoui, který reprezentuje Polisario ve Švédsku. Rozhodnutí Švédska označil za výsledek marocké "vyděračské politiky". "Místo nalezení politického řešení se Maroko uchyluje k nátlaku na země, aby změnily svůj postoj," dodal.

I Česko umí "vydírat"

Není to první případ, kdy kvůli prospěchu soukromých společností ustoupila národní vláda nátlaku na diplomatickém poli.

I česká vláda podpořila zájmy české soukromé společnosti v zahraničí, když kvůli společnosti Energo-Pro loni v březnu blokovala asociační dohodu mezi EU a Gruzií. České ministerstvo zahraničí tak reagovalo na mimořádnou daň, kterou gruzínské úřady vyměřily společnosti Energo-Pro ve výši 1,5 miliardy korun.

Šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek nijak nezastírá, že využil asociační dohody jako rukojmí, aby pomohl prosadit zájmy české firmy. "Není to ideální postup. Já jako ministr zahraničí ale nemám jiných možností, jak dělat ekonomickou diplomacii a nebýt za hlupáka," uvedl Zaorálek pro Lidové noviny. 

Gruzínská vláda nakonec českému nátlaku ustoupila a vzdala se 80 procent z původně požadované částky.