Stáří ve vlastním stylu: V šedesáti už se dnes žije stylem čtyřicátníků
1. 7. 2025 – 7:49 | Magazín | Žanet Ka
Lyžují, blogují, podnikají, randí. Dnešní šedesátníci si užívají život naplno, přesto jsou na papíře zařazeni mezi „seniory“. Ale kdo dnes určuje, od jakého věku jsme „staří“ a co to vlastně znamená? Věk se nepočítá jen čísly. Počítá se radostí, zvídavostí a tím, co všechno si ještě dovolíme.
Dnes už nestačí říct: „Od šedesáti jste starý člověk.“ Svět se změnil a s ním i způsob, jakým stárneme, nebo spíš nestárneme. Šedesátníci dnes létají po světě, zapisují se do kurzů italštiny, podnikají a zamilovávají se. Přesto podle tabulek Světové zdravotnické organizace vstupují do stáří právě ve chvíli, kdy začínají žít možná nejplnohodnotněji.
Statistiky rády škatulkují. WHO i demografie hovoří o stáří od 60 let, OSN to posouvá alespoň na 65. Ale i to je málo. Realita už dávno utekla papírovým definicím. Proto vědci i psychologové přicházejí s novým rozdělením:
- 60–74 let: mladší senioři, často stále pracující a aktivní
- 75–89 let: vyšší stáří, kde je třeba více pečovat o zdraví, ale stále se žije kvalitně
- 90+: dlouhověkost, fáze obdivu, kdy vitální mysl budí úctu a inspiraci
Jenže i tohle jsou jen pokusy dát do řádků něco, co se do řádků nevejde. Skutečné stáří není o čísle v občance , ale o postoji. O tom, jestli se těšíme na zítřek, jestli si ještě dovolíme smát se nahlas, plánovat dovolenou nebo si koupit kytici jen tak pro radost.
Čísla stárnou rychleji než lidé
Zatímco věk v dokladech neúprosně přibývá, realita ukazuje něco jiného. V šedesáti dnes lidé běhají maratony, šplhají po horách a mají chuť začít nový život. A naopak- čtyřicátníci unavení životem se mohou cítit jako by jim bylo devadesát.
Moderní stáří je pestré. Záleží na zdravotní péči, výživě, ale i na tom, jak moc jsme součástí světa. Jestli nás baví se učit, být s lidmi, tvořit. Psychologie tomu říká kognitivní rezerva- zásoba duševní svěžesti, která se buduje celý život. A ta se dá trénovat. Mozek potřebuje podněty, vztahy, smysl. To všechno chrání naši duševní vitalitu víc než genetika.
Jak se stát stoletým a užít si to
Tajemství dlouhověkosti? Ne počítat roky, ale smát se co nejčastěji. Století lidé napříč kulturami mají překvapivě podobné psychologické návyky. Většinou:
- Zvládají stres s nadhledem
- Mají přátele a nebojí se vztahů
- Věří- ať už v Boha, přírodu nebo v to dobré v lidech
- Zůstávají zvědaví
- Radují se z maličkostí
K tomu přidejme pohyb (třeba i jen svižné procházky), zdravé jídlo a trochu disciplíny. Ale hlavně: žádné věkové škatulky.
Mladí duchem, mladí činem
Možná je čas přestat se ptát, kdy začíná stáří. Mnohem důležitější otázka je: jak se dnes cítím? A co si ještě chci splnit?
Protože stáří není konec. Je to etapa, kdy máme konečně čas žít podle sebe. A když si dovolíme nezestárnout v hlavě, tělo nás často překvapí.
