Když se emoce utrhnou ze řetězu: Jak pomoci hysterickému člověku

Některé situace umí člověka emočně zavalit. Rychle, nečekaně a naplno. Hysterie- staré slovo, za kterým se často skrývá hluboké zoufalství, se v moderní psychologii chápe jako stav extrémního přetížení. Když váš blízký přestane zvládat tlak, realitu a sám sebe, vy jako svědek stojíte před výzvou: zůstat klidný, laskavý a účinně pomoct.

Popíšeme tři klíčové kroky, jak člověka v hysterii přivést zpět do bezpečného prostoru.

Co se vlastně děje v hysterickém záchvatu?

Ve stavu klidu vnímáme svět třemi základními cestami- myšlením, pocity a tělesnými vjemy. Jenže ve chvíli silného přetížení se tohle elegantní rozvrstvení rozpadá. Emoce zavalí tělo i mysl. Člověk, který právě prožívá hysterii, nedokáže přesně říct, jestli cítí vztek, smutek, zoufalství. Všechno se slévá do jedné bouře a racionální mozek mizí z dosahu.

Možná právě přehrává hádku, vybavuje si staré trauma, cítí se opuštěný nebo ohrožený. Jeho tělo a nervová soustava jsou v režimu poplachu. A vaším úkolem je postupně ztišit sirény.

Fáze první: Návrat do reality pomocí smyslů

První a nejdůležitější krok je pomoci člověku „přistát“ zpět do přítomnosti. Tělo v panice reaguje jako na skutečnou hrozbu. Cílem je přesměrovat pozornost z emocionálního „vnitřního filmu“ do reality.

Technika uzemnění pracuje se smysly: zrakem, sluchem, hmatem a čichem. Vyptávejte se pomalu, klidným hlasem:

• „Jakou barvu má stěna před tebou?“

• „Na čem právě sedíš? Je to měkké, nebo tvrdé?“

• „Co slyšíš kolem sebe?“

• „Cítíš nějakou vůni?“

Cílem není zábava, ale kotva. Když hysterický člověk zvládne odpovědět alespoň na pár takových otázek, začíná se odpojovat od vnitřní bouře.

Psychologický vhled: Tento postup pomáhá aktivovat prefrontální mozkovou kůru, tedy část mozku, která řídí logické myšlení a zpracování reality a dočasně se během hysterického záchvatu „vypíná“.

Fáze druhá: Dech jako návrat ke klidu

Jakmile je hysterický člověk alespoň částečně uzemněný, pomozte mu skrze dech zklidnit tělo. Dýchání je přímou spojkou mezi tělem a psychikou.

Návod:

• Krátký nádech nosem (počítejte do 4)
• Dlouhý výdech ústy (počítejte do 8)
• Opakujte 3–5×

Klidně řekněte: „Pojďme dýchat spolu. Já ti pomůžu.“ A dýchejte s ním. Synchronní dech navozuje pocit bezpečí a reguluje aktivitu nervové soustavy.

Věděli jste? Dlouhý výdech stimuluje parasympatikus, tzv „brzdu“ těla, která přináší klid a pomáhá zvládat stres.

Fáze třetí: Vraťme myšlení do hry

Až se dech zpomalí a hlas trochu uklidní, přichází čas zapojit mysl. Ale pozor: ne pocity. Nechte otázky jako „Jak se cítíš?“ na jindy. Tady a teď je lepší nasměrovat pozornost zpět k přemýšlení:

• „Co si o tom myslíš?“

• „Jak tu situaci vidíš teď?“

• „Co by se teď mělo podle tebe stát?“

Tohle přepíná člověka zpět do kognitivního režimu. Příval emocí ustupuje a přichází orientace.

Pomoc na dálku: Když držíte linku záchrany

Hysterický záchvat může přijít i ve chvíli, kdy spolu nejste fyzicky. I tehdy ale můžete být kotvou, která druhého přidrží.

Po telefonu:

• Mluvte pomalu, důrazně a klidně.
• Ptejte se na konkrétní věci, které může kolem sebe vnímat.
• Navrhujte jednoduché pohyby: „Zatni ruce v pěst a povol. Udělej to několikrát.“

Přes zprávy:

• Pište krátké, jasné instrukce.
• Posílejte hlasovky s klidným tónem.
• Nabídněte přechod na videohovor.

Příklad zprávy:„Dýchej se mnou. Napiš mi, co vidíš před sebou. Jakou to má barvu?“„Výborně. Teď najdi tři věci, které mají stejný tvar.“

Co funguje – a co neříkat nikdy

Funguje:

• „Jsem s tebou.“

• „Dýcháme spolu.“

• „Společně to zvládneme.“

• „Teď jsi v bezpečí.“

Neříkejte:

• „Uklidni se!“

• „Přestaň vyšilovat.“

• „Nebuď hysterická.“

• „Děláš z toho drama.“

I když je to myšleno v dobrém, tyto věty zní zlehčujícím nebo výsměšným tónem. A mohou krizi ještě prohloubit.

Po bouři: Co dělat, když emoce opadnou

Když už záchvat odezní, je dobré:

• Nabídnout vodu, čaj, deku, bezpečný prostor.
• Neanalyzovat. Jen být.
• Možná pustit tichou hudbu, ztlumit světla.

A hlavně: nechat chvíli plynout ticho.

Později můžete mluvit o tom, co hysterii spouští a jak jí příště předcházet. Pokud se situace opakuje často, je vhodné nabídnout odbornou pomoc, psychoterapii nebo konzultaci s psychiatrem.

A nezapomeňte na sebe

Pomáhat někomu ve stavu krize může být vyčerpávající. Myslete i na vlastní hranice. Nejste terapeut. Nejste zachránce. Jste člověk, který dává podporu a tu musíte mít z čeho čerpat.

Psychologický vhled: Chronické vystavení hysterickým projevům druhých může vést k tzv. „soucitové únavě“. Nebojte se vyhledat oporu i vy, ať už v blízkých, nebo v odborníkovi.

Pomoc v hysterickém záchvatu není o heroických výkonech. Je to jemné umění klidu, trpělivosti a porozumění. Když zvládnete tři klíčové kroky – návrat do reality, dech a racionální kotvu – můžete být tím, kdo druhého provede bouří. A kdo možná zachytí křehký moment, kdy se chaos začne zase měnit v klid.