Dnes je pátek 11. dubna 2025., Svátek má Izabela
Počasí dnes 14°C Oblačno

Srbské protesty jako důkaz politického zrání. Mnohým jsou ale stále fuk...

Srbské protesty jako důkaz politického zrání. Mnohým jsou ale stále fuk...
Protesty v Srbsku vypukly loni v prosinci | zdroj: Profimedia

V Srbsku počátkem loňského prosince vypukly demonstrace - spouštěčem byl útok na opozičního politika. Reportérka rakouského deníku Der Standard hovořila s některými účastníky zatím posledního nedělního protestu. Dotyční měli různé důvody pro protest, jedno je však spojuje  - chtějí vzít věci do vlastních rukou. To je podle deníku výrazem politického zrání.

Sněží a centrem Bělehradu se táhne průvod. Před filozofickou fakultou se už shromáždily tisíce lidí. Jdou pomalu a mluví především o svém prezidentovi Aleksandaru Vučičovi. "Může být u moci, ale proto si ještě nemůže myslet, že jsme hloupí a nevíme, že útok na opozičního politika Borka Stefanoviče byl zinscenovaný," říká devatenáctiletý Miloš N., který dosud na demonstrace nechodil.

Stefanović byl napaden 23. listopadu ve městě Kruševac. Opozice viní Vučiče a vládní stranu, že stojí za útokem, který byl spouštěčem demonstrací. Vučić 9. prosince řekl větu, která se mu vrátila jako bumerang: "Vaše požadavky nesplním, ani kdyby se vás shromáždilo pět milionů!" Z jeho věty se stalo heslo protestů. Demonstranti o sobě od té doby hovoří jako o "jedněch z pěti milionů".

"Vučičovi je jedno, co si my občané myslíme a co chceme, i kdyby nás bylo pět milionů. To je nedostatek respektu k demokracii," říká Miloš N, který vede lidi do ulic.

Země pro novináře nebezpečná 

Mnozí požadují demokracii, transparentnost a svobodu médií. Situace je podle rakouského listu čím dál vážnější. Organizace Reportéři bez hranic před nedávnem konstatovala, že Srbsko se stalo zemí, ve které není bezpečné být novinářem. Na žurnalisty se útočí a útoky nebývají vyšetřeny. Sedmačtyřicetileté Jasně B. leze na nervy, že "v televizi je pořád jen tenhle člověk." Tedy Vučić.

I když je počet protivládních demonstrací v Srbsku pozoruhodný, podílí se na nich podle rakouského listu jen středostavovské městské elity. Většina Srbů si na autoritářské poměry zvykla. Komunistická vláda jedné strany hladce přešla v "etnokracii s tenkou demokratickou fasádou".

Pětadvacetiletý Nemanja R. nese transparent s rudě přeškrtnutým nápisem NATO. "NATO je nacistická organizace, která nás okupovala a bombardovala," míní Nemanja. "A Vučić chce uznat Kosovo. Já jsem proti tomu. To je protisrbská politika."

Kus před ním jdou demonstranti, kteří se zasazují za práva sexuálních menšin. Za nimi si vykračují studenti, kteří požadují, aby politici neoklešťovali jejich akademické svobody. Vedle chtějí starší lidé, aby se "spojili proletáři všech zemí.

Od počátku prosince se v srbském hlavním městě schází sobotu co sobotu pestrá všehochuť demonstrantů. Pojí je vlastně jen jedno: kritika poměrů za prezidenta Vučiče, který podle rakouského listu soustředí víc moci, než v 90. letech Slobodan Milošević.

Demonstranty trápí, že se Vučičovi dvoří představitelé EU, protože Evropská komise chce, aby spolu Kosovo a Srbsko podepsaly mezinárodně platnou smlouvu. Na schopnost EU pohnout Srbsko směrem k větší demokracii a občanským právům tu věří málokdo. Demonstranti chtějí vzít věci do svých rukou. A proto jsou protesty v srbských městech výrazem skutečného politického dozrávání.

Zdroje:
ČTK, Der Standard