O spádové turistice toho bylo napsáno hodně. Problém, který je možná nejdiskutovanějším v oblasti správy školství v prostředí základních škol v Praze, přitom část republiky vůbec nezná.

Systém funguje jednoduše: rodiče zaplatí podnikateli, zpravidla nějaké společnosti, za to, že jim umožní změnit adresu trvalého pobytu dítěte do domu, který je ve spádovém obvodu vysněné školy.

Problém jen ve velkých městech?

Česká televize před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 položila kandidátům v Olomouckém kraji, na který padlo téma vzdělání, otázku, zda se dá se spádovou turistikou něco dělat. Všech sedm lídrů kandidujících volebních stran se shodlo na tom, že o tomto problému slyší poprvé. Jejich vyjádření následně kritizoval ve veřejném prostoru například manažer programu prosazování genderové rovnosti v organizaci Otevřená společnost Tomáš Pavlas s tím, že neznalost diskutujících souvisela se skutečností, že všichni diskutující byli muži a otázku péče o dítě a výběru škol v české společnosti častěji řeší ženy.

Na tomto vystoupení a jeho následné reflexi ve veřejné diskusi je vidět, o jak regionálně specifický problém se jedná: spádová turistika se týká zejména velkých měst. Většina kandidujících lídrů byla z Prostějova a jeho okolí. Přestože Prostějov je středně velkým městem, nedochází v něm k tomuto problému: zastupitelstvo totiž rozdělilo město na pouhé dva obvody, fakticky je celé město jedním obvodem, a změna trvalého pobytu proto nedává smysl. A především, Prostějov postihuje stejně jako další podobná města spíše vylidňování, proto základní školy v minulosti rušil, než že by řešil jejich nedostatek. Je proto částečně pochopitelné, že o tématu, které je třeba v hovorech rodičů dětí v Praze nebo v Brně na denním pořádku, nemuseli vystupující politici z Prostějova vědět.

To může být i důvod, proč nepřichází žádné legislativní řešení tohoto problému. Kromě toho, že současný systém mnohým pražským motivovanějším rodinám vyhovuje, jde především o to, že většina politiků, ať už zákonodárců nebo členů vlády, pochází z různých částí republiky, a často mají na srdci spíše témata, jako je vylidňování venkova nebo zachování pošt a stavebních úřadů na vesnicích než problém, který trápí výhradně velká města.

Městům dochází trpělivost

Je ale vlastně kořen celého problému pouze ve stávající zákonné úpravě? Například bývalý radní pro školství Vít Šimral v minulosti v časopise Respekt vysvětloval, že se spádovou turistikou nic dělat nejde.

Ne tak docela. Některé regionální reprezentace se snaží proti spádové turistice aktivně bojovat. V minulosti to bylo třeba Statutární město Pardubice, dnes je hojně medializován případ Městské části Prahy 6. Ta oznámila, že do jejích základních škol budou přednostně přijímány děti, které skutečně bydlí na jejím území. Ředitelé škol budou prověřovat nejen shodu trvalého pobytu dítěte s trvalým pobytem rodičů, ale i dobu trvání trvalého pobytu na dané adrese.

V Pardubicích už dříve zvolili jiné řešení: zavedli doplňkové přijímací kritérium spočívající ve „skutečném bydlišti“ dítěte ve spádovém obvodu školy, což zákonní zástupci prokážou doložením užívacího práva k objektu bydliště - například nájemní smlouvou nebo výpisem z katastru nemovitostí.

Praha 6 to zatím ve veřejném prostoru schytala. Její postoj veřejně zpochybnilo jak Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, tak Magistrát hlavního města Prahy, který bude rozhodovat o případných odvoláních nepřijatých dětí. Podle vyjádření ministerstva má hrát roli pouze formální adresa a škola nesmí zkoumat, jestli se nejednalo o účelové přihlášení trvalého pobytu jinam mimo faktické bydliště.

Co je víc – smysl nebo účel normy?

Někteří lidé vnímají právníky jako formalisty, kteří si potrpí na slovíčkaření, anebo jako lidi, kteří sice znají text předpisu, ale uniká jim podstata věci. Stanovisko ministerských právníků bohužel přesně k tomuto vnímání přispívá.

Najít důvody, proč je postup ředitelů základních škol na Praze 6 nejen legitimní, ale i legální, přitom není zase tak složité. Účelová změna trvalého pobytu v úmyslu získat spádovost na kvalitnější základní školu je zneužitím práva. Zneužití práva nepožívá právní ochrany a nemůže vést ke kýženému výsledku; od toho je tu orgán aplikující právo (ředitel školy), který jej má rozpoznat a takové dítě nepřijmout, samozřejmě pokud je problém s kapacitou školy. Pokud problém s kapacitou školy není, jsou přijímány i nespádové děti.

Právo přitom není jen o textu norem, ale i o jejich účelu. Pokud je účel normy jasný, zřetelný a nesporný, může dokonce v rámci interpretace práva převážit nad (nešťastně formulovaným) textem. Nikdo nepochybuje o tom, že účelem úpravy přednostního přijetí spádových dětí je zajistit místo ve škole pro ty děti, které bydlí ke škole blízko. Je zřejmé, že účelové přehlášení dítěte (i pokud bychom měli pocit, že je tím formálně naplněna litera zákona, která hovoří o adrese trvalého pobytu) k účelu zákona nevede, a naopak jej zcela popírá.

A s tím souvisí, že ani s textem zákona to není tak jednoznačné, jak část odborné veřejnosti tvrdí. Zákon o evidenci obyvatel výslovně stanoví, že adresu trvalého pobytu „si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání“. Nejde se proto tvářit, že místo trvalého pobytu je nezpochybnitelným evidenčním údajem, který nemá s faktickým bydlištěm nic společného.

Ministerstvo přehlíží, že se jedná o zneužití práva. Přehlíží jasný a zřetelný účel právní úpravy školských obvodů. Dokonce přehlíží i zákonnou úpravu místa trvalého pobytu. Doufejme, že ředitelé škol a Praha 6 budou odvážní a pokusí se bojovat. Je to i spor o to, jak vnímat a aplikovat právo, a to nejen ve školství.