Dnes je pondělí 23. května 2022., Svátek má Vladimír
Počasí dnes 8°C Polojasno

Soud před 101 lety rozhodl, že vražda na tyranu není zločinem

Soud před 101 lety rozhodl, že vražda na tyranu není zločinem
Soghomon Tehlirian | zdroj: Profimedia

Existuje vůbec něco jako spravedlivá vražda? A může být pomsta legitimním motivem násilného činu? O tom rozhodoval soud, když přesně před 101 lety zastřelil atentátník za bílého dne na berlínské ulici strůjce arménské genocidy.

„Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem,“ říká své třídě profesor Málek v Drdově povídce a stejnojmenném filmu Vyšší princip. Tehdy ovšem šlo o atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

V úterý 15. března 1921 před polednem zastřelil 24letý arménský student Soghomon Tehlirian před domem v ulici Hardenbergstraße 17 v berlínské čtvrti Charlottenburg bývalého tureckého politika Taláta Pašu. Měla to být pomsta za arménskou genocidu v osmanské říši.

Strůjce genocidy se skácel jako podťatý dub

Pachatel se ještě pokusil o útěk, ale lidé na ulici mu v tom zabránili. Schytal i pár úderů holí, policii byl předán s dvaceticentimetrovou tržnou ránou na těle. Když jej zatýkali, ještě křičel: „On Turek, já Armén. Ne Němec! Co je Němcům do toho?“

Zavražděný Mehmet Talát Paša, vůdčí osobnost hnutí Mladoturků, bývalý velkovezír osmanské říše a ministr vnitra, byl hlavním strůjcem arménské genocidy, která si v letech 1915 až 1918 vyžádala půldruhého milionu mrtvých. Tehlirian při masakrech přišel o celou svou širokou rodinu. Přímo před očima mu zabili matku a bratra a znásilnili a zavraždili jeho tři sestry. On sám tehdy přežil jen proto, že byl zasažen do hlavy a byl považován za mrtvého.

Talát Paša uprchl neznámo kam poté, co byla osmanská říše poražena a probritská vláda jej následně doma odsoudila k trestu smrti. Tehlirian ukrývajícího se 46letého politika vystopoval v Německu a na atentát se velmi pečlivě připravoval. Ubytoval se nedaleko, studoval plány Berlína, učil se německy a svou budoucí oběť dlouho pečlivě sledoval. Když 15. března vyrazil Talát Paša na procházku, poznal Tehlirian, že teď přišla ta pravá chvíle.

Dohnal svou oběť, přistoupil k ní a usmrtil ji jedinou ranou z pistole do týla. „Po výstřelu Talátovo mohutné tělo na chvíli ztuhlo, jakoby se napřímilo - a pak se tváří napřed s žuchnutím skácelo jako podťatý dub. Nikdy mě nenapadlo, že ta stvůra půjde složit tak snadno. Nejdřív jsem do jeho mrtvého těla chtěl vystřílet celý zásobník, ale pak jsem zbraň odhodil. Z Talátovy hlavy se ihned vyhrnula hustá černá krev, jako když z rozbitého hrnce vyteče olej. Opanoval mě silný pocit duševního uspokojení, jaký jsem nikdy předtím nezažil,“ vzpomínal Tehlirian.

Po dvou měsících začal soud a případ se zdál být jasný: Vražda za bílého dne, pachatelovo plné doznání, četní svědkové. V nejlepším případě mohl vrah vyváznout s mnohaletým vězením.

Nepříčetný atentátník, anebo národní hrdina?

Obžalovaný se ale bránil. Tři renomovaní obhájci povolali celou kohortu zdravotnických expertů, kteří všichni potvrdili nepříčetnost jejich mandanta. A samozřejmě se našli i vhodní svědci. Jeden arménský diplomat pod přísahou vypověděl, že Tehlirian v jeho přítomnosti utrpěl epileptický záchvat. Tlumočník, který byl přítomen prvnímu vrahovu policejnímu výslechu, tvrdil, že Tehlirian nebyl po činu v normálním duševním stavu. A jiný krajan jej popsal jako duševně nemocného člověka.

Svůj největší trumf si obhájci schovali na konec. Nechali obžalovaného a několik svědků vylíčit, jakých zvěrstev se turečtí vojáci a ozbrojenci dopouštěli od počátku roku 1915 v Arménii. „Nepovažuji se za vinného, protože moje svědomí je čisté. (…) Zabil jsem člověka. Ale nejsem vrah,“ řekl před soudem Tehlirian.

Porota tedy vlastně vůbec nerozhodovala o vraždě, ale o jakési formě popravy masového vraha, kterou měl navíc na svědomí nepříčetný atentátník. Radila se 75 minut a 3. června vyřkla ortel: Nevinen. Obžalovaný tedy mohl opustit soudní síň jako svobodný muž.

Soud přitom obelhal hned dvakrát. Rozhodně nebyl nepříčetný a pravdivé nebylo ani jeho tvrzení, že jednal na vlastní pěst a neměl komplice. V rámci operace Nemesis totiž zabilo nejméně deset dalších arménských atentátníků v letech 1920 až 1922 na ulici několik tureckých a ázerbájdžánských politiků, kteří byli spoluodpovědní za masakry Arménů. Atentáty byly spáchány v Cařihradu, kde vraha soud rovněž osvobodil, zatímco pachatelé atentátů v Římě, Moskvě a dvou dalších v Berlíně nebyli nikdy dopadeni.

Tehlirian se později se odstěhoval do Bělehradu, kde žila velká arménská exilová komunita. Oženil se a přesídlil se do Belgie, po druhé světové válce pak do USA, kde 23. května 1960 v 64 letech zemřel. Je pohřben v kalifornském Fresnu, a na vrcholu obelisku na jeho náhrobku je pozlacený orel, jak zabíjí hada. V Arménii Tehliriana oslavují jako národního hrdinu.

Zdroje:
Vlastní