Ta dáma je spíš krásná než cudná, prohlásil jistý Jacques de Lévis, hrabě de Caylus o ženě, po níž pokukoval Charles de Balzac d'Entragues. Následovala výzva na souboj, který se měl konat hned následujícího rána 27. dubna 1578 na koňském trhu nedaleko pařížské Bastily. Nedělní duel se ale nakonec zvrhl v krvavá jatka, přičemž o zmíněnou dámu vlastně tolik nešlo - spíše o souboj stavů.

Král Jindřich III. Francouzský (1551-1589) se totiž rád obklopoval krásnými mladými muži, kterým se u dvora říkalo mignons, tedy miláčci. Šlo o příslušníky nižší venkovské šlechty, kteří štvali své okolí okázalým vzhledem a extravagantním životním stylem. Říkalo se o nich, že se oblékají a chovají jako děvky.

Navoněné a nalíčené mladíky s pečlivě upravenými účesy, oblečené podle poslední módy a ověšené šperky, Jindřich obdařoval svou přízní a zahrnoval je dary a tituly, což přispělo k pověstem, že byl homosexuál, nebo přinejmenším bisexuál. Jeho mignons ale byli z dnešního pohledu spíše metrosexuálové než homosexuálové – což platilo i o de Lévisovi. Stejně jako on zahynula spousta králových miláčků v soubojích, které s oblibou vyhledávali.

Charles de Balzac naopak patřil k těm vysokým šlechticům u francouzského dvora, kteří za Jindřichovy vlády ztratili vliv. Šestadvacetiletý panovník si loajality svých mignons cenil více než náklonnosti sebevědomých aristokratů.

Masakr tří proti třem

Když se oba duelanti objevili na tržišti se svými dvěma sekundanty, byl nápadný jeden detail. Nikdo z nich totiž neměl ochrannou zbroj a spoléhali se výhradně na své zbraně: kordy a – jak se později ukázalo – i dýku. Nebyl to ale jediný rozdíl oproti tradičním soubojům (které král mimochodem neschvaloval). Sotva Balzac a Lévis vytáhli zbraně, jejich čtyři sekundanti - Louis de Maugiron a Jean d'Arcès na straně Lévise a Francois d'Aydie a Georges de Schomberg na straně Balzaca – udělali totéž. Nakonec tedy šlo o souboj tří proti třem, ačkoliv úkolem sekundantů měl být především dohled nad regulérností duelu.

Následoval masakr: Schomberga zabil Arcès a Maugirona Aydie, který byl sám těžce raněn a následujícího dne zemřel. Arcès sice přežil, ale se znetvořeným obličejem. Lévis schytal od Balzaca 19 ran a o měsíc později svým zraněním podlehl. Na smrtelné posteli si postěžoval, že na něj Balzac záludně vytáhl dýku, kterou on sám neměl.

Pouze Balzac vyvázl jen s lehkým zraněním a spasil se útěkem, aby se vyhnul královu trestu. Později mu vlivní přátelé vymohli milost a Balzac svého soka nakonec přežil téměř o 21 let.

Otřesený král nechal svým zabitým oblíbencům postavit velkolepou hrobku a souboje zakázal. Duel mignonů ale byl významný v tom, že v podstatě stanovil normy pro souboje v evropské feudální společnosti: Soupeři napříště nepoužívali zbroj a střetávali se na život a na smrt.