Výbuch sopky Nevado del Ruiz byl jednou z nejhorších sopečných tragédií moderních dějin a zároveň první, kterou mohl svět sledovat v přímém přenosu. Tomu její rozsah a beznaděj místních lidí zprostředkoval příběh třináctileté Omayry Sanchezové.

Hluk řítícího se bahna ji sice vyhnal z domu, ale vrátila se do něj pro svého mladšího bratra. To se jí bohužel stalo osudným, přes dům se přehnala vlna bahna a kamenů a dívka zůstala až po ramena zaklíněná v troskách. I přes zoufalé snahy záchranářů se dívku nepodařilo vyprostit. Její šedesátihodinové umírání sledoval prostřednictvím médií celý svět.

Přestože se v souvislosti s ničivými dopady sopek většinou mluví o lávě a popelu, lahar je mnohdy ještě horší. Vzniká rozpuštěním tisíců tun ledu na vrcholu sopky, voda smíchaná s popelem se pak řítí dolů rychlostí několika desítek kilometrů v rodině a nabaluje na sebe vše, co jí stojí v cestě – bahno, kameny, kmeny stromů…

Bahnotok mířící z vrcholu sopky Nevado del Ruiz nabral při své šedesátikilometrové cestě rychlost 35 kilometrů v hodině a místy měla přívalová vlna výšku až 80 metrů! Před branami Armera se sice rozlil a klesl na výšku třiceti metrů, místní ale prakticky neměli šanci. Zachránilo se jen několik set šťastlivců.

V současnosti na místě ruin Armera ležících severozápadně od Bogoty, stojí jen čerpací stanice a zbytky jedné z budov.