"Do osmasedmdesáti let jsem naposledy běhala na střední škole," svěřuje se v malé místnosti zcela zasvěcené jejím sportovním úspěchům, kde stěnu pokrývá na 500 medailí. Vedle nejrůznějších ocenění jsou zde výstřižky z novin a diplomy ze závodů, svědčící o rostoucí proslulosti maratonské babičky. Deirdre se stala atrakcí závodů, jichž se účastní, píše agentura AFP.

"Když mě lidé předbíhají - a hodně mě jich předbíhá - zdraví mě. Říkají mi: vás jsme viděli v televizi. Nemluvíme však spolu příliš, protože musíme vydržet s dechem," říká Larkinová poté, co uběhla v Pretorii deset kilometrů. "Je velmi inspirující vidět někoho tak starého, jak takhle běhá. Doufám, že budu běhat a zůstanu ve formě až do devadesátky!" směje se třicátnice Andisiwe Matshobová.

Britskou klavíristku, která přijela v roce 1970 do Jihoafrické republiky, nic nepředurčovalo k tomu, že bude sbírat medaile. Počátkem tisíciletí jí lékař oznámil, že má osteoporózu, na niž léky, injekce a dokonce ani jóga nemají žádný účinek. 

V roce 2010 pak ale jeden z jejích čtyř synů krátce pobýval v jejím domě v Randburgu, čtvrti střední třídy v Johannesburgu.  "Můj syn běhal třikrát týdně. Řekla jsem si, že ho doprovodím. Zpočátku jsem jen chvilku běžela a pak jsem musela zvolnit," vzpomíná. Za sedm let však učinila obrovský pokrok. Letos v dubnu byla dokonce pozvána na závod v Ženevě, kde se běželo deset kilometrů podél Ženevského jezera.

Běžkyně dodržuje přísný režim 

Je třeba říci, že Deirdre dodržuje režim hodný vrcholového sportovce: žádný cukr, žádná sůl, žádná káva a denně vstává v pět hodin, aby šla trénovat. 

Loni zaběhla 65 závodů, z toho několik půlmaratonů. Vytvořila světový rekord v kategorii běžců starších osmdesáti let na 21 kilometrů: dvě hodiny a pět minut. "Pokaždé, když doběhnu nějaký závod, nemohu uvěřit, že se mi to podařilo," říká Larkinová. "Krev mi v žilách obíhá rychleji, cítím všechny svaly, ani jsem nevěděla, že jich mám tolik. Cítím se tak živoucí, mám mnohem více energie," dodává.

Když skončí sportovní dopoledne, Deirdre se neoddává siestě. Každé odpoledne jezdí do soukromé střední školy na severu města, kde dává hodiny klavíru.

"Po hodině jsem vyčerpaná. Ale když se podívám na Deirdre, uvědomím si, že mohu hodně dokázat, protože ona vzdoruje osudu," říká s nadšením její sedmnáctiletá žačka Vuyo Tshweleová. "Je pro mě inspirací, dokazuje, že věk je jen číslo. Většina lidí si myslí, že jsou příliš staří, aby něco dokázali, ale ona v pětaosmdesáti letech běhá rychleji než lidé mého věku," dodává.

V září bude Larkinové šestaosmdesát let. Vůbec však nehodlá zpomalit tempo. "Nedovedu si představit život bez běhání. Bylo by to jako pomalá smrt. Budu běhat, dokud to půjde. Jsem si jistá, že bych to dokázala i s jednou nohou," prohlašuje.