Česká strana sociálně demokratická má za sebou sedm měsíců koaličního vládnutí s Andrejem Babišem a Marianem Jurečkou. (Předseda KDU-ČSL Bělobrádek vypadá, jako by se stále ještě nerozhodl, zda ve vládě být chce nebo nechce.) Socdem tak uspořádala zasedání svého ústředního výkonného výboru a, snad po vzoru ODS, ho otevřela médiím. Celou akci nazvala "skládáním účtů" a "trefně" ji použila jako součást volební kampaně do komunálních voleb. Tedy trefné by to bylo, kdyby se sociální demokraté skutečně měli čím pochlubit.

Don Quixote Sobotka

Cesta Sobotky k vládě byla trnitá od samého počátku. Ještě než se ujal vládních otěží, jeho "přátelé", jak se sociální demokraté mezi sebou oslovují, mu ve spolupráci s geniálním politickým šachistou Zemanem připravili překvapení v podobě pokusu o stranický puč. Převrat se nepovedl a uzurpátoři moci se alespoň na čas stáhli do svých doupat, případně ke slavnému bazénku. Sobotkovi se nakonec za zdmi wellness centra Agrofertu podařilo sepsat koaliční smlouvu a jal se vládnout. Průvodní peripetie se s ním ovšem vlečou dodnes.

Výsledky sedmi měsíců vládnutí spolu s více či méně věrnými spolustraníky v sobotu ráno sebevědomě odprezentoval veřejnosti a užšímu vedení strany. Sobotka chválou svého kabinetu nešetřil. Zmínil především podporu "skupin, na které minulé vlády velice často a velice nevybíravě útočily", což jsou rodiny s dětmi a senioři. Vláda Sobotky jim snížila daně, přidala porodné, zrušila poplatky ve zdravotnictví a pustila se do valorizací peněz. 

Všechny zmíněné úspěšné kroky Sobotkovi dovolil ministr financí Babiš, který ve své dobrotě přidal sedm stovek k minimální mzdě. Jednu za každý měsíc poslušnosti. Díky Babišovi bude také konečně přijat zákon o státní službě. Respektive jeho paskvil, který dává superpostavě spadající pod vnitro nevídanou moc.

Sobotkova liga ministrů

Sobotku doplnil předseda senátu Milan Štěch, který hybridní lidovou češtinou vychválil pracovitost jím vedené horní komory. Ta se totiž jako "druhá v celé Evropě nejvíce vyjadřuje k tiskům evropské legislativy". Voliče ČSSD to nejspíš opravdu hodně zajímá. K tomu dodal, že postoj Česka k evropské politice je "proevropský, ale realistický". Co naplat, že pro většinu evropských partnerů je spíše neutrálně oportunistický a nespolehlivý. Bývalý šéf odborů též dodal, že programové prohlášení vlády je z 90 procent program ČSSD, tudíž jde vše podle plánu.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek kvůli Štěchovi neměl o čem mluvit, a tak místo o zahraniční politice poreferoval o ekonomické diplomacii. Tím však zamíchal karty kolegovi Mládkovi, který své ministrování omezil na podporu zahraničních podnikatelů Sobotkovou vládou. Vedení ČSSD ještě ujistil, že plyn a ropa budou, i kdyby Rusko nebylo.

Problém nezaměstnanosti vláda komplexně řeší tak, že uzavřela smlouvy s nadnárodními korporacemi Nexen a Hyundai Mobis, a Českou republiku tak pevně ukotvila do pozice laciné montovny. Tu hodlá ještě rozšířit vzdělávacími programy ministra školství Marcela Chládka, které půjdou gigantům na ruku. Sám chládek poznamenal, že "firmy po tom volají".

Ministr vnitra Milan Chovanec prezentoval svou neskrývanou touhu proměnit Českou republiku v policejní stát, kde se za cigaretu marihuany bude zavírat. Jeho moderní systém války s drogami nápaditě kopíruje model, který v USA po desetiletí selhává. To, že celý civilizovaný svět jde opačným směrem, mu nevadí. Represivní postup mu v očích spolustraníků a voličů vynese dostatečnou podporu k tomu, aby v budoucnu Sobotku konečně odstavil. Po ráznosti a efektivitě se u nás poslední dobou volá ze všech stran.

Vystoupení všech ministrů se vešla do pár minut, což samo o sobě naznačuje, kolik toho vládnoucí strana za sedm měsíců vykonala.

Sobotka ještě dodal, že hodlá zatočit s lichvou a exekucí. Tento po nezaměstnanosti druhý nejpalčivější problém voličů ČSSD zůstává upozaděn stejně jako utnutí podnikavců se sociálním bydlením. Sobotka ale přislíbil řešení, stejně jako slíbil obecné referendum, zrušení druhého důchodového pilíře a zákon o neziskových organizacích ve zdravotnictví. Koneckonců všechny tyto body jsou v programovém prohlášení vlády.

Větrné mlýny Andreje Babiše

Nevýkonnost Sobotkova kabinetu a stranické pnutí jsou jedna věc, smrtelné pracovní nasazení Babiše a 100procentní oddanost a poslušnost jeho lidí je věcí druhou. Babišovi se daří řídit svá (o velké rozhodovací autonomii ministrů nelze hovořit) ministerstva jako firmy. Skrze ministerstvo financí potom takticky rozděluje miliardy tam, kde budou v krátkodobém horizontu vidět. Díky tomu si připisuje kýžené politické body a pozitiva Sobotkovy vlády připadají nikoli Sobotkovi, ale jemu.

Babiš si v Chovancovi a Jurečkovi vychovává budoucí menšinové koaliční partnery a jde jim na ruku. Vnitro se mu hodí v boji s nežádoucí konkurencí – ať už politickou, nebo podnikatelskou. O důležitosti ministerstva zemědělství pro Agrofert není nutné se rozepisovat.

Sobotka v tomto rozvržení sil jednoduše nemá šanci uspět a připomíná tak právě onoho Cervantesova Don Quixota. Jeho sociálně demokratické srdce, které začal ve sněmovně pěstovat ihned po opuštění školních lavic, nemůže Babišovým gigantickým větrným mlýnům čelit.

Pro ČSSD jsou komunální volby Praha, Brno a Ostrava

Je až zarážející, jak stranu, která má většinu voličů mimo velká města, fascinují tři největší z nich. Kandidát na primátora Prahy Miloslav Ludvík prohodil cosi o developerech jako o největším zlu, upozornil na Babiše, pochválil Brno a šel od pultíku. Jak chce tento muž vládnout hlavnímu městu, zůstává záhadou. Po Hudečlovi ale asi každý generál.

Slova se pak ujal známý borec Roman Onderka. Krátký proslov zahájil jak jinak než bodře: "Připadám si jako komár na nudapláži. Vím přesně, co chci, ale nevím, kde začít". Snad tím pan primátor nemyslel kolegyně Gajdůškovou a Marksovou-Tomiovou. Onderka v sebechvále ještě předčil stranického šéfa Sobotku. Pochválil hospodaření svého města a jeho velkolepý rozvoj. Dodal, že "Brno je město, které žije", a plné tři čtvrtě miliardy korun z rozpočtu jdou do živé kultury. Tento výrok zavdává možným spekulacím o tom, že hnutí Žít Brno Matěje Hollana je ve skutečnosti právě jedním z projektů živé kultury. Tak či onak Onderka potvrdil to, co všichni dobře vědí - Brno je prostě nejmodernější město na světě.

Tato vtipná vložka by nebyla od věci, kdyby se tím de facto nevyčerpal veškerý program strany ke komunálním volbám, které jsou již za tři týdny. Pokud strana otevřela veřejnosti zasedání vedení jen kvůli tomu, aby se pochlubila mrzkými úspěchy sedmiměsíčního vládnutí, povedlo se jí to. Promarněná šance oslovit prostřednictvím sjezdu voliče v regionech se dá s klidem v duši označit za čiré diletantství.

Jak ven z labyrintu

Bohuslav Sobokta svádí boj s větrnými mlýny. Zároveň je však ČSSD v pozici Iásóna, který musí projít volebním labyrintem. Výsledky byť krátkého vládního angažmá jsou slabé a to pozitivní se úspěšně daří nárokovat zdánlivě menšímu koaličnímu partnerovi. Pro hnutí ANO nejsou komunální volby klíčové. Dlouhodobě se připravuje na plné převzetí moci a sociální demokracie mu to zatím umožňuje.

Pokud se ČSSD nestmelí a nezačne se vůči ANO efektivně vymezovat, po vzoru ODS přijde o své krajské bašty. Následovat bude strmý pád do středu labyrintu, kde nečeká nikdo jiný, než mínotaurus Babiš.