Hamída Bégamová uprchla ze svého domova v Barmě do sousedního Bangladéše přibližně před dvěma měsíci se svým manželem, dvouletým synem a tříměsíčním kojencem. V týdnech, které předcházely jejich útěku, její manžel téměř nikdy nespal doma ze strachu, že bude zatčen, píše agentura Reuters.

"Vylezl na strom a celou noc tam seděl, i když hustě pršelo," vypráví osmnáctiletá žena, když ve vínových šatech se žlutým šátkem na hlavě sedí na podlaze své prázdné bambusové chatrče v Bangladéši.

Bégamová nyní žije na okraji největšího uprchlického tábora světa na bangladéšsko-barmské hranici. Je jednou z nejnovějších příchozích mezi asi 700 tisíci muslimskými Rohingy, kteří uprchli z barmského Arakanského státu před armádními raziemi, jež začaly 25. srpna 2017 a jež OSN označila za "učebnicový příklad etnické čistky".

Exodus Rohingů ohrožuje přechod Barmy k demokracii po desetiletích vojenské vlády a kazí pověst barmské civilní vůdkyně a nositelky Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij v zahraničí.

Su Ťijina vláda odmítá většinu obvinění ze zvěrstev, která byla vznesena uprchlíky vůči bezpečnostním složkám. Podle barmských úřadů bylo vojenské tažení oprávněnou reakcí na násilné útoky povstalců z řad rohingského etnika, jehož příslušníky Barma považuje za nelegální přistěhovalce z Bangladéše a odmítá jim udělit občanství.

Ačkoli Barma tvrdí, že je připravena přijmout Rohingy zpět, a postavila pro navrátilce tranzitní centra, pokračující příliv běženců, jako je Bégamová a její rodina, svědčí o tom, že řešení krize v Arakanském státě je v nedohlednu. Jen za srpen přišlo do Bangladéše dalších 150 rohingských běženců, od začátku roku jich bylo téměř 13 tisíc.

Asi půl tuctu nově příchozích barmských rohingských běženců, kteří mluvili s reportérem Reuters, uvedlo, že po měsících boje o přežití v prázdných vesnicích mezi vypálenými domy byli nuceni se rovněž vydat na cestu z obavy před pronásledováním a zatčením členy bezpečnostních sil.

K útěku je přiměl rovněž hlad. V poslední době jsou totiž Rohingové v barmských vesnicích odříznuti od okolního světa, nemohou si vydělávat prací na farmách, navštěvovat tržiště, rybařit či chodit do mešit se modlit.

Mohutný příliv uprchlíků změnil kopce jihovýchodního Bangladéše v nekonečné moře bílých, oranžových a modrých stanů. Jejich obyvatelé předpokládají, že toto místo hned tak neopustí.

Poblíž chatrče Bégamové rohingští muži nosí cihly, hloubí čtyři metry hluboké jámy na latríny, zpevňují bahnité svahy a vztyčují ploty pro novou školu zřízenou nevládní organizací.

Zůstali mezi posledními 

Bégamová říká, že v jejich vesnici žilo do loňského srpna asi 5 tisíc Rohingů. Když odsud přibližně před dvěma měsíci prchala, byla mezi poslední zhruba stovkV u lidí, kteří v částečně vypálené obci zůstali. Rodina Bégamové neodešla dřív, protože neměla na cestu do Bangladéše peníze.

V prvních měsících armádní ofenzivy podle ní členové bezpečnostních sil často vtrhli do vesnice, zatkli některé muže nebo je odvedli, aby bez nároku na plat pracovali na rozšíření nedalekého vojenského tábora.

"Když děti v noci plakaly, nemohla jsem ani rozsvítit, protože nikde nefungovala elektřina. A kdybych zapálila svíčku a vojáci to viděli, přišli by a zatkli by nás," prohlásila.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ve své zprávě minulý týden napsal, že více než polovina nově příchozích "uvedla, že jejich příbuzní žijící v Barmě rovněž plánují odejít kvůli nepřetržitému strachu".

"Lidé nám říkají, že se cítí jako vězni. Nesmějí opouštět své domovy, muži nesmějí rybařit, opatření jsou tak přísná, že jsou vymezeny pouze určité hodiny, kdy je možné zapálit oheň," sdělila představitelka UNHCR v uprchlických táborech v Bangladéši Caroline Glucková.

Mluvčí barmské vůdkyně Su Ťij se odmítl k této otázce vyjádřit. V úterý Su Ťij ve svém projevu v Singapuru prohlásila, že Barma se připravuje na návrat uprchlíků, ale stanovit časový plán je složité. "Uprchlíky musí poslat zpět Bangladéš. My je můžeme jen přivítat na hranici," řekla.

Mluvčí barmské vládnoucí Národní ligy pro demokracii Mjou Ňjun nicméně připustil, že etnické a náboženské napětí, které před rokem vyvolalo násilnosti v Arakanském státě, přetrvává. "Situace se během posledního roku nezměnila. Bude to trvat nějakou dobu, než se situace zlepší a než lidé budou žít v souladu," konstatoval.