Média v majetku provládních byznysmenů, inzerce jen pro vyvolené, novináři pod tlakem

I když by titulek možná mohl někomu evokovat to, že je snad řeč o České republice, není tomu tak. Murat Önuk, právník a viceprezident Tiskové rady (Press council of Turkey, nezávislé organizace dohlížející mimo jiné na novinářskou etiku) popisuje na webu Hlídací pes mediální realitu současného Turecka.

Členy turecké Tiskové rady byly původně téměř všechny mediální domy v Turecku, včetně státních.

Od chvíle, kdy zhruba před deseti lety vydal tehdejší prezident Tiskové rady kritické stanovisko k tureckému prezidentovi Erdoganovi, se situace prudce změnila – prakticky všichni členové z organizace vystoupili.

ČTĚTE TAKÉ: Téměř jako smrt: Turecko se mění ve vězení

"Máme velmi omezené pole působnosti. Snažíme se na situaci v Turecku upozorňovat, poskytovat právní rady novinářům a informovat aspoň ty, ke komu se naše slova dostanou," říká Önuk.

HlídacíPes.org s ním mluvil na nedávné mediální konferenci ve Stockholmu. V Turecku i nadále trvá výjimečný stav, který byl vyhlášen letos v červenci po nezdařeném puči.

Stačí jeden tweet

"V Turecku není svoboda médií. I v mezinárodním srovnání svobody slova si stojíme velmi nízko," upozorňuje Önuk. Média jsou podle něj v Turecku vlastněna buď provládními byznysmeny, nebo jsou ryze státní.

"Běžně se stává to, že ve dvaceti různých médiích dvacet sloupkařů v jeden den vydá stejný text. Slovo od slova, opěvující Erdogana. A všechny ty texty jsou přitom bez uzardění podepsány jménem údajného autora," nabízí příklad Önuk.

Vliv státu je patrný i jinak – státní organizace či banky inzerují prakticky výhradně jen v provládních médiích a efektivně je tak financují.

"Novináři jsou stíhaní třeba i za jediný tweet namířený proti Erdoganovi. Jsou pak označováni za členy či podporovatele teroristických organizací," konstatuje Önuk.

Také většina stížností, jimiž se turecká nezávislá Tisková rada zabývá, prý směřuje na to, že někdo pomlouvá či nevybíravě mluví a píše o tureckém prezidentovi Erdoganovi.

Přístup na sociální sítě je v Turecku omezován, podobně jako v Číně nebo Severní Koreji. Výhrůžky, ale i fyzické útoky na novináře nejsou výjimkou.

I v Turecku jsou podle Önuka placení internetoví trollové. "Podle našich odhadů až osm tisíc twitterových účtů de facto patří vládě, respektive lidem, kteří dostávají zaplaceno za to, aby dennodenně ve veřejném prostoru napadali lidi, jako jsem já," upozorňuje Önuk.

Od vyhlášení výjimečného stavu v červenci 2015

(stav k říjnu 2016)

70 000 lidí zatčeno, z toho 2000 soudců a státních zástupců
32 000 lidí drženo ve vyšetřovací vazbě

150 000 státních úředníků propuštěno či suspendováno, z toho 6500 akademiků

15 univerzit a 1100 sdružení zavřeno či zrušeno
zvolené vedení 30 měst sesazeno
doba trvání vazby prodloužena až na 30 dní i bez potvrzení soudu
po vyhlášení výjimečného stavu ukončen provoz: 6 televizních stanic, 3 tiskových agentur, 23 rozhlasových stanic, 45 deníků, 15 magazínů, 29 vydavatelství v souvislosti s údajným napojením na náboženské uskupení obviněné z vyvolání puče
dalších 12 televizních kanálů a 11 rádií zavřeno za údajný příklon k teroristickým organizacím, šlo o média zaměřená především na kurdskou menšinu
Zhruba 200 novinářů vzato do vazby
Na 2500 novinářů propuštěno
660 novinářů přišlo o "žluté karty" opravňující k výkonu činnosti