Ten umí to a ten zas tohle. A všichni dohromady nebudou mít nic

- Magazín autor: František Strnad

Trend posledních let, kdy lidé na zakázku či zavolání plní drobné úkoly za účelem přivýdělku, vypadá na první pohled jako skvělá záležitost. Skrývá však mnohé nástrahy v podobě nejistoty práce, ztráty volného času a téměř nulových práv pracujících. Sen o svobodě se snadno může proměnit v noční můru.

Minipodnikání láká stále víc lidí, kteří touží po svobodě, sdílená ekonomika z nás však může snadno nadělat otroky. Ilustrační snímek

Minipodnikání láká stále víc lidí, kteří touží po svobodě, sdílená ekonomika z nás však může snadno nadělat otroky. Ilustrační snímek , zdroj: ThinkStock

Představte si ekonomiku, ve které automatizovaní roboti odvádějí většinu práce a téměř všechny její plody si pak rozdělí jejich majitelé. Lidé mezitím plní drobné úkoly na objednávku v podobě "přines a podej", které jsou potřeba každou denní a noční hodinu, přičemž odměna za ně je velice mizerná. K tomuto ekonomickému modelu se překotně blíží naše společnost.

Vezměte si například populární službu Uber. Její uživatelé zdánlivě ušetří na drahých gážích taxikářů. Kdo ale na službě vydělá nejvíc, a v podstatě za nic, jsou majitelé mobilní aplikace, která poptávku a nabídku na trhu propojuje. Řidič, který tuto službu za úplatu nabízí, nejenže poskytuje vlastní auto, o které se stará a platí za něj pojištění, ale nemá žádná práva ani záruky. Jistě, pracuje, jen když chce - co když ale nebude zakázek dostatek? Vyjde na konci měsíce se všemi účty a poplatky?

Takzvaná sdílená ekonomika je novodobým trendem. Například obchodní gigant Amazon, který působí i v Česku, nabízí tucty různých příležitostí k přivýdělku. Za pár desítek korun můžete vytvořit popisek výrobku či vybrat jeho vhodný obrázek z desítek možný fotografií. Snadné a navíc z tepla domova či kavárny. Jde o lehké úkoly, které vyžadují špetku interaktivního myšlení. Počítače je bez lidské pomoci nezvládnou.

Některé firmy takto zaměstnávají například mechaniky a dokonce i právníky. Potřebujete-li utěsnit kohoutek či pomoct s převodem majetku, určitě se najde aplikace, která vám na daný úkol někoho takzvaně dohodí. Ten někdo může být klidně i váš soused. Pozitivní na tom je, že ušetříte a soused si něco přivydělá. Část přivýdělku ve volném čase spolkne majitel softwaru, které nese takřka nulové náklady a rizika. Veškeré břímě je na pracovníkovi, který za mrzkou stokorunu ještě poděkuje.

Vracíme se zpět do temných časů?

Co když po něm ale jeho současný zaměstnavatel začne požadovat přechod na takový model a to nastálo? pokud odmítnete, zajisté se najdou desítky zájemců, co požadovanou práci vykonají ve volném čase. Zaměstnavateli odpadne nutnost platit zdravotní a sociální pojištění. Z přivýdělků se stane práce na plný úvazek, ve které jste závislí na počtu zakázek.

Představa společnosti, ve které je každý svobodný minipodnikatel, je lákavá. Otázkou je, zdali se taková společnost dokáže uživit a ještě si přitom odkládat na důchody. Nikdo nemůže pracovat věčně. Většina zisků navíc skončí u majitelů fabrik či provozovatelů služeb, kteří nejenže přestávají nést jakékoliv břímě zodpovědnosti, ale ani nejsou nuceni pouštět částečně zisky zpět do společnosti. Takový ekonomický model se dříve nebo později zadrhne. Chudí a časově vyčerpaní nakonec zůstanou úplně všichni, kromě hrstky ultra bohatých majitelů. 

Takzvaná sdílená ekonomika se tak může proměnit v ekonomiku zbytků lidské práce. Navíc ještě mizerně placenou. Trend emancipace pracovního trhu a pracoviště jako takového se zdá být nevyhnutelný. Otázkou je, zda by se neměla spíše oprášit myšlenka sdílení výrobních prostředků Karla Marxe. Model sdílené ekonomiky totiž může vrátit pracující do 19. století, kdy se těšili minimu práv a za práci pobírali mrzký peníz.

Tagy: svět pracovní trh populace a společnost Sdílená ekonomika sociální jistoty

Zdroje: Vlastní