Když se řekne pohřeb, většina lidí si představí smuteční průvod, černé obleky a jednoduchou dřevěnou rakev. V Ghaně je to ale jinak. Tamní pohřby jsou plné barev, hudby, tance a fantazie. Místo obyčejných truhel se totiž už více než půl století používají takzvané fantazijní rakve – originální díla ve tvaru obří ryby, pestrobarevného páva, letadla s národní vlajkou, lva nebo třeba motyky. Tyto rakve, známé pod názvem Abebuo – což v překladu znamená „přísloví“ – mají hluboký význam. Nejsou jen posledním spočinutím, ale příběhem vyřezaným do dřeva, symbolickým vzkazem, který mluví o tom, kým zesnulý byl.

zdroj: Profimedia.cz

Každá volba má svůj důvod. Rolník se neloučí v autě, ale v rakvi ve tvaru nástroje, s nímž pracoval, nebo plodiny, kterou pěstoval. Prodavač ryb bývá uložen do ryby, často přesně té, kterou měl nejraději. Rakve ve tvaru lva jsou vyhrazeny náčelníkům, protože lev je symbolem moci. V předměstí Akkry, Labadi, mají královské rodiny zase svého kohouta – znak rodové linie, který nesmí použít nikdo jiný. Každá rakev je tedy více než jen schránka. Je to identita, tradice i poslední pocta.

Od rodinného řemesla k muzeím po celém světě

Výroba fantazijní rakve je náročná a trvá dva až šest týdnů. Cena začíná přibližně na 16 000 korunách (asi 700 dolarů) a odvíjí se od složitosti tvaru a druhu dřeva. Pro místní rodiny je to často velká finanční oběť, ale považují ji za nezbytnou – vždyť jde o důstojné rozloučení s milovaným člověkem. Mistři truhláři pracují se svými učni, aby mohli zvládnout i více zakázek najednou. Rakve se vyrábějí z lehkého místního dřeva wawa, ale pokud míří do muzeí nebo galerií v zahraničí, používá se odolný mahagon či jiné tvrdé dřevo, které zvládne cestu přes kontinenty i změny klimatu.

zdroj: Profimedia.cz

Samotná výroba je pozoruhodná. Truhláři používají jednoduché, ruční nástroje, bez elektřiny. Když je dřevo hotové, přichází na řadu barvy. Malování může trvat až dva dny a podílejí se na něm jak mistři dílny, tak i místní malíři nápisů – někteří z nich jsou v západním světě známí díky ručně malovaným filmovým plakátům. Společně s tvůrci rakví vybírají vzory a barvy, které budou nejlépe vystihovat život zesnulého.

Tradice začala mezi lidem Ga, který věří, že život po smrti pokračuje podobně jako na zemi. Předci jsou dokonce považováni za mocnější než živí a mohou ovlivňovat své potomky. Právě proto se klade takový důraz na to, aby rakev odpovídala postavení a profesi člověka. Co bylo původně výsadou náčelníků a kněží, se v polovině 20. století stalo součástí běžných pohřbů, včetně křesťanských.

zdroj: Profimedia.cz

Radost uprostřed smutku

Fantazijní rakev na pohřbu promění vše. Smutek truchlících se na chvíli promísí s obdivem k řemeslnému umění, sytým barvám a neuvěřitelným tvarům. Atmosféra se změní – mezi pláčem se ozve smích, lidé si připomínají radostné chvíle se zesnulým a místo tíživého žalu vznikne zvláštní pocit smíření. „Lidé na chvíli zapomenou, co je uvnitř; obdivují rakev a atmosféra se změní,“ říká truhlář Eric Kpakpo Adotey, který se na fantazijní rakve specializuje.

Právě v tom spočívá kouzlo této tradice. Fantazijní rakev je totiž víc než dřevo a barva. Je to příběh vyřezaný do tvaru, přísloví, které zůstává jako odkaz. Pomáhá těm, kteří zůstávají, nést bolest ztráty, protože v sobě nese krásu, vzpomínku i úsměv. A tak zatímco pro sběratele na druhém konci světa je fantazijní rakev uměleckým dílem, pro rodiny v Ghaně je především něžnou a důstojnou připomínkou života, který nikdy nekončí úplně.