Putin je považován i za hlavního oponenta americké hegemonie ve světě, militarismu, moci světové finanční oligarchie, nadnárodních korporací a spekulativního kapitálu.

Je pravdou, že ruský prezident často používá konzervativní rétoriku. Realita jeho politiky je však zcela jiná. Ve skutečnosti jeho režim podporuje vše, proti čemu formálně brojí, a to jak sociální nerovnost prostřednictvím podpory jemu nakloněných oligarchů, tak militarismus a klerikalismus.

Pubertální revolta

Rusko je zemí korupce obrovských rozměrů, vysoké konzumace drog a vysoké míry zločinnosti. Rusko je také na předních příčkách rozvodovosti, počtu potratů, opuštěných dětí a lidí nakažených virem HIV.

Putinův režim také podporuje autoritářského vůdce Čečenské republiky Ramzana Kadyrova, který neomezeně kontroluje veškerou moc a veřejný život v Čečensku, parlament, soudnictví i sdělovací prostředky. V Čečně údajně organizuje mučení a politické vraždy, což ruské federální úřady tolerují.

Nic z výše uvedeného nemá s reálným konzervativismem nic společného. Putinova konzervativní rétorika byla zvolena jen proto, aby prostřednictvím ní mohl útočit na liberalismus. Ale ani liberalismus není pravým cílem jeho útoku.

Vladimir Putin primárně atakuje to, co existenci liberalismu umožňuje, a to demokracii. Demokracie ale nejsou pouze volby. Koneckonců i Putin byl do svého úřadu zvolen. Demokracie je především to, co dává volbám smysl. Tím je existence reálné opozice, nezávislých soudů, svobodných médií, silné občanské společnosti, vlády zákona a absence korupce.

Nic takového ale v současném Rusku nenajdeme. Perzekuce za vyjadřování názorů dosáhla nejvyšší míry od pádu Sovětského svazu. Rusko nevykazuje ani nějaké výrazné výsledky v hrubém hospodářském produktu na hlavu nebo kupní síle obyvatel.

Vladimir Putin je bezpochyby silným vůdcem, ale vůdcem autoritářským, tedy logicky nikoli konzervativním. Jeho adorace některými obyvateli Západu vězí v psychologii pubertální revolty.

Kam chceme patřit? 

Evropské liberální státy a Spojené státy americké udělaly v posledních letech spoustu chyb.

Ať již se jedná o druhou válku v Iráku, spoluvytvoření chaosu na Blízkém východě, nezvládnutý problém migrace do západní Evropy nebo fungování Evropské unie, to všechno vedlo některé lidi k přesvědčení, že pokud chybují liberální režimy, musí mít pravdu ten, kdo je kritizuje, tedy mimo jiné Vladimir Putin.

Je zřejmé, že orgány Evropské unie a některé státy západní Evropy otázku migrace neuchopily správně, ale to ještě neznamená, že řešením je autokratický režim.

Je stejně tak zřejmé, že Spojené státy do značné míry způsobily chaos na Blízkém východě, který vyústil v sektářské násilí v Iráku a Sýrii nebo naprosté zhroucení státu v Libyi, ale to ještě neznamená, že je nutno podporovat používání kazetových pum a barelových bomb Ruskem v Sýrii.

I když můžeme mít mnoho výhrad k politice Německa nebo Francie, máme s nimi mnohem více společného než s ruskou kleptokracií, kterou Putinův režim zaštiťuje.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky