Termín "supermodelka" začal být občas užíván ve 40. letech 20. století a v té době zažívala svou největší slávu také žena považována za první "zástupkyni tohoto druhu". Byla jí Švédka Lisa Fonssagrivesová, která se ke slávě prakticky protančila.

Právě tanec totiž studovala a přivedl ji až do Paříže, kde ho vyučovala. Ve světové metropoli módy ji na eskalátorech objevil fotograf Willy Maywald a požádal ji, zda by mu nepózovala pro předvádění klobouků. Fotografie se později dostaly do Vogue a její oslnivá kariéra mohla začít. Fonssagrivesové přitom už tehdy bylo 25, a když se pak v roce 1939, už jako prominentní modelka, dostala do Spojených států, měla 28 let.

Stala se nejlépe placenou a nejvíc oceňovanou modelkou v šoubyznysu. Od 30. do 50. let se objevovala v řadě prestižních časopisů a pracovala s top fotografy, jakými byli například Man Ray či Erwin Blumenfeld. Samu sebe však tato uhrančivá blondýnka jednou označila za "věšák na dobré oblečení". 

Lisa Fonssagrives | zdroj: Profimedia

Fonssagrivesová se po ukončení kariéry vrátila k umění - pustila do sochařství. Byla dvakrát vdaná, měla dvě děti a jako osmdesátnice zemřela v "éře supermodelek" roku 1992. 

Život jako z románu

Jen o pár let mladší byla Američanka Dorian Leighová, považovaná za jednu z největších ikon módní historie, ačkoliv k modelingu na první pohled neměla vlohy. I její cesta na obálky časopisů byla poněkud klikatá a život pak měla značně turbulentní. 

Narodila se jako první ze čtyř dcer roku 1917, ve dvaceti se poprvé vdala a následně porodila dvě děti. Za druhé světové války pracovala v technickém průmyslu, později však začala působit jako reklamní textařka, a tady také dostala nabídku na focení. Leighové přitom v té době bylo už 27, byť o svém věku lhala a ubrala si pár let. Navíc se na modelku nehodila ani parametry - měřila pouhých 168 centimetrů, což bylo i ve 40. letech na tuto profesi neobvykle málo. 

Avšak okouzlila. Mimo jiné i svým neobvyklým obočím. Nastartovala tak úspěšnou kariéru, v níž spolupracovala s prestižními tituly, značkami i fotografy a stala se například dlouholetou aktérkou kampaní pro Revlon. Dorian s firmou začala spolupracovat už v roce 1944. V roce 1952, kdy jí bylo 35 let, se také stala tváří slavné reklamy Fire and Ice (Oheň a led), která byla na svou dobu poněkud provokativní.

Slavná reklama pro Revlon | zdroj: https://alisonkerr.wordpress.com

Dorian, která se stala také jednou z inspirací pro Holly Golightlyovou, hlavní hrdinku románu Trumana Capoteho Snídaně u Tiffanyho, byla ostatně sama také poměrně provokativní osobností. Čtyřikrát se legálně vdala (a rozvedla) a porodila pět dětí čtyřem různým mužům. Události spjaté s narozením jednoho z nich, syna Kima, byly obzvlášť dramatické. Leighová, v té době už matka dvou dcer a syna, totiž otěhotněla se svým přítelem, závodníkem Alfonsem de Portago, který byl jejím "nelegálním" manželem: vzali se v době, kdy byl stále ženatý, tudíž manželství nebylo platné.

Aby se po otěhotnění vyhnula skandálu a drbům ohledně nemanželského dítěte, odjela do Švýcarska, kde pobývala s rodinou Charlieho Chaplina a roku 1955 porodila Kima. S ním žila v Paříži, kde provozovala modelingovou agenturu, a tajila pravdu před světem i rodiči.

Její vztah se závodníkem ale skončil tragicky poté, co se de Portago v roce 1957 při jednom ze závodů zabil. Krátce poté prasklo i tajemství spojené s jejich synem, což způsobilo rozkol v její rodině. 

Dorian Leighová | zdroj: Wikipedia.org

Později se znovu, ještě dvakrát, vdala. Počátkem 60. let porodila dceru Mirandu; poslední, páté manželství s o 24 let mladším izraelským spisovatelem Iddo Ben-Gurionem však pro ni bylo devastační. Drogově závislý mladík zpronevěřil velké peníze, a v podstatě tak pohřbil její zavedenou modelingovou agenturu. 

V 70. letech se bývalá modelka dala na gastronomii, provozovala dokonce vlastní restauraci a zažila také další tragédii, kdy její drogově závislý syn spáchal sebevraždu. Na přelomu 70. a 80. let napsala autobiografii s názvem Dívka, která měla všechno, kterou symbolicky věnovala právě Kimovi.

"Skutečně jsem to napsala pro Kima, který si ji nikdy nepřečte. Ale možná se další Kimové a jejich rodiče mohou poučit z mých nešťastných zkušeností," prohlásila. Ve stáří sepsala i několik kuchařských knih. Zemřela v jednadevadesáti letech.

Anglická kráska 60. let 

Během následujících desetiletí se slovní spojení "supermodelka" občas objevilo s módními ikonami daného období - v 60. letech například časopis Glamour vydal článek o devatenácti dobových "supermodelkách" čítajících Veruschku nebo Twiggy. Jako další z prvních opravdových supermodelek však bývají často označovány jiné ženy, které se narodily mnohem později než Lisa a Dorian. Jsou to Jean Shrimptonová a Gia Carangiová.

Shrimptonová přišla na svět roku 1942 a ikonám předchozí éry nebyla vůbec podobná. Mladá Angličanka se totiž výrazně odlišovala od aristokraticky vyhlížejících krásek, byla doslova symbolem své doby. Štíhlá, s daleko od sebe posazenýma očima, ofinou, klenutým obočím a zálibou v tehdejší převratné novince - minisukních.

V Melbourne tak v půli 60. let například šokovala svým outfitem, kdy na derby, kde panoval konzervativní dress code, dorazila v minišatech končících 10 centimetrů nad koleny. Bez klobouku, punčocháčů, rukavic, navíc s pánskými hodinkami na zápěstí.

Jean Shrimptonová | zdroj: Profimedia

Výrazný podíl na kariéře Shrimptonové měl slavný fotograf David Bailey, s nímž se Jean setkala už v osmnácti - v době, kdy byla úplně neznámá. Baileyho přístup k fotografií byl nekonvenční, Jean fotografoval například z do té doby nezvyklých úhlů a fotografie byly prosty typické přílišné strojenosti, což zaujalo.

Pár let poté už byla skvěle placenou modelkou, v souvislosti s její osobou padala i přízviska jako "nejkrásnější" nebo "nejfotografovanější" tvář světa. Zároveň si však ale i díky svým dlouhým nohám a hubené postavě vysloužila, v narážce na své příjmení, přezdívku "Kreveta".

Jean Shrimptonová | zdroj: Profimedia

Shrimptonová chodila nějakou dobu se svým dvorním fotografem, byla ve vztahu i s hercem Terencem Stampem. V roce 1975 ale opustila svět modelingu, začalo ji zajímat umění a nakonec se o čtyři roky později vdala za fotografa Michaela Coxe a porodila syna. Koupili hotel, jehož vedení se donedávna věnovala. Loni oslavila pětasedmdesátiny a k světu módy a šoubyznysu je spíš kritická. 

Nešťastný život Gii Carangiové

V době, kdy mladičká Jean podnikala své první krůčky v modelingu, přišla na svět i další budoucí ikona modelingu Gia Carangiová, známá později též jen jako Gia. Tmavovlasá krasavice s italskými a irskými předky se v New Yorku zapsala do agentury Wilhelminy Cooperové. V roce 1978 absolvovala jako osmnáctiletá své první velké focení a o pár měsíců později už byla hvězdou první velikosti. Vyletěla vzhůru raketovou rychlostí. 

Stejně jako její předchůdkyně fotila se špičkovými módními fotografy své doby, výsledný produkt byl však opět specifický - předváděla netradiční gesta i výrazy, někdy pózovala prakticky nahá. Vůbec se nepodobala tehdejšímu ideálu krásy, který patřil modrookým blondýnkám. 

Mnohokrát se objevila na obálkách Vogue, Cosmopolitanu a dalších slavných časopisů, pracovala pro nejprestižnější značky haute couture - například Armani, Dior, Versace nebo Yves Saint Laurent.

Gia Carangiová | zdroj: https://78.media.tumblr.com

Mimo přehlídková mola ale prý spíš působila jako tomboy - nenosila make up, zato měla zálibu v pánském oblečení a byla otevřeně bisexuální. A taky hluboce nešťastná, neboť si s sebou nesla zlé zkušenosti z minulosti. Trauma ze sexuálního zneužití, které zažila jako pětiletá, z rozpadu rodiny i osamělost zaháněla drogami.

Ránu jí pak zasadila také smrt její přítelkyně Wilhelminy Cooperové, která v roce 1980 podlehla rakovině. Gia od kokainu přešla k heroinu a na focení stále častěji docházela úplně mimo - s rozpíchanýma rukama, které na fotografiích dodatečně retušovali. Usínala během práce, mizela ze studia. Ještě během své kariéry se pokoušela závislosti zbavit - marně. Svou poslední titulní stránku, pro Cosmopolitan, nafotila roku 1982. Zohavené ruce si na ní schovala za zády. V pouhých 22 letech byla její kariéra v troskách. 

zdroj: http://devorahmacdonald.blogspot.cz

A vlastně i celý její život. Vrátila se do Philadelphie, nějakou dobu žila mezi narkomany, pokoušela se ale i nastartovat lepší život. Jenže ji nakonec začalo zrazovat zdraví. Při jedné hospitalizaci jí lékaři diagnostikovali AIDS. Jako první slavná žena této nemoci podlehla 18. listopadu 1986, dva měsíce před svými sedmadvacátými narozeninami.

O jejím krátkém a divokém životě bylo napsáno několik knih a natočen snímek Gia, v němž modelku ztvárnila tehdy začínající Angelina Jolie. 

V roce Giiny smrti se v New Yorku rozbíhala i kariéra další krasavice a jedné z nejslavnějších zástupkyň "éry supermodelek" - Cindy Crawfordové. Tehdy dvacetileté rodačce z Illinois přezdívali "Baby Gia". A vodili ji prý k fotografům, kteří měli rádi její slavnou, výrazně divočejší, předchůdkyni. 

Na pohřeb Gii, v listopadu 1983, však nikdo z jejích někdejších kolegů nedorazil...